Pavel Stara

Pavel Stara | foto: Michal Klíma, MAFRA

Riopark přinesl do Pardubic pozitivní náladu, míní Pavel Stara

  • 3
Sklízel spoustu chvály, ale neminula ho ani kritika. Přesto byl pardubický olympijský park nejnavštěvovanější v republice. V následujících letech by se zde tato akce mohla konat znovu.

Přivést ke sportu co nejvíce dětí a zviditelnit Pardubice v oblasti cestovního ruchu. Tyto cíle měl před sebou manažer Olympijského parku Pardubice Pavel Stara. Jeho týmu se podařilo oboje. Do parku během 16 dní přišlo zhruba 374 tisíc lidí, většinou děti.

„Rekordní čísla dělal například orientační běh, basketbal a golf. Oblíbené bylo i judo. Děti za rodiči chodily s tím, že už nechtějí dělat hokej nebo fotbal, ale třeba šerm a podobně, zkrátka se ukázaly i méně populární sporty,“ říká Stara.

Jak hodnotíte fungování Olympijského parku Pardubice?
Jednoznačně se dá hovořit o úspěšném projektu, který za 16 dní vnesl do Pardubic pozitivní náladu, sjednotil je a zviditelnil. Splnily se cíle, které jsme si dali – zvýšit návštěvnost Pardubic, zapojit do sportu co nejvíce dětí. Je jasné, že když to byl pro nás nevyzkoušený projekt, byly i dílčí věci, které je možné zlepšit. Zpětně se ale dá říct, že jsme neudělali žádnou velkou chybu, které bychom litovali.

Čeho si ceníte nejvíc?
Byl to park o lidech. Dali jsme příležitost sportovním klubům z regionu, v čemž vidím obrovskou devizu. Když se dětem sport líbil, mohly se rovnou s klubem domluvit na členství. To samé platí i o kultuře. Nechtěli jsme dublovat festivaly a přitáhnout sem velká jména. Proto zahajovací ceremoniál připravovalo Východočeské divadlo. Sport i kulturu zkrátka dělali místní lidé. A z toho pak pocházela pozitivní energie. Zmínil to i medailista Jirka Prskavec – řekl, že na Lipně to bylo fajn, ale v Pardubicích opravdu cítil to srdíčko.

Stížnosti na rušení klidu se neobjevily?
Nebyl důvod. Měli jsme asi dvě tři stížnosti, které jsme vždy řešili kompromisem. Rezidenti říkali, že jim to přijde, jako kdyby měl soused pouze zesílenou televizi. Nebyl to hudební festival, takže se neozýval žádný opakující se rytmus.

Kde by ještě bylo potřeba udělat vylepšení?
Lidé se ptali na otevírací dobu – proč jsme začínali v 9 a končili už v 16 hodin, kdy jsou lidé v práci. Park byl natolik rozmanitý, že si lidé mohli vzít dovolenou a strávit tam s dětmi několik dnů. Tak to bylo koncipované. Navíc byly i víkendy. Lidé si mohli vybrat. Otevírací doba byla taková hlavně kvůli dětem z příměstských táborů, pro ně byl primárně určen celý projekt, aby zase začaly sportovat. Ale to nebereme jako chybu. Dále mohlo být více sportovních prvků pro dospělé a seniory, ukázalo se totiž, že s dětmi chtějí více sportovat i dospělí. Pokud by se projekt opakoval, snažili bychom se spolu se sportovními kluby vymyslet prvky, kde by se mohli zapojit i rodiče. Pár stanovišť by mohlo být také pro seniory.

Kritiku sklidil i zahajovací ceremoniál.
Skutečně jsme chtěli připravit pochod lokalitou, kde park bude. Koncept byl, že chceme projít třídou Míru, Tyršovými sady, kolem Letního stadionu a do parku Na Špici, tedy lokalitami, kde druhý den začala fungovat sportoviště. Veškeré prvky byly umístěny tak, aby kolem nich lidé prošli. To, že přišlo 27 tisíc lidí, je známka, že jsme udělali dobře marketing, přestože jsme neměli téměř žádný billboard. Ale hodně nás mrzí, že lidé říkají, že to nestálo za nic, protože nic neviděli. Dvacet sedm tisíc lidí na jedno místo není možné umístit.

Co říkáte na kritiku ze strany zastupitele prvního městského obvodu Filipa Sedláka, že o zástupce sportovních klubů nebylo dostatečně postaráno?
Filip Sedlák je pro mě největší záhadou celého Olympijského parku Pardubice. Mrzí mě, že společnost dává prostor takovémuto člověku, byť je demokracie. Jestliže někde dobrovolně pracuji osm hodin a pak tvrdím, že jsem nevolník... Navíc všechny pomůcky, se kterými pracoval, byly nakoupeny z rozpočtu olympijského parku. Něco stojí marketing, dostali jsme tam děti, postarali se i o záchody, odpadky... Navíc je potřeba říct, že je to politik. Zviditelňoval se tam.

