Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Oběste je! řvali lidé na skupinu odpůrců režimu v budislavském procesu

  11:13aktualizováno  11:13
Litomyšlský Smetanův dům se stal začátkem října roku 1950 kulisou velkého procesu s devatenácti mladými lidmi z nedaleké Budislavi, Proseče a dalších obcí, kteří dostali celkem více než sto devadesát let vězení.

Jeden ze členů odbojové skupiny Josef Odehnal. | foto: Radek Kalhous, MAFRA

Dodnes řada z tehdy odsouzených žije a nikdy nezapomenou, jak se při veřejném líčení ozývaly zvenčí výkřiky: „Oběste je!“

Souzená skupina, kterou vedli řeznický učeň Josef Lněnička z Budislavi a praktikant v hájovně Stanislav Vobejda z Proseče, vešla do dějin pod názvem Jánošíci, ač si odsouzení mladí lidé takto nikdy neříkali.

Název měl charakterizovat odbojovou skupinu z kopců, které na Budislavsku jsou. Na pojmenování po legendárním slovenském zbojníkovi ale přišel nejspíše některý z vyšetřujících estébáků.

Dvěma partám mladých lidí z Budislavi a okolí, z nichž některým bylo jen patnáct let, se nelíbil nástup komunistů k moci, a tak se snažili zastrašovat od března do září roku 1949 místní funkcionáře KSČ, kteří nastolovali režim v jejich obcích. Tiskli, dokonce přímo v budově budislavského MNV, burcující plakáty s texty jako „Komunisti, sbalte si ranec, brzy bude tanec“ a rozhazovali je v Proseči i v Budislavi.

Zastrašovali horlivé a přičinlivé funkcionáře z obou obcí dokonce střelbou. A to ze zbraní, které nalezli před pár lety buď oni, nebo jejich rodinní příslušníci poté, co je odhodili v květnu 1945 na konci války prchající němečtí okupanti.

Podle historiků šlo pouze o dobrodružství

Většina historiků dnes považuje odbojovou činnost budislavských Jánošíků až za naivní či za touhu mladých lidí po dobrodružství. Někteří ze samotných odsouzených, kteří stále žijí, však oponují, že mysleli tento odboj velmi vážně a stojí si za svými tehdejšími činy.

Mezi ně patří šestaosmdesátiletý Josef Odehnal z Proseče, který za svou účast v některých akcích skupiny dostal patnáct let vězení.

„Dnes si může mluvit kdo chce, co chce. Ale kdyby tam s námi v tehdejší husté době stál, asi by mluvil jinak,“ říká muž potrestaný za činnost ve skupině patnácti lety natvrdo.

Měl už totiž v době akcí skupiny podmínku, kterou ho soud potrestal, když se s některými mladíky v obci pohádal o Velikonocích v roce 1948 o příčině smrti Jana Masaryka. Ti to udali rodičům a Josef Odehnal poprvé zažil, jak chutnají komunistické výslechy a vazba.

„Členové skupiny budislavských Jánošíků pocházeli paradoxně většinou z dělnických a malorolnických rodin. Skupina vznikla v lednu roku 1949, tedy o měsíc dřív než vznikla první studentská skupina v Litomyšli, známá z druhého monstrprocesu s rektorem Františkem Ambrožem Stříteským,“ popisuje ve své několik let staré práci Monstrproces s budislavskými Jánošíky nedávno zesnulý litomyšlský historik Milan Staněk.

Členy skupiny v Budislavi se stal řeznický pomocník Josef Lněnička, strojní zámečník Miloslav Hladík, Jaroslav Tmej a Miroslav Paťava, zvolený pak jejím vedoucím. V lednu 1949 se spojili se Stanislavem Vobejdou, Stanislavem Kašparem a Josefem Odehnalem z Proseče.

