Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Komedie jsou pro herce očistnou lázní, říká šéfka festivalu smíchu

  8:02aktualizováno  8:02
Britský Saturnin, legendární dvojice V+W, duch slavného spisovatele nebo pán z Pařezova. To je jen ukázka postav, které se koncem ledna budou ucházet o hlavní ceny XVI. Grand Festivalu smíchu, který pořádá Východočeské divadlo. Vstupenky se začnou prodávat v pondělí.

Dramaturgyně Východočeského divadla a festivalu smíchu Jana Uherová. | foto: Radek Kalhous, MAFRA

Týdenního maratonu, který promění Pardubice v hlavní město komedií, se účastní sedm divadel z celé republiky. „Vždycky zdůrazňuji, že komedie, která se objeví ve finále festivalu smíchu, nemůže být v prvé řadě jenom vtipná a zábavná, aby se lidé smáli. Je důležité, aby inscenace byly kvalitní a řemeslně dobře udělané,“ říká dramaturgyně festivalu Jana Uherová, která vedle soutěžní části přehlídky připravuje i doprovodný program pro Malou scénu.

Máte za sebou zhruba půl roku, kdy jste osobními návštěvami divadel vybírala nejlepší komedie uplynulého roku. Jaký je současný stav komedií na českých a moravských scénách?
Podle mě dobrý, komedií je hodně a kvalita je vysoká. Myslím, že každé divadlo potřebuje pro svůj provoz nějakou komedii, protože diváci se samozřejmě rádi baví a smějí. A pro herce je to pokaždé taková očistná lázeň. Letos jsem viděla osmatřicet komedií, i když ne každá se na náš festival hodí. Některé nebyly až tak perfektně udělané, některé nebyly až tak zábavné.

A pak jsem zhlédla spoustu takových, u kterých se žánr láme, kdy se člověk sice hodně směje, ale nakonec zjistí, že se směje sám sobě nebo se vysmívá nějakému problému, který se ho poměrně dost týká. Takže ve výsledku to není komedie, ale tragikomedie.

Ale zařazení tragikomedie do programu festivalu není až tak na škodu, nebo ano?
Samozřejmě že tento druh divadla na přehlídku patří, ale ta hranice je velice křehká. Několikrát jsme se ji pokusili překonat a párkrát jsme zařadili inscenaci, při které diváka mrazí nebo kde si musí ten humor najít. Jako příklad uvedu třeba komedii Pan Kaplan má třídu rád, kterou jsem z poloviny proplakala a z poloviny prosmála.

Myslím, že i to lze, mám ráda věci na hraně. Také letos v programu jednu takovou mám - Lidskou tragikomedii Divadla v Dlouhé. Už v názvu je ta ambivalence žánru obsažena. Věřím, že diváci mají právo tyto inscenace vidět, protože jsou opravdu dobré, i když se u nich člověk „neláme smíchy“ od začátku do konce.

Festival smíchu 2016

Soutěžní část - hlavní scéna

25. 1. Městské divadlo Zlín

Dokonalá svatba

26. 1. Městské divadlo Brno

Jméno

27. 1. Východočeské divadlo Pardubice

Mezi nebem a zemí

28. 1. Divadlo v Dlouhé Praha

Lidská tragikomedie

29. 1. Divadlo ABC Praha

V+W Revue

30. 1. Jihočeské divadlo České Budějovice

Zavolejte Jeevese

31. 1. Divadlo F. X. Šaldy Liberec

Škola žen

Nesoutěžní část

Malá scéna ve dvoře

25. 1. Divadlo Tří Pardubice

Quennsland

26. 1. Divadlo Letí Praha

8 GB tvrdýho porna

28. 1. Divadlo A. Dvořáka Příbram

Tajemný hrad v Karpatech

29. 1. Buranteatr Brno

39 stupňů

30. 1. Divadlo Tramtarie Olomouc

Druhý život Veroniky

31. 1. Divadelní společnost Masopust

Praha

O hezkých věcech, které zažíváme

(Padesát odstínů dobra)

31. 1. Studio Pamoffka Praha

1000 věcí, co mě serou aneb Tvoje

bába je komedie

1. 2. Václav Koubek

Víme, že soubory si festivalových cen považují a chtějí se akce zúčastnit.

O autorovi| Gabriela Gregorová, redaktorka MF DNES

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - pardubický kraj

Tím se dostáváme k programu přehlídky, můžete představit další jednotlivé hosty soutěžní části?
Z divadel, která se na festivalu objevují častěji, přijede vedle Dlouhé i Divadlo ABC, a to s hudebně- dramatickou inscenací V+W Revue. Mám radost, že autorský tým Petr Svojtka-Jiří Janků velice zevrubně zmapoval veškerý vklad Voskovce a Wericha do českého divadla, je to hra chytrá, zábavná a s řadou velice dobře udělaných písňových čísel. Divadlo v Dlouhé a ABC budou na festivalu jedinými pražskými soubory.

Objeví se i nějaké divadlo, které na přehlídce třeba delší dobu nebylo?
Ano, soubory z Českých Budějovic a ze Zlína, oba se vrací na festival po několika letech. Jihočeské divadlo se zúčastní s inscenací Zavolejte Jeevese, což je vtipná komedie o pánovi a jeho sluhovi, jakýsi britský předobraz Saturnina plný noblesy, elegance a lehkého britského černého humoru. Zlín přijede s Dokonalou svatbou, jeho komika se oproti Budějovicím pak možná bude zdát až brutální.

