Desítky lidí se tak obrací na magistrát se žádostí o pomoc v tíživé situaci. "S postupným propouštěním amnestovaných přibyla práce i kurátorce sociálního odboru pardubického magistrátu. Během šesti dnů se na ni obrátilo se žádostí o pomoc 42 bývalých vězňů," uvedla mluvčí radnice Nataša Hradní.
Jenže pomoc se hledá jen velmi těžko. Většina z příchozích totiž nemá žádný domov a ani šanci, že ho v dohledné době nějak získají. Navíc propuštění vězni zhusta odmítají nabízený azyl.
S výjimkou kurátorky nemá magistrát co nabídnout
"Dvě třetiny z nich nemají střechu nad hlavou, nemají se kam vrátit. Do azylového domu či do noclehárny se většinou uchýlit nechtějí. Přežívají, kde se dá, většina z nich najde přespání u kamarádů, případně na nádraží, ve squatech a podobně. My jim ale, s výjimkou služeb sociální kurátorky, nemáme co nabídnout," řekla vedoucí sociálního odboru na pardubickém magistrátu Jana Procházková.
Zkušenost, že lidé přicházející z výkonu trestu netouží po životě v dalším kolektivním zařízení, potvrzuje také koordinátor azylového domu pro muže a noclehárny Lukáš Hnát.
"Zatím se na nás obrátilo asi pět lidí. V azylovém domě je sice prakticky obsazeno, ale noclehárna plně využita není. Přitom informovanost by neměla být problémem, v terénu máme lidi, kteří vyhledávají ty, kteří nemají střechu nad hlavou, a nabízejí jim naše služby," uvedl Lukáš Hnát.