Komunistovi stříleli do oken

Jednou z akcí skupiny byla například večerní střelba do okna prosečského komunisty Matěje Čoudka. „Čoudek se jako národní správce firmy Glos velmi angažoval při vyvlastňování původních majitelů a po únoru 1948 v zavádění komunistických pořádků. Párkrát Matěje Čoudka někdo neznámý před jeho domem ztloukl, ale to nepomohlo. Členové budislavské skupiny a truhlářští tovaryši Jaroslav Tmej a Miroslav Paťava proto 15. března 1949 pro výstrahu vystřelili do okna bytu Matěje Čoudka v blízké Proseči,“ uvádí Milan Staněk.

Příslušníci SNB tehdy v dobovém protokole zapsali: „Měl ve zvyku ve večerních hodinách sedávat u okna a dívat se při zhasnutém světle na ulici. Tentokrát to neudělal a měl velké štěstí. V době, kdy neznámý pachatel vypálil do jeho okna jednu ránu z pistole ráže 7,65 mm, ležel již v posteli a domníval se, že spadla sklenice.“

Josef Odehnal, který byl z Proseče a truhlářství jeho rodičů sousedilo s Čoudkovým obydlím, zůstal ten večer v hospodě a hrál biliár, aby měl alibi. Až za dlouhé čtyři dny Matěj Čoudek zjistil, že má prostřelené okno.

Devatenáctiletý Josef Odehnal vzápětí absolvoval už kvůli své dřívější podmínce výslechy na četnické stanici a později na StB v Pardubicích. Nakonec ho přemístili do věznice, ale tam soudce Josefu Odehnalovi oznámil, že ve spise nic není, a propustil ho.

Oba střelci za týden po zavření Josefa Odehnala překročili ilegálně hranice a emigrovali do USA. Jaroslav Tmej nechal kolegům zprávu, ať vše kolem skupiny „hodí na něj“. O něco později chtěl oba následovat i Stanislav Vobejda, ale neuspěl. Na hranicích ho chytli, skončil ve vězení a později stanul i on jako obviněný v litomyšlském monstrprocesu. Vedení skupiny převzal Josef Lněnička.

Další střelba mířila na donašeče

Střelbou se „Jánošíci“ rozhodli o dva měsíce později zastrašit také nejvyššího funkcionáře KSČ a horlivého donašeče Josefa Kroulíka z Jarošova. Když jel Kroulík 13. května 1949 před půlnocí na kole z Budislavi do Jarošova, ozvaly se za ním čtyři výstřely. Zhasl světlo na kole a prchl.

Upřesnění

V tomto článku jsme uvedli, že předseda MNV v Budislavi, na kterého stříleli odpůrci tehdejšího režimu, se jmenoval Jaroslav Soušek. Ve skutečnosti se jmenoval Bohumil Soušek. Jaroslav Soušek byl rovněž předsedou MNV v Budislavi, nicméně až v šedesátých letech. Za chybu se omlouváme příbuzným, kteří nás na záměnu upozornili.

Aktualizováno 1. 11. 2016

O čtvrt hodiny později se střílelo v Budislavi znovu. Tehdejší předseda MNV Bohumil Soušek šel kolem třiadvacáté hodiny z úřadovny v Budislavi a u velkého rybníka uslyšel před sebou dupot a šramot. Zvolal „Stůj!“ a vystřelil pro výstrahu směrem, kde se ozvalo šramocení, a z místa mu odpověděly dva výstřely.

„Viděl jsem i zablesknutí po výstřelu a nad sebou uslyšel hvízdot kulky,“ popsal Soušek esenbákům druhý den ráno.

Několik měsíců byl klid. Pak se ve skříňce KSČ objevil leták s namalovanou rukou, podobný protektorátnímu plakátu, na kterém se rudá ruka zmocňovala Hradčan, a pod tím byl nápis: Zachvátí-li Tě, zahyneš.

A členové skupiny se pokusili v Proseči neúspěšně vniknout do obchodu se zbraněmi, aby získali například náboje.

