Takovou atmosféru, jaká v sobotu panovala v západobavorském Würzburgu, místní jen tak nepamatují. Tisíce lidí z různých koutů Evropy i světa tam přijely z jednoho jediného důvodu - oslavit blahořečení pátera Engelmara Unzeitiga.
Svědčil o tom nejen velký počet mariannhillských misionářů, u kterých jejich první blahořečený spolubratr sloužil, ale i velký příliv poutníků z Česka, odkud do Würzburgu přijely tři plné autobusy lidí.
Byli mezi nimi kněží, věřící i nevěřící z Engelmarova rodiště, Svitav a okolí. Ceremonii přenášela živě bavorská televize.
Obřad, kterého se účastnilo 1 800 lidí, mezi nimiž byl i český ministr kultury Daniel Herman, vygradoval, když před všechny účastníky předstoupil papežský delegát kardinál Angelo Amato, prefekt Kongregace pro svatořečení v Římě, a přečetl v latině napsaný apoštolský list s blahořečením.
Engelmar Hubert UnzeitigHubert Unzeitig se narodil 1. března 1911 v Hradci nad Svitavou jako jedno z pěti dětí Johanna Unzeitiga. V sedmnácti letech odešel k mariannhillským misionářům do Reimlingenu v augšpurské diecézi. Krátce na to se vrátil do tehdejšího Greifendorfu, dnes Hradce nad Svitavou, aby ve své rodné obci oslavil své vysvěcení primiční mší. Na první kněžské místo odešel na Šumavu do Zadní Zvonkové. Ve svých kázáních se postavil proti pronásledování Židů, jejich transportu do koncentračních táborů a nacistické politice. Jako křesťan navíc nabádal věřící, aby se drželi božích přikázání a ne vůdců, jakým byl Hitler. V roce 1941 byl za své výroky zatčen gestapem a převezen do koncentračního tábora Dachau u Mnichova. Protože se jako budoucí misionář naučil rusky, sloužil především ruským zajatcům. Na konci roku 1944 se v Dachau rozšířila epidemie skvrnitého tyfu a nemocní umírali bez pomoci po stovkách, protože do nakažených bloků nikdo nechtěl chodit. Podle dochovaných pramenů byl jedním z několika kněží, kteří odešli dobrovolně ošetřovat smrtelně nemocné vězně, byť to znamenalo téměř jistou smrt. Engelmar Unzeitig zemřel 2. března 1945, den po svých 34. narozeninách a jen několik týdnů před tím, než tábor Dachau osvobodila americká armáda. |
Poté byl v apsidě katedrály odhalen obraz Engelmara Unzeitiga a za zvuku varhan zazpíval chrámový sbor píseň Seliger (blahoslavený) Engelmar, která byla složena jen pro tuto příležitost.
Sudetoněmecké odpůrce nacismu připomněla výstava
Podle würzburského biskupa Friedhelma Hofmanna je Unzeitigův příklad vzorem křesťanského postoje k lidem, kteří potřebují pomoc.
„Beatifikace má pro nás aktuální význam. Žil v nelidské diktatuře, byl zotročen, zabit. Nepodléhal většinovému názoru diktatury. Žil vírou a byl majákem v nejtemnější době. Můžeme se od něho učit,“ pronesl biskup a připomněl, že takto chrám plný lidí za svůj život nepamatuje.
Sudetoněmecké odpůrce nacismu ještě před blahořečením připomněla výstava Svědkové lidskosti, kterou na würzburské radnici kromě ministra kultury Daniela Hermana navštívil i historik svitavského muzea Radoslav Fikejz.
„Vypovídá o tom, že v každé generaci a v každém období existují případy toho, že lidství nezáleží na národnosti, vyznání, ale spíše na otevřeném srdci. Myslím si, že za svůj život se něčeho podobného nedožiji. Příští rok na podzim bychom mohli vidět výstavu jako první z malých měst právě ve Svitavách,“ dodal Fikejz.
