Memoriálem československých parašutistů si připomínají stokilometrový pochod skupiny Tungsten z prosince 1944.
Ve stanoveném limitu dorazilo do cíle v Chrudimi ve čtvrtek dopoledne 131 z 324 účastníků. Na zádech nesli přibližně patnáct kilogramů zátěže, měli samozřejmě i zbraň.
Nejrychlejší byla čtyřčlenné družstvo chrudimských výsadkářů, složené z vojáků ze štábu a obvaziště. Trasu zvládli za deset hodin a 42 minut.
"Říkali, že párkrát popoběhli. Chodili na to trénovat. Jde o to se kousnout a běžet," řekl Kamil Wasserbauer z jednotky chrudimských výsadkářů.
Přesun byl rozdělený na dvě části po pětatřiceti kilometrech, které bylo nutné zvládnout v osmihodinovém limitu.
Z Chrudimi na zříceninu hradu Lichnice nedaleko Třemošnice, kde byla povinná minimálně pětihodinová přestávka, a pak zase zpátky.
"Kdybychom se sebrali a šli hned zpátky, tak to v celku v pohodě ujdeme, ale každá zastávka je problematická, stačí deset minut a zatuhnou svaly. Pak se to musí znovu rozhýbat, láme se to přes sílu," řekl v půlce cesty na Lichnici major Igor Jašek, zástupce velitele chrudimských výsadkářů.
Účastníci ostrého přesunu si připomínají cestu výsadkářů Rudolfa Pernického a Leopolda Musila, kteří měli 21. prosince 1944 přistát u Hlinska. Chybou navigátora se ale octli sto kilometrů od místa určení u Libenic. Po usilovném, více jak stokilometrovém pochodu dorazili do místa určení nad ránem 29. prosince omrzlí a vyčerpaní.
"My dostaneme na cestě guláš a čaj, oni byli odkázáni na to, co si nesli nebo vyžebrali s rizikem, že je někdo udá. To byli praví hrdinové, my se je snažíme jen napodobit," řekl Jašek.
