Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

KRIMIPOMNÍČKY: Tělo dívky našli pozdě. Jedinou stopou byl igelit s číslem

Seriál   7:55aktualizováno  7:55
Studentka pardubického gymnázia Barbora Dymáková odešla v létě 1989 z domu svých rodičů v Heřmanově Městci a už se nikdy nevrátila. Ostatky jejího těla byly nalezeny až za víc než půl roku u Hlinska. Jak a proč zemřela, se dodnes neví.

Barbora Dymáková z Heřmanova Městce zemřela v létě roku 1989. | foto: Archiv Policie ČR

Jeden z největších kriminalistických pomníčků na východě Čech je stále velkou záhadou. K případu se dostal jako první kriminalista Jiří Kacafírek z prvního oddělení policie v Chrudimi.

Fotogalerie

Největší chybou podle něj bylo, že se o zmizení dívky policie dozvěděla s půlročním zpožděním. Vyšetřování nepomohla ani nejistota policistů v polistopadových dnech.

Sedmnáctiletou studentku s nadprůměrným prospěchem její příbuzní viděli naposledy na konci července 1989. Jednoho dne odešla z domova neznámo kam. Nezvyklé zmizení v období letních prázdnin zpočátku rodiče podcenili. Zřejmě si nepřipouštěli, že by se dívce mohlo něco stát. Jak dny přibývaly, obavy rodičů narůstaly, a naopak přesvědčení, že dívka stanuje přes prázdniny někde s kamarády, se vytrácelo.

Obrátili se tak s prosbou o pomoc na svého známého - policejního důstojníka. Prověřoval fotografa, u něhož se nechala dívka fotit, i všechny její kamarády. Nikdo však o Barboře nic nevěděl.

Policie rozjela pátrání až v lednu 1990, kdy traktorista z Vítanova spolu s dalšími lidmi našel v zarostlém remízku nedaleko Rváčova u Hlinska lidské ostatky.

Igelit z Elektro Pragy Hlinsko v obci používal kdekdo

Oproti jiným případům, které kriminalisté vyšetřovali, byl tenhle jiný.

Tělo dívky na dohled od osady svatého Mikuláše a stejnojmenného kostela leželo podle soudních lékařů v remízku zhruba půl roku.

„Nebylo tam prakticky cokoli poznat. Půlroční rozkládání se na devastaci těla projevilo značně. Vzpomínám si, že tenkrát využil kriminalistický ústav tzv. superprojekci, aby z tvaru lebky a fotografie potvrdili totožnost. K identifikaci nám pomohly také zbytky oblečení. Otisky žádné, všechno zmizelo,“ říká kriminalista, který je dnes už v důchodu.

Nejčtenější krimipomníčky

Na místo, kde byla dívka nalezena, ji s největší pravděpodobností odnesl či dovedl pachatel. Když detektivové vyslýchali lidi z Rváčova, prakticky nic se nedozvěděli. Tipy vedly do prázdna, stejně jako další důležitá stopa: igelit s vyraženými číselnými údaji, do něhož bylo uloženo tělo. Tato indicie nakonec byla jedinou velkou stopou, kterou kriminalisté měli. Našli dokonce muže, který ji odřezával z palety s materiálem.

V ničem jim to však nepomohlo. Ve Rváčově totiž byla v té době pobočka Elektro Pragy Hlinsko a tento typ igelitu v obci kdekdo používal. Pachatel proto nemusel být ani ze Rváčova, povalující se igelit mohl sbalit do auta z příkopu u silnice či z kontejneru na návsi.

Policisté se radili i s léčitelem

„Vyslechli jsme strašně moc lidí. Podezřelých bylo dost, sledovali se lidé, kteří byli před tím i potom zavření. S jedním podezřelým jsem byl i na detektoru lži v Praze. Výsledek byl padesát na padesát. Dokonce jsme byli vyslýchat dělníky na Slovensku, kteří tehdy prováděli výkopové práce ve Rváčově,“ líčí Jiří Kacafírek snahy kriminalistů pachatele v co nejkratším termínu dopadnout.

