Nová čtvrť dostala dva roky po zániku Pardubického kraje v roce 1962 oficiální název Polabiny. Její původní podoba měla být však mnohem velkorysejší a pro obyvatele i návštěvníky bezesporu atraktivnější.
Tím, že v roce 1960 zanikl Pardubický kraj a Pardubice se staly okresním městem, byla chystaná velká výstavba omezena jen na panelové obytné domy a minimální vybavenost. Centrum celé čtvrti, které bylo několikrát navrženo ve studiích, nebylo nikdy postaveno.
"Návrh sídliště pozdějších Polabin byl uskutečněn v dost pozměněné podobě. Hodně poutavý byl velkolepý Park kultury a oddechu. Kromě stadionu pro několik desítek tisíc lidí mělo vzniknout planetárium, zoologická zahrada, botanická zahrada, koupaliště, lunapark, jezdecká dráha, kluziště, veslařský kanál, další sportoviště a rekreační oblast pokrývající dost velké území od dnešní Hradecké silnice až ke Starému Hradišti. Jediné, co se z toho podařilo realizovat, bylo koupaliště," řekla kurátorka výstavy v pardubickém archivu Tereza Siglová.
Park měl pokrývat území o rozloze 500 hektarů. Navazoval na amfiteátr se skloněným hledištěm z navršené zeminy. Sportovní, kulturní a rekreační zónu až k Domu odpočinku u Kunětické hory měla spojovat takzvaná pionýrská železnice. Dále zde měly být letní čítárna, knihovny, letní kina, dětské koutky, letní školky a jesle i prostor pro loutková divadélka.
Zoo měla sloužit i k pokusům na zvířatech
Je pozoruhodné, že menší zoologická zahrada měla i velice praktický druhotný účel - odchovávat drobná pokusná zvířata jako kočky, psy, myši, králíky, žáby, opice a další zvířata pro farmaceutický průmysl a výzkumné laboratoře.
Soutěž na podobu nové čtvrti byla vypsána roku 1958. Cílem soutěže bylo vytvořit na pravém břehu řeky ucelenou městskou čtvrť, která bude sladěna s výstavbou Rosic a Trnové. Měla být členěna do menších okrsků, které by zajistily co nejpříznivější podmínky pro klidné bydlení.
"Kromě bytové zástavby se počítalo se stavbou tří jedenáctiletých škol, pěti mateřských škol a pěti jeslí. Měla zde vyrůst vysoká škola chemická, odborné chemické školy, dále také soustava tělovýchovných zařízení, až dva kulturní domy, administrativní budovy pro národní výbor, pošty, dům služeb a pět restaurací. Postavena tu měla být také závodní nemocnice a výstavní pavilony o ploše 4 000 metrů čtverečných," uvádějí autoři výstavy v sále okresního archivu na Bělobranském náměstí.
Vítězným návrhem se stal projekt architekta Jana Krásného, který pak sloužil jako podklad pro další plánování.
"Výstavba inženýrských sítí nového sídliště započala v roce 1960, první bytové jednotky byly zahájeny v roce 1961. Podle podrobného plánu z roku 1959 bylo sídliště připravováno se třemi okrsky s celkovým počtem 18 000 obyvatel," hovoří o již uskutečněném projektu brožura "Polabiny - nová městská čtvrť v Pardubicích" z roku 1971.
Autor jejího textu však tehdy musel chtě nechtě přiznat, že má nové sídliště do původních představ hodně daleko.
Život v sídlišti se omezoval na rodinu a byt
"V Polabinách není zatím vyšší občanské vybavení. Za kulturou, obchodem, občanskými potřebami a specializovanými službami dojíždějí obyvatelé do centra města. Protože centrum sídliště se vybuduje až po roce 1975, budou se obtíže s postupem bytové výstavby až do dokončení sídliště stupňovat," varuje architekt Miloš Návesník.
A upřesňuje, co z toho pro obyvatele vyplývá. "Život v sídlišti se omezuje převážně na rodinu a byt. Pro společenský život nejsou v sídlišti v současném stavu rozestavěnosti zatím vytvořeny vhodné podmínky."
Obyvatelé této čtvrti mohou nejlíp posoudit, do jaké míry byly původní představy o Polabinách až dodnes naplněny.
