Někdy se jedná „jen“ o krádeže a podvody, ale výjimkou nejsou ani případy domácího násilí nebo dokonce vraždy.
Zpracovávala i případ nezletilého muže, který pohlavně zneužíval své dva mladší sourozence. „Je to těžká práce, ale člověk si uvědomí, jak může být lehké dostat se na scestí,“ říká Svatava Topičová.
S jakými trestnými činy se při své práci setkáváte nejčastěji?
V drtivé většině je to porušení povinnosti hradit výživné, podvody a krádeže, ale je realitou, že to jsou i závažnější trestné činy, jako jsou loupeže, vydírání či domácí násilí. U podmíněně propuštěných se závažnost a rizikovost pochopitelně zvyšuje, setkáváme se s případy zločinů, jako je vražda či znásilnění.
Pracujete tak někdy s lidmi, kteří mohou být svým způsobem nevyzpytatelní. Nastal někdy okamžik, kdy jste se při setkání s odsouzeným opravdu bála?
Obavy jsou vždy na místě, pracovat s odsouzenými a dát jim novou šanci je však smyslem naší práce. Již před první konzultací musíme podrobně prostudovat dostupné materiály a vytipovat rizikovost klienta, který k nám přichází.
Připravit se ale stoprocentně a předpokládat reakce možná ani nejde. Došlo někdy během konzultace k nějakému útoku?
U nás ne. Je to hodně i o spolupráci na středisku a předcházení případným rizikům. Nemáme tu sice justiční stráž, máme však bezpečnostní zvonky a systémy napojení na pult centrální ochrany, všichni zaměstnanci procházejí výcvikem sebeobrany. Organizujeme svou práci tak, aby nejrizikovější klienti na středisko nepřicházeli v době, kdy tu je například jen jeden zaměstnanec.
Nejrizikovější klienti. Co si pod tím představit? S jakým nejhorším případem jste se zatím setkala?
Když pominu vraždy a domácí násilí, byla pro mě asi nejzávažnější věc z letošního roku, a to příprava podkladů pro podmínečné propuštění mladistvého klienta, který pohlavně zneužil své mladší sourozence.
Vaše případné doporučení je v takovém případě velká zodpovědnost...
To, že si někdo požádá o spolupráci s námi, ještě neznamená, že mu podmínečné propuštění opravdu doporučíme, je zde spousta různých okolností. V tomto konkrétním případě jsme propuštění opravdu nedoporučili.
Jak probíhá taková konzultace s klientem?
Záleží na tom, v jaké fázi spolupráce je a zda se jedná o pachatele či oběť. Pokud jde o přípravné řízení, naší povinností je podrobně vysvětlit, co vlastně je trestní řízení a jak se bude vyvíjet. V případě dohledů během spolupráce propracováváme základní osobní a rodinnou anamnézu.
Tu přeci neuděláte od stolu...
Konzultace neprobíhají jen na středisku, ale i v místě bydliště klienta. Právě to nám hodně napoví o jeho životě. Potom zmapujeme rizika, která by mohla způsobit opakování trestné činnosti a na základě toho zpracujeme probační plán. Pokud tam klient má například zákaz užívání alkoholu a jiných omamných látek, provádíme testy na jejich přítomnost - už si ani nedokážu představit, že bych v kabelce neměla alkoholtester. Následně vyhodnocujeme, jestli probační plán plní svůj účel. Na konci zkušební doby, pokud bylo vše v pořádku, navrhujeme k soudu, aby klienta osvědčil.
Snažíte se o začlenění pachatelů zpět do společnosti. Je něco takového vůbec možné?
Všichni mají šanci. V okamžiku, kdy dostávají alternativní trest, mají možnost být na svobodě a ukázat, že to s nápravou opravdu myslí vážně. Pokud někdo splní uložené podmínky trestu, vede řádný život a nespáchá další trestnou činnost, je mu to automaticky zahlazeno v trestním rejstříku a je poté možné na věc nahlížet, jako by se v jeho minulosti nestala. Na rozdíl od toho lidé, kteří už byli někdy ve vězení, musejí čekat několik let, aby si mohli o zahlazení trestu vůbec požádat.
Může se člověk vyrovnat s návratem do společnosti, která ví, že nějaký trestný čin spáchal?
Návrat zpět je vždy obtížný. Zvlášť, když se to stalo v místě bydliště. Pokud ale u nás má někdo alternativní trest a do vězení se vůbec nedostal, nikdo to o něm neví, pokud to sám neřekne. Je na něm, jestli to někomu sdělí, nebo ne.
Věnujete se také práci s nezletilými. Čím je specifická?
Pracujeme s celou rodinou a zákonnými zástupci poněkud komplexněji. Tato oblast obnáší hodně terénní práce, zejména návštěvy školy, komunikaci s vychovateli, psychology a psychiatry.
Je těžké setkávat se s dětmi, které se ocitly na scestí?
Pro mě jako pro maminku dvou dětí je to velké téma k zamyšlení. Člověka to rozhodně někdy zamrzí, ale současně si uvědomí, jak lehké je dostat se na ono scestí. Nějaká pro ně „drobnost, klukovina“, kterou nedomyslí, je podle právní kvalifikace trestným činem. Sami jsou z toho zaskočeni. Pokud ale mladistvý klient spolupracuje a snaží se o nápravu následků, je tu i možnost odklonů v trestním řízení, mimo jiné i podmíněného zastavení.
Máte metody, jak pracovat s oběťmi trestných činů?
Nabízíme jim mediační setkání, kdy mají obě strany možnost se v poklidné atmosféře setkat tváří v tvář a vysvětlit si některé věci. Ne každá oběť ale chce vidět pachatele. Ideálem je, když pachatel přímo slyší, co jeho čin pro oběť znamenal, jaké měl důsledky, jaké byly dopady. Hodně záleží na charakteru trestné činnosti, ale i krádež může být emočně náročná. Nedávno jsem měla mediaci, kdy vnučka okradla vlastního dědečka. Bývá to i o zklamání a hořkosti, ale i o důvěře a naději v nápravu.
