Pekař Karel Lifka

Pekař Karel Lifka | foto: Petr Broulík, MAFRA

Pekařství vsadilo i na mouku z kaktusu. Je dobrá na střeva, říká pekař

  • 1
Když si Karel Lifka v roce 1991 s kamarádem v bufetu na nároží hlavní ulice v Chocni koupili ke svačině rohlíky, moc jim nechutnaly. Tehdy se chtěli oba pustit do podnikání. „Nebudeme péct pořádné rohlíky?,“ koukli na sebe.

Dnes je bufet jednou ze dvou firemních prodejen Pekařství u Lifků a malá pekárna na břehu Tiché Orlice peče 150 druhů pečiva.

Pekařství, které jede s šestnácti pekařskými zaměstnanci na třísměnný provoz, dodává pečivo do řady obchodů v Pardubickém a Hradeckém hraji. Karel Lifka je už sice dva roky v důchodu, ale když je třeba, sám oblékne pekařskou zástěru.

„Dnes už je ohromná konkurence velkých hráčů na trhu a malí pekaři to nemají vůbec lehké. Ale pořád mě to baví, je to hezké řemeslo,“ říká. K bílému řemeslu se dostal jako strojař a postupně se ho naučil a potom i své pekaře.

„Původně jsme chtěli vyrábět pečivo, jako jsou například francouzské bagety. Zalíbilo se mi to ve Francii, ale zatrhla nám to banka. Tehdejší ředitel pro úvěry řekl, že české krky nebudou jíst francouzské bagety. Tak jsme šli do klasického sortimentu,“ uvádí.

Chleba z úpatí sopky Popocatepetl

Nicméně „exotické pečivo“, a to i bagety francouzského typu, jeho podnik vyrábí. Hodně exoticky vypadá například nopalový chléb a pečivo, které obsahují kaktusovou mouku, s níž Karel Lifka začínal mezi prvními asi před čtyřmi lety.

„Je to mexická záležitost a moc zdravá. Čistí to střeva, ale doslova. Jako štětka trubky. Mouka se vyrábí z kaktusu opuncie a přivedl nás k ní pan Vladimír Komínek z Prostějova, který je spolumajitelem plantáže kaktusů přímo v Mexiku na úpatí sopky Popocatepetl,“ říká pekař.

Do jeho malého pekařství putuje kaktusová mouka přes přístav Veracruz v Mexiku a v Hamburku ji přeloží z lodi na kamion a doveze do Česka.

Pekařství U Lifků se na začátku dobře chytlo i proto, že se jeho pekařům podařilo už rok po spuštění výroby upéci první „zdravý“ kornspitz.

„Tento tmavý vícezrnný rohlík bohatý na vlákninu a minerály s pšeničným a žitným grahamem a lněnými a sezamovými semeny je tak trochu naše vlajková loď. Lidé si ho hodně oblíbili právě kvůli tomu, že v devadesátých letech začali slyšet na zdravé pečivo, a tím jsme se dostali do povědomí zákazníků,“ říká Lifka, který se snaží mít ve svých prodejnách co nejčerstvější pečivo a na webu má i kalendář pečení, na němž zákazníci vidí, který den se co peče.

I jeho ale zasahuje současná situace v pekařském odvětví. Dnes je podle něj české pečivo nejlevnější v Evropě a na vině jsou podle něho velkovýrobci a také řetězce, které tlačí pekaře do co nejnižších cen.

Mladí pekaři nejsou

„Vznikly gigantické linky a chrlí zamražené předpečené pečivo. Pekařské řemeslo jako by dnes odcházelo. Skončila spousta pekařských učilišť, z takových dvaceti zůstaly možná tři čtyři. Mně teď odešlo do důchodu asi pět lidí a já nemohu sehnat schopného pekaře, který kromě ovládání tabletu umí i kupecké počty,“ uvádí.

„Někdy si říkám, má to ještě smysl? Není lepší jít spíše do menšího sortimentu nějakého speciálního a poctivého pečiva?“ říká muž, který důsledně dbá, aby bylo jeho pečivo poctivé.

„Místo různých ztužených rostlinných tuků používáme klasické vepřové sádlo nebo hovězí lůj. Aby náš rohlík měl lepší chuť, aby to i občas při jídle křuplo,“ říká pekař, který si sám rád pochutnává na výrobcích svého pekařství. „Mám rád naše koláčky, ovocné koláče a buchty a je to na mně vidět,“ uvádí.

Když si občas stoupne za vál a k peci, snaží se mít vždy co nejlépe upečené a vytvarované pečivo a chleba.

„Je mi celkem jedno, co peču. Ale vždy si svůj výrobek vymazlím. Musí to být tip ťop. A navíc jako šéf si nemohu dovolit, abych si před zaměstnanci a kolegy udělal ostudu. A je také dobré, že oni vědí, že ještě umím upéct pořádný chleba,“ říká Lifka.

Tvrdí, že předtím, než se stal pekařem, doma nic neupekl. „Jsem jen člověk, který když si řekne, že do něčeho půjde, jde do toho na sto procent. Všechno ostatní musí jít stranou.“