Reklama

Zjistíme, proč je na tom Dynamo hůř, než se zdálo, říká pardubický primátor

  • 4
Pardubický primátor Martin Charvát byl v listopadu hlavním iniciátorem toho, aby město koupilo hokejové Dynamo zpět od Romana Šmidberského. Podle něj nešlo o špatný obchod. Později se však ukázalo, že klub je v horším stavu, než se zdálo.
Dušan Salfický spolu s pardubickým primátorem Martinem Charvátem

Dušan Salfický spolu s pardubickým primátorem Martinem Charvátem | foto: Radek Kalhous, MAFRA

Zhruba za patnáct měsíců dostane Charvát definitivní odpověď na to, zda učinil dobře, když se rozhodl s kolegy z radnice koupit HC Dynamo Pardubice. V té době se totiž budou konat komunální volby a dá se čekat, že právě hokej bude ve městě patřit mezi stěžejní volební témata.

Politik, který dříve pracoval ve stavebnictví, doufá, že v té době bude klub už patřit někomu jinému než radnici. Ovšem momentálně je Dynamo města a právě to musí řešit ty nejvážnější problémy. Týkají se hlavně ekonomiky.

„Momentálně má klub závazky ve výši zhruba 40 milionů a pohledávky zhruba 20 milionů. To znamená, že vnitřní dluh je zhruba dvacet milionů. Navíc kumulovaná ztráta, která se s klubem táhne už od roku 1998, je aktuálně kolem čtyřiceti milionů. Dynamo je nyní v té nejhorší části roku, kdy se teprve tvoří smlouvy s partnery a začaly se prodávat permanentky. Proto na účtě chybí provozní peníze. Ty tam proto dodává město formou půjčky. Věřím ale tomu, že tuto situaci zvládneme a ještě letos začneme hledat nového majitele klubu,“ říká Charvát.

Reklama

Radní podle něj hlavně nechtěli dál sledovat celkový kolaps organizace pod vedením generálního manažera Pavla Rohlíka.

Kdy jste si začal říkat, že by město mělo zpátky převzít vlastnictví klubu?
Myslím, že to byl přelom loňského října a listopadu. Tehdy za mnou začali chodit první zájemci o klub a i Roman Šmidberský potvrdil, že má zájem Dynamo prodat. Tehdy jsem byl jakýsi prostředník, který se snažil domluvit obchod obou stran. Informoval jsem zájemce o postoji města či o provozu haly.

Když jsem však viděl, že bývalý majitel se nedomluvil už se třetím zájemcem, tak jsem se rozhodl do toho vstoupit aktivně. Bylo totiž zjevné, že se situace komplikuje, a tak jsem chtěl od zastupitelů mandát začít jednat o nákupu. V Dynamu nebyla dobrá personální situace a případný sestup z extraligy nebyl nijak daleko.

Dynamo se minulou sezonu topilo a situace vypadala beznadějně. Bral jste to tak, že klub vlastně koupit musíte, abyste zamezil tomu nejhoršímu?
Bral jsem to jako možnost, že klub stabilizujeme. Ostatně město klub podobně zachraňovalo už několikrát. Podobné to bylo v roce 1998, kdy měl hokej poprvé velké problémy a řešilo se to tak, že ho koupilo město. O deset později se zase podobná situace řešila odprodejem Romanu Šmidberskému. Další potíže pak přišly po sezoně 2012/2013, která skončila velkým dluhem kolem dvaceti milionů, a my jsme hledali zmíněná stabilizační opatření. Teď jen nastala další krize a my jsme se ji rozhodli řešit takto.

Byl to správný krok kupovat hokej v tak kritické situaci?
To nechci hodnotit. Jako klíčové beru to, že se udržela extraliga. Pravda je, že jsem zklamán z těch ekonomických výsledků, které jsou z minulé sezony. Nikdo jsme nečekali, že tam bude ztráta kolem 14 milionů. To mě mrzí.

Přitom v době prodeje padala jiná čísla. Jste v pozici, když to řeknu lidově, že si na bývalých šéfech klubu můžete něco vzít za to, jak minulou sezonu vedli?
Během léta hodláme dokončit hloubkovou analýzu klubu, která by nám měla říct, kde se staly ty největší chyby. Chceme vědět, jestli se staly nějaké chyby na straně bývalého managementu v čele s tehdejším generálním manažerem Pavlem Rohlíkem. Právě ten byl garantem správností údajů, na jejichž podkladě si město vyhodnocovalo stav klubu před jeho nákupem.

