Když letos v únoru pardubičtí silničáři obdrželi od redaktora MF DNES žádost o vydání několika smluv z minulého roku, začali vyvíjet mimořádné úsilí, aby se smlouvy nedostaly ven. Nejdříve žádost, podanou podle zákona o svobodném přístupu k informacím, odmítli. Odvolání proti tomu pak nepředali krajskému úřadu, jak podle zákona měli. A úředníkům zatajili, že bylo podáno. Proč?
„V předkládací zprávě ke stížnosti povinný subjekt (SUS, pozn. red.) uvedl, že odvolání bylo podáno pouze elektronicky, tudíž se jím nezabýval,“ píše se v nejnovějším rozhodnutí krajského úřadu ze začátku července.
Jenže tvrzení silničářů bylo nepravdivé. Stížnost byla podána tak, jak zákon vyžaduje - doporučeným dopisem.
„Odvolání bylo podáno řádně a povinný subjekt pochybil, když toto odvolání nepředal nadřízenému orgánu k rozhodnutí,“ píše krajský úřad. Byla to však jen jedna z mnoha obstrukcí Správy a údržby silnic v tomto příběhu.
Hejtman Martin Netolický neochotu zveřejnit smlouvy kritizuje. „Pokud vše proběhlo v minulosti podle předpisů, a já o tom nechci pochybovat, pak přece není důvod vytvářet mlhu, která vyvolává jen další otázky,“ uvedl.
Silničáři: Špatně se ptáte, chybí IČO, zaplatíte tisíce
SUS každoročně dávala přes deset milionů korun na inzerci a reklamu (více nadejte zde). Není ale jasné, komu a přesně za co tyto peníze plynuly. Když letos v únoru organizace obdržela žádost o předložení smluv s osmi společnostmi za rok 2016, začala vršit jednu překážku za druhou. Nejdříve silničářům chybělo IČO firem a žádali o upřesnění. Už to byla chyba, podle krajského úřadu bylo označení firem názvem dostačující.
Po doplnění dotazu silničáři žádost odmítli, protože redaktor upřesnil jen jednu otázku, a druhou ne. Také to podle úředníků bylo špatně. Když obdrželi silničáři odvolání, nepředali ho krajskému úřadu, což byla jejich povinnost. Druhé žádosti o zveřejnění smluv silničáři vyhověli, ale žádali za kopie smluv přes pět tisíc (psali jsme o tom zde).
„Vyhledávání a příprava jedné smlouvy probíhala po dobu jedné hodiny, vyhledáno bylo celkem 21 smluv, tedy celkem vyhledání trvalo 21 hodin, podle sazebníku je náhrada za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací stanovena částkou 250 korun za každou hodinu, celkem tedy 5 250 korun,“ napsal v dubnu ředitel SUS Miroslav Němec.
Krajští úředníci ale dospěli k závěru, že Němec nemá právo vyžadovat takové peníze a vyzvali, aby smlouvy poskytl za normálních podmínek. Ani to šéfa SUS nezastavilo. Částku odmítl snížit.
Namítal, že bylo nutné smlouvy anonymizovat s ohledem na obchodní tajemství, což vyžadovalo intelektuální činnost jednoho pracovníka, který je dostatečně kvalifikovaný, tak „aby byl schopen posoudit, které informace lze či nelze poskytnout s ohledem na ochranu osobních údajů a obchodního tajemství“.
Jenže krajští úředníci v sídle silničářů zjistili, že to nebyla pravda. Anonymizace se týkala jen statutárních orgánů, podpisů a čísel účtů, nikoliv obchodního tajemství. SUS navíc chtěla peníze za 21 smluv, ale ve skutečnosti jich bylo méně.
Úřad nařídil silničářům vydat smlouvy do patnácti dnů bez toho, aby za to požadovali neadekvátní náhradu. SUS se sice proti tomu nemůže odvolat, zatím však vždy nalezla způsob, jak zveřejnění smluv zabránit.
„Opakovaně jsem říkal všem ředitelům našich organizací, že zásadou číslo jedna je maximální otevřenost,“ uvedl Netolický s tím, že Správa a údržba silnic má právní subjektivitu. „Zodpovědnost za všechny právní aspekty nese její ředitel. Nezříkám se tím ale odpovědnosti. Společně s náměstkem Michalem Kortyšem budeme s panem ředitelem jednat,“ uvedl hejtman.
