Poražením vyšňořené kobyly masopustní průvod končí

Poražením vyšňořené kobyly masopustní průvod končí | foto: Michal Klíma, MAFRA

Oblékám se i tři hodiny, říká kobyla z masopustu zapsaného v UNESCO

  • 1
Ta maska musí být dokonalá. Pod zdobenou dekou na koňském hřbetě nesmějí vykukovat mužské kalhoty. A skákat musí vysoko, aby byla bohatá úroda. "Oblékám se i tři hodiny," říká Pavel Stehno, který hraje kobylu v masopustním průvodu v obci Studnice u Hlinska. Maškary se dostaly na seznam UNESCO.

Role kobyly je jednou z hlavních. "V masce chodím už od tří let. Chodil v ní už můj děda, táta, teď já a švagr a jeho pětiletý syn. Do tajů maškarády mě zasvětil můj otec. Ale nejdřív jsem chodil v masce laufra, ve které mohou chodit pouze chlapci svobodní a před vojnou," říká Stehno.

Oblékání masky je dlouhý rituál. "Nejprve červené tepláky, na které se namotají takzvané otáčky, které mají připomínat nohy koně. Potom si nasadím boty, červenou mikinu s třásněmi na loktech. Pokračuju obloukem, který zdobí hlava koně. Ten drží na krku a ramenech. Na koníka se nakonec přehodí zdobená deka s čabrakou. Na zadní stranu oblouku se našije ocas se třemi barevnými gerberami. Na krk si jako téměř každá maškara obléknu bílý krejzlík. Na hlavu dám čepici, na kterou se motá asi tak 100 růží vyrobených z krepového papíru," popisuje přeměnu v koně Stehno.

Tradiční masopust ve skanzenu na Veselém Kopci u HlinskaTradiční masopust ve skanzenu na Veselém Kopci u Hlinska

Tradiční masopust ve skanzenu na Veselém Kopci u Hlinska. Foto: MAFA, Radek Kalhous

V půl sedmé ráno se průvod masek vydává na cestu, zpravidla do mrazivého rána. S předstihem kráčí Strakatý se Ženuškou, kteří představují něco jako manažery maškarního průvodu.

Písnička za padesát korun

Obcházejí jeden dům za druhým, vyzvídají, zda a jakou písničku si chtějí obyvatelé zahrát, a vybírají za to peníze.

PRŮVODY NA HLINECKU

První písemné zmínky o zdejších masopustních maškarách pocházejí z 19. století. Už tehdy se o nich ale psalo jako o prastarém zvyku. Po generace se konaly vždy poslední den před začátkem půstu, tedy v úterý před Popeleční středou. V posledních letech se přesunuly na předcházející sobotu.

Obecně mají masopustní průvody nejspíš původ již v pohanských dobách. Oslavují příchod Jara, zajišťují dobrou úrodu a plodnost.

Vesnice Studnice, Vortová, Hamry a Blatno mají každá svoje masky a svůj vlastní průvod a soupeří. Každý chce mít masku co nejlepší, každý rok šijí ženy nové ozdoby z krepového papíru, aby muži vynikli.

"Pochůzka byla výhradně mužskou záležitostí. I masku Ženušky obléká muž, protože masopust byl spojován s mužskou silou a plodností," říká ředitelka Souboru lidových staveb Vysočina Ilona Vojancová.

"Platí se co písnička, to padesát korun. Často jsou to písničky, které se nějak vztahují k řemeslu, které v domě někdo vykonává," popisuje ředitelka Městského muzea v Hlinsku Jana Vašková.

Maškarní průvod má přesná pravidla. Od 19. století se ho účastní pouze dva druhy masek: takzvané červené a černé masky. Do první skupiny patří Strakatý, Ženuška a Turci. Do těchto kostýmů se oblékají zásadně svobodní muži.

Ženatí se mohou objevit v takzvaných černých maskách. Je to maska Slaměného, Kominíka, Rasa, Kobylky a vesnického obchodníka - Žida.

Po půlnočním sólu začíná půst

Pochůzka po Studnicích trvá do pozdního večera. Kobyla Stehnových ujde několik kilometrů. Osud, který ji čeká, není nijak příznivý. Na konci bude zabita za to, co za celý den natropila, a za hříchy, kterých se dopustila. Porazí ji ras, který ji celý den doprovází.

Na konci pochůzky se čte protokol, který shrnuje, co se událo v obci. Maškarní veselí je zakončeno večerní zábavou. Poslední sólo mají červené maškary o půlnoci. A potom začíná půst.