Je možné, že vás při transakci lidé kolem Romana Šmidberského uvedli v omyl?
Nechci předbíhat. Tohle budou muset posoudit právníci. Také jsem si v případě cesty tří manažerů do JAR něco myslel a právníci nám poté řekli něco jiného. Nemá cenu, abych teď tady něco předvídal. Data předáme právníkům a budeme chtít vědět, kdo nesl odpovědnost a co se stalo, že situace byla o dost jiná, než jsme předpokládali. Obrátím se prvně na právníky, aby nám řekli, na koho se případně obrátit s vymáháním škod.

Jak moc bude podle vás složité klub uzdravit?
Stále si myslím, že ta značka Dynamo je natolik silná, že dokáže přitáhnout partnery a že se odrazíme směrem vzhůru. Věřím tomu, že můžou pomoci navržená opatření, která jsme předložili zastupitelům. S akcionáři se také bavíme o navýšení základního jmění, uvidíme, jak to všechno dopadne. Nastoupili jsme na nějakou cestu a věřím, že bude úspěšná. Samozřejmě nebude snadné najít na všem politickou shodu. Někomu se naše opatření zdají progresivní, další říkají, že bychom měli dát více peněz. Je to složité, ale cestu najdeme. Teď je klíčové dobře připravit příští sezonu.

Hodně se mluví také o kumulované ztrátě klubu, která je zhruba 40 milionů korun. Co vlastně toto číslo pro hokej znamená?
Je to číslo, které za roky zpětně sleduje hospodaření klubu. Když pan Šmidberský kupoval klub, tak tam byla kumulovaná ztráta také zhruba 40 milionů a k tomu bylo nutné připočíst velkou ztrátu ze sezony 2007/2008, která činila asi třicet milionů. To se tehdy vyřešilo tak, že majitel rozpustil základní jmění a ztrátu umořil. Od té doby se docela dařilo kumulovanou ztrátu snižovat. Před poslední sezonou byla 25 milionů. Teď k ní však musíme zpátky připočíst ztrátu z poslední sezony a jsme tak zpátky na oněch zhruba 40 milionech. Není to ale klasický dluh, jak si ho lidé představují. Ten je zahrnutý v aktuálních závazcích, které dělají 20 milionů.

Takže reálně to číslo nemá žádný fatální dopad na fungování klubu?
Jde o to, jaké máte základní jmění a kumulovanou ztrátu, tedy o to, jak jste schopni se případně vypořádat se závazky. Rozpor mezi těmi čísly se historicky řeší tak, že akcionáři klubu dávají půjčky, kterými se řeší stav aktuálního stavu účtu tedy cash-flow. Takto klubu půjčoval Roman Šmidberský oněch diskutovaných deset milionů korun, které mu město vrátilo, nebo my nyní posíláme půjčku 15 milionů, aby mělo Dynamo provozní peníze. Tak se řeší, aby se hokej nedostal do platební neschopnosti.

Co má pomoci Dynamu Pardubice na cestě vzhůru

Pardubičtí zastupitelé v první fázi schválili balíček ekonomických opatření, která mají hokeji pomoci z nejhoršího. Město navýší základní jmění Dynama o pět milionů korun, pošle o dva miliony více jako dotaci na děti, sníží cenu za led, prodá svůj podíl v Evropské hokejové lize nebo zaplatí hokejistům za pronájem primátorské lóže či skyboxu Rozvojového fondu.

Nicméně, když se dívám na ta čísla, tak jsme se vlastně vrátili v čase. Když klub kupoval pan Šmidberský byla kumulována ztráta 40 milionů. Nyní je vlastně stejná. Z tohoto pohledu se o příliš úspěšné angažmá podnikatele nejednalo...
Zase nesmíte zapomenout, že klub pod ním zažil sportovně nejlepší éru, když bral dvě zlata a jeden bronz během tří sezon.

