Výsledek voleb podle staronové senátorky Miluše Horské (Nestraníci + KDU-ČSL) znamená, že se voliči přiklánějí ke kandidátům malých stran a lokálně známým osobnostem.
Výsledky senátních voleb na Pardubicku najdete zde |
„Maximálně jsem mohla skončit druhá, i to by byl velký úspěch, zvláště když jsem nezávislý kandidát a bojovala jsem se stranickým. To je úplně jiná práce a nikdo, ani média si neuvědomují, jak je to těžké, když nechcete být velkým křiklounem, ať už na ultra pravicové, či ultra levicové straně. Slušností se prosadit vedle stranických kandidátů je těžké, za hlasy pro mě jsem lidem nesmírně vděčna,“ řekla senátorka a ředitelka Základní a praktické školy Svítání v Pardubicích, kterou v roce 1992 založila.
Čím vás Senát nadále láká, proč jste o post senátorky znovu stála?
Víte, jako člověk, politik, který je vidět, získáváte určitou prestiž. Když chci věci měnit jako občan nebo ředitelka školy, tak se ze svého postu dostanu na ministerstvo maximálně k nevýznamnému úředníkovi. Ale když mám prosadit změny, které vycházejí z potřeb občanů a občanské společnosti, je třeba mít možnost ovlivňovat legislativu, což z pozice senátorky mohu. Jako místopředsedkyně senátu organizuji kulaté stoly, různá slyšení či konference s legislativci, s odborníky z praxe, s občany. Přinášíme tím diskusi a vytváříme podklady pro zamýšlený zákon. Věhlas mi to sice nepřinese, je to neuvěřitelně složitý, dlouhodobý proces, bez něhož k dobrému zákonu nikdy nedojdeme. Takto jsem například připravila politické podhoubí pro zákon o sociálním bydlení. Silné výkřiky jednotlivců ani politických stran kýžené změny nepřinesou.
Vás nikdy nenapadá, jako třeba šéfa hnutí ANO 2011, že je Senát drahá a nadbytečná instituce?
Pan Babiš je hodně vidět a slyšet, před volbami velice podporoval své kandidáty do Senátu, coby důležité instituce, a v té souvislosti se negativně strefoval například i do mé práce. Po volbách, které kandidáti na senátory hnutí ANO nevyhráli, chce pan Babiš rušit Senát. Myslím, že je z toho patrné, že vůbec nechápe, že z pohledu demokracie nelze stát vést jako firmu. Ta má blíže k autokratickému systému řízení. Na základě mé šestileté zkušenosti v jedné z nejvyšších ústavních funkcí mohu zodpovědně prohlásit, že řízení státu je dlouhodobý a náročný proces, který musí provázet celospolečenská diskuse na všech úrovních. Pokud někdo prohlašuje, že změní demokratický systém za rok či dva, pak dle mého názoru celému národu lže. Nebudu se bít v prsa za zachování Senátu, ale deklaruji, že dvoukomorový parlament je vždy demokratičtější, než jednokomorový. Pokud politici obou parlamentních komor nespolupracují, znevažují svůj slib občanům, že budou svůj mandát vykonávat v jejich nejlepším zájmu.
Jak budete vzpomínat na letošní volby do Senátu?
Volby proběhly z mého pohledu slušně, neměla jsem vyjma Facebooku negativní reakci. Sama jsem po šest let nikoho nepomlouvala a nenapadala, lidé na ulici se mi nevyhýbali, naopak bavili se se mnou. Moji slušnost mi vrátili velkým volebním náskokem v obou kolech senátní volby, čehož si velmi považuji a je to pro mne velký závazek do budoucna.
Co vás čeká v Praze v dalších šesti letech?
Nebude mě brzdit čas na rozkoukání. Minule jsem měla po dva roky roli senátorky a v dalších čtyřech letech roli místopředsedkyně Senátu, což jsou rozdílné role a bylo třeba se je naučit. Nyní je znám a mohu se rovnou pustit do zákonů. Chci se zabývat například tématem, že Česká republika má nejvíc invalidních důchodců v produktivním věku v celé Evropské unii a nevyužíváme jejich pracovní potenciál, místa pro ně se musí umět vytvořit. Pak je tady téma domácího násilí, kterým je u nás ohroženo více než jeden milion a 400 tisíc žen, téma se týká i mužů. Zapojila jsem se do projektu Mlčení bolí. Chci podporovat i další projekty neziskovek, zvedat celospolečenská témata a propojit se zákonodárci, kteří mohou pohyb dějin ovlivnit.
Jak se vaše zvolení projeví na Pardubicku?
Pro lidi je nejbližší senátor jakýsi ombudsman, který naslouchá problémům, které život přinese. V minulém období jsem napomohla k zabránění prodeje domu na Zámečku, dlouhodobě jsem vstoupila se starosty na Bohdanečsku do akce pro silniční obchvat a proti kamionové dopravě. Jde o otvírání dveří na příslušném místě jako pomoc starostům na menších místech. Lidé hodně žehrají na to, že se politici hádají, i stát s krajem, já si mohu dovolit být ze své nestranické pozice mostem, který je spojí, vodou, která může požár uhasit.
Se kterými pozměňovacími návrhy zákonů jste uspěla?
Zákon o ochraně zdraví obsahuje nesmysl, týkající se vysokého sankcionování ředitelek mateřských škol za to, že přijmou dítě, které má jen 8 očkování z 9. Pokuta může být až půl milionu. To mně přišlo jako velké zvěrstvo, proto jsem podala vlastní návrh zákona. Tato novela leží ve sněmovně. Stejně tak jako novela, která zjednodušuje pravidla pro čerpání malých dotací do 50 tisíc korun. Zjednodušení pravidel pomůže jak malým obcím, tak jednotlivým žadatelům, spolkům, obecně prospěšným organizacím a tak dále.
Co tato země podle vás potřebuje?
Naše země je krásná, s dlouhou historií, a lidé zde mají veliký potenciál. Potřebujeme se přestat svářit, měli bychom se učit táhnout za jeden provaz a domlouvat se. Musíme se shodnout na vizi, která bude postupně naplňována politiky jak z pravého, tak i z levého spektra. Média by toto měla podpořit, nepsat jen o senzacích a šířit atmosféru strachu. Samotní občané, každý z nás, může věci pozitivně ovlivňovat a stát se vzorem pro své okolí. Všímejme si pozitivních příkladů v každodenním životě, jistě jich najdeme mnoho. Potřebujeme vychovávat mladou generaci, která bude motivována k lásce a chuti ke vzdělání a ochotna pracovat. Potřebujeme budovat solidární společnost, která uznává své vlastní hodnoty.