Brutální? Jestli se nepletu, Dokonalá svatba nebude divákovi neznámá, pardubické divadlo ji přece několik let uvádělo, akorát pod názvem Úžasná svatba. Brutální komiku si v ní nevybavuji...
Pozor, zlínská inscenace je rozhodně jiná než naše, také proto jsem ji vzala. Původně jsem si říkala, že je to situační komedie ze současnosti a že vlastně nevím, jak jinak ji připravit, než jsme to udělali my. Ale režiséři Roman Vencl-Michaela Doleželová mě přesvědčili, že to jinak lze.

Nechci opakovat hry, které jsme my hráli, protože divák už je zná a málokdo je takový fajnšmekr, že by šel srovnávat. Ale zlínské představení je mnohem víc crazy, my jsme psychologizovali a měli pocit, že o vztazích by se mělo chvílemi hrát navážno. Ve Zlíně takto neuvažovali, jejich hra je trochu hlučná, trochu ďábelská, trochu bláznivá a podle mě opravdu dobrá.

Jsou soubory, které vás při výběru překvapily něčím netradičním?
Liberec a Brno. Liberec na festivalu uvede Moliérovu Školu žen. Tuto komedii jsem v sezoně viděla hned třikrát - v Liberci, Ostravě a Hradci. Ostravská a liberecká používaly stejný text a nebyly od sebe daleko výrazem, přesto jsem měla pocit, že liberecká Škola žen je říznější, plnokrevnější. Jejich nastudování je podle mě obrovský zážitek, i herecký.

Dalším netradičním zážitkem pro mě byla a věřím, že bude i pro naše diváky, inscenace Jméno, kterou přiveze Městské divadlo Brno. To je hra ze současnosti, čerpá z tradice francouzské konverzační komedie. Uvažuje o vážných věcech, které se odehrávají mezi mužem a ženou, o tom, jak se chovají muži vůči ženám a naopak ženy vůči mužům. Kromě toho, že jde o hru zábavnou, je i poučná.

S čím se představí domácí soubor?
Východočeské divadlo má nyní dvě představení, která může festivalu nabídnout, a to Mezi nebem a zemí a parodii na western Limonádový Joe. Vybrala jsem Mezi nebem a zemí, je to něžná hra o lidských vztazích, která se dotýká i něčeho podstatného - jak se v životě chováme ke svým blízkým a jak je čas na tomto světě strašně pomíjivý. Člověk si až v jistých okamžicích uvědomí, jak pomíjivý je on sám, a možná tak přehodnotí spoustu věcí dřív, než bude pozdě.

Jaká jsou kritéria, aby se divadlo mohlo soutěže vůbec zúčastnit?
Prvořadé je, že inscenace musí být zábavná, dobře udělaná a neměla by být starší než rok. Dosud jsme spolupracovali s divadly, které mají stejnou pozici jako my, tedy jsou příspěvkovými organizacemi dotovanými městem nebo krajem. Ale teď se divadelní scéna velmi mění, plno zajímavých představení se odehrává právě mimo tyto organizace, vznikají různé obecně prospěšné společnosti a soukromé společnosti.

V některých takových jsem se byla podívat, herci byli skvělí a vůbec nevadí, že je nikdo nezná z televize, protože neprocházejí tím sítem příšerných seriálů. Navíc tyto scény nepotřebují hrát jenom komedie, často mají náročné kusy, které jsou s názorem a kde řeší nějaký problém. Takže možná toto kritérium časem změníme a některá z těchto divadel nebo souborů v budoucnu zařadíme.

Co je cílem festivalu? Porovnání jednotlivých divadel mezi sebou, nebo přivést do hlediště i diváky, kteří běžně do divadla nechodí?
Obojí, to jste řekla velice přesně. Když se vedle sebe postaví komedie z různých divadel, věřím, že to má smysl i pro jednotlivé scény. Mají zpětnou vazbu na svou práci jak od odborné poroty, tak i od diváků, což je velmi důležité. Víme, že soubory si festivalových cen nesmírně považují, mají je třeba vystavené ve foyeru, ve svém divadelním klubu nebo dokonce v kanceláři ředitele, tam všude jsem potkala perníkové ceny z Pardubic a měla jsem z toho velikou radost. Festivalu se chtějí zúčastnit, rozhodně to neberou jako kšeft, kdy jedou „prodat“ své představení.

A jak byste zhodnotila hlavní smysl přehlídky pro diváky?
Tím je samozřejmě bavit lidi. Festival jsme založili před šestnácti lety, když jsme na přelomu tisíciletí vysledovali menší zájem lidí chodit začátkem roku do divadla. Leden byl po Vánocích takový plonkový, přemýšleli jsme, jak v tomto období přitáhnout návštěvníky do hlediště, a vyšel nám týden komedií.

Zpočátku jsme jej nabídli předplatitelským skupinám, ale tam nebyla regulérní otázka výběru inscenace, každé skupině připadlo nějaké představení. Mnohem přesnější je, když prodáváme na volnou kasu, což více vypovídá o diváckém zájmu. A ten je zaplaťpánbůh velký.





Hlavní zprávy

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.