Přitom právě čas byl pro policisty tím největším nepřítelem, který hrál v jejich neprospěch. Vyzkoušeli snad všechno: detektor lži, prověřování stovek svědků i delikventů, radili se s psychotroniky a léčiteli, jakým byl například proslulý Jindřich Paseka ze Svratoucha, u něhož hledaly pomoc davy lidí.

„Pana Paseku jsem osobně znal, ale k jeho odhadům jsme se stavěli s rezervou. Jeho názor byl takový, že za tím stojí rodinné problémy. Už tenkrát nám radil, abychom případ pustili k ledu. S jeho názorem jsme nesouhlasili, ale člověk se po tříletém intenzivním vyšetřování chytá všeho možného. Hlavního podezřelého jsme oficiálně neměli. A vůči těm, které jsme podezřívali, jsme neměli dostatek důkazů,“ říká bývalý kriminalista.

Jisté je jen to, že dívka nespáchala sebevraždu. Ačkoli jsou policisté přesvědčeni, že nezemřela přirozenou smrtí, o vraždě s jistotou nemluví.

Nejsou ani přesvědčeni o tom, že byla před smrtí znásilněna. Při pitvě lékaři nezjistili frakturu lebky ani zlomeniny, příčinou smrti proto mohlo být nejen škrcení, utonutí, zardoušení, i úmrtí při dopravní nehodě.

Kriminalisté už tehdy vylučovali střelbu a také loupežnou vraždu. U těla totiž byly nalezeny řetízky oběti a její hodinky.

Po Listopadu vládla nejistota, říká bývalý policista

Nejhorší dopad na vyšetřování neměla jen dlouhá doba, po které se policie o případu dozvěděla, své prý dokonaly i změny na resortu vnitra po listopadu 1989.

Kriminalistické pomníčky

„Levá ruka nevěděla, co dělá pravá. Lidé ze sboru byli v nejistotě, co bude dál. Lidi se báli něco rozhodnout. Nikdo netušil, zda se s nimi dál počítá. V té době jsme potřebovali povolit operativní úkon, který povolovala jenom Praha. Bohužel povolení trvalo tak dlouho, že nám bylo později k ničemu. Navíc něco jiného bylo objasňovat trestný čin, nějakou vraždu druhý den, anebo s půlročním zpožděním. Proč to nebylo oznámené hned na začátku?“ klade si dodnes otázku bývalý kriminalista.

Letitý spis záhadného úmrtí dodnes leží na krajském policejním ředitelství v Hradci Králové. Jedno je jisté. Kvůli promlčecí lhůtě za tento konkrétní čin už nikdo potrestaný nebude.

„Byť nás promlčení po dvaceti letech neopravňuje potrestat konkrétního pachatele, kolegové z kriminálky mají podobné případy v paměti. Pokud bychom se dozvěděli nové skutečnosti, budeme na případu pokračovat,“ dodává k tomu mluvčí královéhradecké policie Jan Čížkovský.

Údajný svědek byl před 14 lety falešnou stopou

Naposledy se o případu Barbory Dymákové veřejně mluvilo v roce 2002, kdy Česká televize odvysílala v pořadu Na stopě informaci, že se po 13 letech objevil nový svědek. Měl to být řidič z Liberce, který dívku viděl naposledy. Domníval se, že ji vezl. Nakonec v jeho autě seděla úplně jiná dívka. Tehdy se naposledy vyjádřili i rodiče dívky. „Samozřejmě nás mrzí, že nikdo nebyl potrestán, věřím ale ve vyšší spravedlnost, té těžko někdo ujde. Jen díky tomu se můžeme snažit s tím vyrovnat,“ řekla před 14 lety matka Barbory Dymákové.





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.