Ano, ale dělá to dojem, že to byla zásluha Zbyňka Kusého. Po jeho odchodu se už klub podobným výsledkům ani nepřiblížil...
Nechci to takto hodnotit. Pravda je, že kdybychom klub nekoupili, tak jsme se mohli vrátit až do roku 1998, kdy hokej také vlastnili soukromníci, kteří však vytvářeli hlavně dluhy. A není těžké odhadnout, kde by ty dluhy primárně zůstaly. Bylo by to hlavně za nájem v aréně, tedy by dlužili městu. I proto si myslím, že nákup klubu byl racionální.

Co vlastně kupujete, když si pořídíte hokejový klub? Určitě to je jeho historie nebo logo, ale co dál? Třeba hráče?
Určitě. Byť třeba u nás neumíme přesně ocenit hodnotu hráčských práv, tak je to hlavní aktivum klubu. Proto se nyní snažíme ocenit kontrakty hráčů aktuálního Dynama, aby akcionáři měli informace o tom, co stojí proti oné vysoké kumulované ztrátě. Zatím odhadujeme, že hráčská práva budou mít hodnotu mezi 35 až 45 miliony.

K tomu má určitě hodnotu i extraligová licence. Nějakou hodnotu má i marketingová značka Dynamo, které má jen na Facebooku 60 tisíc fanoušků. To znova dokazuje, že hlavní problém jsou hotové peníze. Klub nemůže od banky dostat žádný úvěr, a tak musíme najít cestu, jak do hokeje dostat jinak. Ale znovu opakuji, je na čem stavět a Dynamo zase bude v pořádku. Jen to chce pořádně odpracovat.

Ptám se na to hlavně kvůli tomu, že když město klub koupilo, tak Dušan Salfický mluvil o tom, že má na příští sezonu podepsáno pět hráčů. To je neuvěřitelně nízké číslo. Nepamatuji si, že by nějaký majitel klubu či generální manažer byl takto nepřipravený. Dělá to dojem, že prodej Šmidberský s Rohlíkem připravovali už dlouho dopředu.
Já mohu jen říct, že tohle jsem nechával na Dušanu Salfickém a Pavlu Markovi, kteří měli za úkol kádr posílit, aby se udržela extraliga a to se jim povedlo.

To nikdo nerozporuje. Oba dva odvedli maximum. Jde mi spíš o to, že vy jste koupili klub s pěti podepsanými hráči, což je hodně málo. Když se člověk podívá do roku 2008, kdy Roman Šmidberský kupoval hokej od města, tak vidí něco úplně jiného. Na tu dobu velmi silný tým navíc doplněný o mladíky, kteří se pak prosadili i do národního týmu a odešli často za dolary do Ruska či USA. Ta disproporce je enormní.
Tohle já nechci hodnotit, nejsem odborník. To nechám na vás novináře. Nebudu na to odpovídat, je to otázka spíše na Dušana Salfického nebo Pavla Marka.

Asi spíš na Pavla Rohlíka či Romana Šmidberského. Asi jen oni vědí, co s klubem dál zamýšleli...
Myslím si, že to byl totální kolaps.

To určitě, teď jde o to, zda nechtěný nebo připravovaný...
Kolaps. Čistý kolaps. Nikomu bych tady nic nepodsouval. Zažil jsem ten závěr, ta složitá jednání s Pavlem Rohlíkem. Prostě se to složilo. Celé to dělalo dojem, že tehdejší generální manažer na svou funkci neměl.

O tom se mluvilo už ve chvíli, kdy Pavel Rohlík do funkce nastupoval. Ale i proto se musím zeptat, jak si vysvětlujete, že tak zkušený podnikatel, jakým se zdá Šmidberský být, vybere do tak exponované funkce někoho tak nezkušeného?
Na tuhle otázku jsem u sebe hledal odpověď už mnohokrát a dodnes jsem ji nenašel. Byla to pro mne největší záhada loňské sezony a nedokážu to stále pochopit. Souhlasím s vámi, že Šmidberský je velký manažer. Má za sebou spoustu úspěšných projektů a nakonec končí v klubu takto. Když se totiž kouknete na ten celý obchod, tak ten nebyl pro Romana Šmidberského výhodný. Podíl v klubu koupil za 25 milionů a prodával ho za 12,5 milionu. A když se podíváte na hospodářské výsledky, tak je z nich patrné, že další peníze ho stálo navyšování základního jmění. Takto dobrý obchod nevypadá.

Reklama
Sdílet článek Facebook Twitter Google Plus
Reklama

4 příspěvky v diskusi

Reklama