Josef Lněnička a Miloslav Dočkal poté maskováni šátky na obličeji a s pistolemi v rukou přepadli v noci 8. září 1949 komunistu Josefa Vaňouse v jeho bytě v Poříčí a vyslýchali ho, jaké informace má strana o činnosti Jánošíků. Představili se mu jako shození parašutisté a oslovovali se „Bratře veliteli“.

Situace členů skupiny se rychle měnila

O den později dostaly události v Budislavi rychlý spád. Z poštovního úřadu ukradli oba odbojáři z Budislavi služební pistoli i s náboji. Dovnitř se dostali poté, co vydlabali zámek. Nechali ale na místě otisky prstů.

O dva dny později okresní příslušníci SNB zatkli Miloslava Dočkala. Po jeho brutálním výslechu přímo v bytě esenbáci uvedli, že „případ se rozrůstá a jedná se o celou bandu, jejíž cíle jsou protistátní“.

Případ převzala StB a během týdne pozatýkala celou skupinu v Budislavi. O půl roku později skončili ve vazbě odbojáři z Proseče včetně Josefa Odehnala. Do soudu ve Smetanově domě v Litomyšli prožili někteří mladíci dvanáct měsíců ve vazbě.

„Až na tři účastníky procesu, kterým soud přiřkl „jen“ neoznámení trestného činu, byli všichni obvinění odsouzeni za velezradu. Josef Lněnička si vysloužil dvacet let vězení.

Nízký věk většiny odsouzených byl asi také důvodem, proč nepadl jediný rozsudek smrti. Soud nejhůře potrestal tehdy dvaadvacetiletého Miloslava Dočkala. Za přepadení komunisty Vaňouse, krádež pistole, rozbití stranické vývěsky a pokus o vyloupení obchodu se střelivem mu vyměřil pětadvacetiletý trest těžkého žaláře,“ vypočítává Ondřej Bratinka z organizace Post Bellum, která se mimo jiné zabývá historií třetího odboje.

A co cítil Josef Odehnal, když přesně před šestašedesáti lety slyšel v Litomyšli rozsudek, že půjde do vězení na patnáct let?

„Nedělal jsem si z toho moc těžkou hlavu, i když to samozřejmě byla velmi vážná záležitost. Říkal jsem si, vyfasoval jsem to, tak to musím unést. Nějak to dopadne,“ říká muž, který si „odkroutil“ z patnáctiletého trestu šest a půl roku, když celé skupině po Stalinově smrti stát neúměrné tresty zmírnil.

Když se vrátil do Proseče, známí mu gratulovali. „Ti ostatní se po mně koukali jako vrazi. Opravdu. Ale hodný jsem později nikdy nebyl. Jen jsem byl více opatrný,“ uvedl šestaosmdesátiletý Josef Odehnal.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
PŘEHLED: Kandidátky do voleb 2017 pro Pardubický kraj

Podívejte se na kandidáty pro volby do Poslanecké sněmovny, které se uskuteční 20. a 21. října 2017. Postupně budeme přinášet aktualizované volební kandidátky...  celý článek

Obnovené nápisy na radnici v Brandýse nad Orlicí. Vpředu starosta Petr Řehák.
Restaurátorky vybraly barvy pro nápisy jen podle černobílých fotek

Mezi zmizelé krásy města v Brandýse nad Orlicí patřila zaniklá výzdoba interiéru radnice. Předsálí a obřadní síň totiž prošly na přelomu sedmdesátých a...  celý článek

Primátor Martin Charvát a generální manažer Dynama Dušan Salfický.
Místo zisku ztráta. Radní plánují nalévání peněz do hokejového Dynama

HC Dynamo Pardubice je v těžké finanční situaci. Loňská barážová sezona nakonec skončila se ztrátou ve výši 14 milionů korun. Kumulovaná ztráta klubu je už...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.