Návštěvníci poslouchají fakta o spalování v pardubickém krematoriu.

Návštěvníci poslouchají fakta o spalování v pardubickém krematoriu. | foto: Michal Klíma, MAFRA

Slavné pardubické krematorium ukázalo lidem pece, podívejte se

  • 6
Pardubické krematorium uspořádalo o "dušičkovém" víkendu dny otevřených dveří. Zájemci mohli nahlédnout do zázemí budovy i ke spalovacím pecím. K vidění byly i staré pece, známé z filmu Spalovač mrtvol, který se tu natáčel.

"Nevím, jestli se sluší říkat při odchodu z krematoria nashledanou," řekl po skončení jeden z účastníků prohlídky, ústavní soudce Miloslav Výborný.

Návštěvníci se nejprve seznámili v hlavní smuteční síni s památkovou hodnotou historické budovy i se způsobem organizace pohřebních obřadů, které doprovází živá hudba. "Říkáme, že máme jenom derniéry. Nemáme šanci na opravu, u nás to musí klapnout - jak říkají filmaři - na první dobrou," poznamenal průvodce Pavel Ježek, jinak vedoucí divize pohřební služby a krematoria Služeb města Pardubic.

Zpestřením exkurze byla LCD obrazovka, na níž se v sobotu promítaly portréty osobností, které mají na pardubickém hřbitově hrob. Obvykle televize slouží při obřadech truchlícím, kteří na ní sledují fotografie či video zesnulých.

Pardubické krematorium zavedlo tuto službu jako první v České republice a podle organizátorů pohřbů pozůstalí říkají, že takový obřad je emotivnější a na rozloučení s blízkým člověkem se lépe soustředí, než když se mají dívat jenom na rakev.

Hosté se seznamovali i s dalšími novinkami posledních let, například novou kanceláří obřadníka a nově vybavenou čekárnou nejbližších pozůstalých, s malou obřadní síní, skladem květinových darů či zdviží pro imobilní smuteční hosty. Pozornost budily staré i nové pece a prostor pod katafalkem, kde v roce 1968 natáčel Juraj Herz kultovní film Spalovač mrtvol.

"Ročně spálíme kolem tří a půl tisíce lidí, všechna těla při teplotě 900 až 1000 stupňů Celsia. Mohu na 100 procent potvrdit, že se u nás nepálí více těl najednou a nemísí se tak popel, ani technologicky to není možné. Málokterý obor má tak striktní pravidla jako pohřebnictví," řekl Ježek.

Ten musel odpovídat i dotazy na drcení kostí, rozdíl mezi vsypovou a rozptylovou loučkou nebo proč se ve filmech přidává do popela cement. Odpověď: aby víc působivě prášil.

Průměrná váha popela z jednoho těla je podle něj 2,8 kilogramu. "Nejvíc jsou návštěvníci překvapeni, že se tu nedozví nic z fám a pověr, které zaslechnou, ale že je to normální zařízení, které slouží netradičnímu účelu. Odcházejí víceméně spokojeni s tím, že o ně bude v případě smrti dobře postaráno," dodal Ježek.