Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

KRIMIPOMNÍČKY: Tělo dívky našli pozdě. Jedinou stopou byl igelit s číslem

Seriál   7:55aktualizováno  7:55
Studentka pardubického gymnázia Barbora Dymáková odešla v létě 1989 z domu svých rodičů v Heřmanově Městci a už se nikdy nevrátila. Ostatky jejího těla byly nalezeny až za víc než půl roku u Hlinska. Jak a proč zemřela, se dodnes neví.

Barbora Dymáková z Heřmanova Městce zemřela v létě roku 1989. | foto: Archiv Policie ČR

Jeden z největších kriminalistických pomníčků na východě Čech je stále velkou záhadou. K případu se dostal jako první kriminalista Jiří Kacafírek z prvního oddělení policie v Chrudimi.

Fotogalerie

Největší chybou podle něj bylo, že se o zmizení dívky policie dozvěděla s půlročním zpožděním. Vyšetřování nepomohla ani nejistota policistů v polistopadových dnech.

Sedmnáctiletou studentku s nadprůměrným prospěchem její příbuzní viděli naposledy na konci července 1989. Jednoho dne odešla z domova neznámo kam. Nezvyklé zmizení v období letních prázdnin zpočátku rodiče podcenili. Zřejmě si nepřipouštěli, že by se dívce mohlo něco stát. Jak dny přibývaly, obavy rodičů narůstaly, a naopak přesvědčení, že dívka stanuje přes prázdniny někde s kamarády, se vytrácelo.

Obrátili se tak s prosbou o pomoc na svého známého - policejního důstojníka. Prověřoval fotografa, u něhož se nechala dívka fotit, i všechny její kamarády. Nikdo však o Barboře nic nevěděl.

Policie rozjela pátrání až v lednu 1990, kdy traktorista z Vítanova spolu s dalšími lidmi našel v zarostlém remízku nedaleko Rváčova u Hlinska lidské ostatky.

Igelit z Elektro Pragy Hlinsko v obci používal kdekdo

Oproti jiným případům, které kriminalisté vyšetřovali, byl tenhle jiný.

Tělo dívky na dohled od osady svatého Mikuláše a stejnojmenného kostela leželo podle soudních lékařů v remízku zhruba půl roku.

„Nebylo tam prakticky cokoli poznat. Půlroční rozkládání se na devastaci těla projevilo značně. Vzpomínám si, že tenkrát využil kriminalistický ústav tzv. superprojekci, aby z tvaru lebky a fotografie potvrdili totožnost. K identifikaci nám pomohly také zbytky oblečení. Otisky žádné, všechno zmizelo,“ říká kriminalista, který je dnes už v důchodu.

Nejčtenější krimipomníčky

Na místo, kde byla dívka nalezena, ji s největší pravděpodobností odnesl či dovedl pachatel. Když detektivové vyslýchali lidi z Rváčova, prakticky nic se nedozvěděli. Tipy vedly do prázdna, stejně jako další důležitá stopa: igelit s vyraženými číselnými údaji, do něhož bylo uloženo tělo. Tato indicie nakonec byla jedinou velkou stopou, kterou kriminalisté měli. Našli dokonce muže, který ji odřezával z palety s materiálem.

V ničem jim to však nepomohlo. Ve Rváčově totiž byla v té době pobočka Elektro Pragy Hlinsko a tento typ igelitu v obci kdekdo používal. Pachatel proto nemusel být ani ze Rváčova, povalující se igelit mohl sbalit do auta z příkopu u silnice či z kontejneru na návsi.

Policisté se radili i s léčitelem

„Vyslechli jsme strašně moc lidí. Podezřelých bylo dost, sledovali se lidé, kteří byli před tím i potom zavření. S jedním podezřelým jsem byl i na detektoru lži v Praze. Výsledek byl padesát na padesát. Dokonce jsme byli vyslýchat dělníky na Slovensku, kteří tehdy prováděli výkopové práce ve Rváčově,“ líčí Jiří Kacafírek snahy kriminalistů pachatele v co nejkratším termínu dopadnout.

Přitom právě čas byl pro policisty tím největším nepřítelem, který hrál v jejich neprospěch. Vyzkoušeli snad všechno: detektor lži, prověřování stovek svědků i delikventů, radili se s psychotroniky a léčiteli, jakým byl například proslulý Jindřich Paseka ze Svratoucha, u něhož hledaly pomoc davy lidí.