Některé sportovní prvky, které byly do parku nakoupeny, by se měly využívat i dál. O co konkrétně se jedná?
Do sportovních pomůcek se investovaly stovky tisíc korun. Vybudovaly se sloupy pro vodní slalomáře, nakoupily se atletické pomůcky, míče a podobně. Vše je to uskladněné a v majetku města. Teď se to bude řešit předávacími smlouvami. Některé pomůcky se samozřejmě během fungování parku zničily. Do konce roku by se měl vypsat grant, kdy by si sportovní kluby mohly zažádat o peníze na nákup dalších pomůcek. Je to poděkování za to, jak fantasticky fungovaly.

Která stanoviště měla největší úspěch?
Bylo by nefér to porovnávat. Naše hrací karta byla koncipovaná tak, aby se u populárnějších sportů netvořily fronty. Hlavním cílem bylo, aby si děti musely zkusit i menší sporty. Nakonec se výsledková listina jednotlivých stanovišť liší jen o pár desítek lidí.

Pardubice nakonec měly největší návštěvnost. Odhaduje se, že park navštívilo 374 tisíc lidí. Čekali jste to?
Počítali jsme s tím, že kdyby přišlo 5 000 lidí denně, celkem 80 – 100 tisíc lidí, řekli bychom si, že ten projekt měl smysl, a byli bychom spokojení. Že přišlo 374 tisíc lidí, je fantastické, dodává nám to větší energii přemýšlet, co v městě dál dělat.

Jak se ta návštěvnost počítala?
Jde o poměrně kvalifikované výpočty. Hrací karty mají QR kódy, takže jsme viděli, kolik dětí navštívilo stanoviště. Nesčítalo se to – jedno dítě mohlo navštívit třeba pět stanovišť, ale počítali jsme ho jednou. Počítalo se i s tím, že s dětmi přijde někdo dospělý. Kromě toho se konaly běhy a Pardubice na bruslích, kde jsme měli přesnou evidenci.

Čím podle vás právě Pardubice tolik táhly?
Je to souhra více faktorů - bylo strašně moc aktivit, Pardubice jsou ve středu republiky, jsou dostupné vlakem a mají dvě řeky a pěkné parky. Dělali jsme prezentaci Hradce Králové, měli jsme letáky v turistických lokalitách, byl tu turistický vláček... Věděli jsme, že tento projekt má potenciál. Překvapilo nás jen množství lidí. Pardubice jsou v oblasti cestovního ruchu stále na chvostu a tohle mohlo ukázat nový směr.

Pavel Stara

Studoval na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze, poté anglický jazyk na Státní jazykové škole v Praze. Je zakladatelem České asociace kondičních center, mezi léty 1998 a 2002 byl asistentem ředitele a posléze ředitelem Sportcentra YMCA. Působil v pozici generálního manažera dvou předních basketbalových klubů v České republice (BK Děčín – 6 let, BK Pardubice – 4 roky), od roku 2012 do současnosti je předsedou představenstva BK Pardubice. Z pozice manažera vedl dva roky basketbalový reprezentační tým mužů. Od roku 2012 je členem představenstva Asociace ligových klubů.

Není pak škoda, že televizní přenosy byly vždy jen z Lipna, které takový úspěch nemělo?
Ale je to v pořádku. Český olympijský výbor organizoval pouze park na Lipně. Pokud bude koncept olympijských parků pokračovat dál, myslím si, že dojde i k daleko větší marketingové podpoře lokálních parků. Samozřejmě nás to také mrzelo. Objevila se tu spousta billboardů na Lipno, což lidi štvalo. Česká televize navíc měla většinu lidí v Riu a pak štáb na Lipně.

Předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval uvedl, že by v následujících letech mohlo být parků víc. Je reálné, aby by vznikl opět v Pardubicích?
Jestliže se ukáže, že lidé nějaký projekt chtějí, mělo by se udělat vše proto, aby se v něm pokračovalo. V mezidobí by se měl vymyslet koncept, který by jednotlivé projekty propojoval. Je potřeba to nezačít řešit až v říjnu nebo listopadu, ale okamžitě, aby se to stihlo. Město má proces schvalování, komisí, rad, zastupitelstva, veřejných soutěží a podobně. Na rozhodnutí je relativně krátký čas.

Jak dopadl rozpočet?
Ještě nevíme. Budeme rádi, když bude vyrovnaný, ale mělo by to vyjít. Nastřelil se v prosinci, kdy ještě nebyl jasný rozsah, podmínky a podobně. I když bude zisk půl milionu, nebo ztráta půl milionu, stále to bude úspěšný projekt.