Ačkoli má šéf červenovodské lyžařské školy zkušenosti s podobnou prací v rakouských Alpách, na svahy Bukové hory nedá dopustit. „Pracuji v jednom z nejúžasnějších areálů široko daleko,“ říká Martin Medřický.
Který věk je pro začátky nejvhodnější?
Učíme i starší děti, třeba i dospělé nelyžaře, anebo pokročilejší, kteří si chtějí zlepšit styl. Hraničním věkem jsou tři roky dítěte, kdy se jim to buď líbí, nebo nelíbí, což se dá zjistit hned při první hodině. Proto radíme rodičům, aby si zaplatili nejprve jen jednu hodinu a uvidí, jestli jsou děti nadšené. Potom výuka pokračuje dál.
Pokud není, tak se třeba ještě rok počká. Kolem třetího až čtvrtého roku se dítě poprvé může postavit na lyže. Doporučujeme s instruktorem, tedy odborným znalcem, jenž dá dítěti patřičné základy bez nějakých chyb ve stylu lyžování, které si pak nesou třeba i do dospělosti.
Jaké nejčastější chyby děti dělají?
Nejčastější chyby dělají ne tak děti, jako rodiče. Ti chtějí děti v dobré víře něco naučit, ale používají špatnou metodiku, jestli se tomu dá vůbec tak říkat. Používají své techniky, které nezabírají. Například nejčastější chybnou technikou je, když tatínek veze své dítě na dvoumetrovém laně před sebou, přitom dítě neumí zatáčet, neumí vůbec nic a celé je to o tatínkovi na laně, který ho pouští z kopce. Takovou metodiku nemáme rádi.
Pokud se dítěti do lyžování moc nechce, máte nějaké „finty“, jak jeho postoj změnit?
Fint je hodně. Na děti nejvíc zabírá výuka formou hry, kterou doporučoval už Komenský. Výuka musí tedy zaujmout zábavnou formou, například se zábavnými slalomovými prvky s pomocí zvířátek i různých technických pomůcek. Je víc postupů - například malá holčička spíše preferuje děvče - instruktorku před mužem - instruktorem, a naopak malý chlapeček chce spíš pána. Takže se snažíme individuálně přistoupit k výuce.
Nemají rodiče předem dítě nějak psychologicky připravovat?
Ne, to bych nechal na nás. Platí takové nepsané pravidlo, že ani zkušený instruktor neučí své dítě. Dítě na lyžích daleko víc poslouchá cizího instruktora než rodiče, spíše udělá to, co se mu řekne.
Kolik máte instruktorů?
Naše škola má 25 až 30 instruktorů a je známá i tím, že učíme spoustu malých dětí, a to individuálním přístupem. Většinou se u nás učí stylem jedno dítě - jeden instruktor. Výsledky jsou samozřejmě znát, protože jakmile se instruktor stará o jedno dítě, progres výuky je daleko rychlejší a klienti se víc vracejí. Většinou učíme od pondělí do pátku mateřské a základní školy s každodenním návratem domů.
Řada rodičů nechce investovat do vybavení, zvláště když dítě rychle roste. Poskytuje areál dostatek možností k jeho zapůjčení?
Určitě. Máme lyžařskou půjčovnu sídlící ve stejné místnosti jako lyžařská škola, takže přijde-li dítě či jakýkoli klient bez lyží a bot, tak si je zapůjčí. Máme to zařízené tak, že pokud jde dítě do výuky a nemá žádné vybavení, celý set bot a lyží ho stojí pouhých 70 korun. Bonusem je, že když lyžuje s instruktorem, nemusí si pořídit skipas.
Jakou trať mají úplní začátečníci k dispozici?
Krátký vlek má přes 200 metrů. Není to vlek jen pro malé děti, i dospělý začátečník může zkoušet tento mírný svah. Později přechází většinou na modrou Heroltickou sjezdovku, která je mírnější a má parametry modré sjezdovky, podle rychlosti progresu přechází na obtížnější sjezdovky.
S jakými náklady na kurz je třeba počítat?
Základní cenou je hodinová sazba 490 korun, což je nejdražší základní cena. Je tam pak možnost koupit si několikahodinové permanentky do lyžařské školy, a to čtyř, osmi a dvacetihodinové, které se dají využít v průběhu celé sezony. Aby klienti nepřišli o hodiny třeba kvůli nemoci.
Kde jste získával zkušenosti s touto prací? U nás nebo v cizině?
Dělám ji zhruba 15 let, nejvíc zkušeností jsem získal po šest sezon v rakouských Alpách. Předtím jsem působil v několika českých a moravských střediscích v Jeseníkách i na Dolní Moravě. Po návratu z Rakouska pracuji druhým rokem tady na Bukové hoře. Je to jeden z nejúžasnějších areálů široko daleko.
V čem má ještě rezervy?
Červená Voda nemusí nic dohánět, protože víceméně kopíruje rakouský styl provozu lyžařských středisek. Buková hora se může třeba pyšnit čtyřsedačkovou lanovkou se zakrývacími vyhřívanými bublinami, což v jiných střediscích v České republice neuvidíte. Takže nabízí úplně stejný komfort jako v Alpách. Samozřejmě nadmořská výška a rozloha Alp a českých hor jsou nesrovnatelné, ale za to nemůže provozovatel střediska, ale přírodní podmínky.