„Pana Paseku jsem osobně znal, ale k jeho odhadům jsme se stavěli s rezervou. Jeho názor byl takový, že za tím stojí rodinné problémy. Už tenkrát nám radil, abychom případ pustili k ledu. S jeho názorem jsme nesouhlasili, ale člověk se po tříletém intenzivním vyšetřování chytá všeho možného. Hlavního podezřelého jsme oficiálně neměli. A vůči těm, které jsme podezřívali, jsme neměli dostatek důkazů,“ říká bývalý kriminalista.

Jisté je jen to, že dívka nespáchala sebevraždu. Ačkoli jsou policisté přesvědčeni, že nezemřela přirozenou smrtí, o vraždě s jistotou nemluví.

Nejsou ani přesvědčeni o tom, že byla před smrtí znásilněna. Při pitvě lékaři nezjistili frakturu lebky ani zlomeniny, příčinou smrti proto mohlo být nejen škrcení, utonutí, zardoušení, i úmrtí při dopravní nehodě.

Kriminalisté už tehdy vylučovali střelbu a také loupežnou vraždu. U těla totiž byly nalezeny řetízky oběti a její hodinky.

Po Listopadu vládla nejistota, říká bývalý policista

Nejhorší dopad na vyšetřování neměla jen dlouhá doba, po které se policie o případu dozvěděla, své prý dokonaly i změny na resortu vnitra po listopadu 1989.

Kriminalistické pomníčky

„Levá ruka nevěděla, co dělá pravá. Lidé ze sboru byli v nejistotě, co bude dál. Lidi se báli něco rozhodnout. Nikdo netušil, zda se s nimi dál počítá. V té době jsme potřebovali povolit operativní úkon, který povolovala jenom Praha. Bohužel povolení trvalo tak dlouho, že nám bylo později k ničemu. Navíc něco jiného bylo objasňovat trestný čin, nějakou vraždu druhý den, anebo s půlročním zpožděním. Proč to nebylo oznámené hned na začátku?“ klade si dodnes otázku bývalý kriminalista.

Letitý spis záhadného úmrtí dodnes leží na krajském policejním ředitelství v Hradci Králové. Jedno je jisté. Kvůli promlčecí lhůtě za tento konkrétní čin už nikdo potrestaný nebude.

„Byť nás promlčení po dvaceti letech neopravňuje potrestat konkrétního pachatele, kolegové z kriminálky mají podobné případy v paměti. Pokud bychom se dozvěděli nové skutečnosti, budeme na případu pokračovat,“ dodává k tomu mluvčí královéhradecké policie Jan Čížkovský.

Údajný svědek byl před 14 lety falešnou stopou

Naposledy se o případu Barbory Dymákové veřejně mluvilo v roce 2002, kdy Česká televize odvysílala v pořadu Na stopě informaci, že se po 13 letech objevil nový svědek. Měl to být řidič z Liberce, který dívku viděl naposledy. Domníval se, že ji vezl. Nakonec v jeho autě seděla úplně jiná dívka. Tehdy se naposledy vyjádřili i rodiče dívky. „Samozřejmě nás mrzí, že nikdo nebyl potrestán, věřím ale ve vyšší spravedlnost, té těžko někdo ujde. Jen díky tomu se můžeme snažit s tím vyrovnat,“ řekla před 14 lety matka Barbory Dymákové.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Veronika Skalecká. Žurnalistka se ve své knize věnuje Pardubicím v období...
Zaujal mě soud se studenty za karikatury, říká autorka knihy o normalizaci

Doktorandka Univerzity Karlovy Veronika Skalecká nedávno vydala knihu s názvem Pardubice v období normalizace. Přináší podrobný pohled na politiku, kulturu a...  celý článek

Stavba dálnice - ilustrační foto.
Snahy o změnu trasy dálnice D35 považuje hejtman za lidovou tvořivost

Snaha části obyvatel a politiků z Litomyšle o posunutí trasy dálnice D35 dále od města se na krajském úřadě nesetkává s přílišným pochopením. Ačkoliv...  celý článek

K úpravě terénu použili stavbaři hlínu i štěrk.
Estakáda přes Labe a záplavové území pro D35 získala klíčové povolení

Dálnice D35 se opět přiblížila tomu, že se skutečně začne stavět. Po letech příprav silničáři získali zásadní dokument, aby mohli zahájit budování nejdelšího...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.