Čestné občanství pro mecenářše Heřmanova Městce

Čestné občanství pro mecenářše Heřmanova Městce - Zleva Josef a Ema Horákovi přebírají ocenění od starosty Aleše Jiroutka a zdejšího rodáka, ústavního soudce Miloslava Výborného. | foto: Radek Kalhous, MAFRA

Občanství za obrazy. Heřmanův Městec ocenil mnohamilionové mecenáše

  • 1
Jméno Josefa a Emy Horákových lidé za humny Heřmanova Městce příliš neznají. Místní na ně ale nedají dopustit. Městu věnovali sbírku cenných obrazů v hodnotě 80 milionů korun. Staly se základem Gallery Cyrany. O víkendu město mecenášům udělilo jako prvním své čestné občanství.

Poctu má Horákovým navždy připomínat vitráž se znakem Heřmanova Městce. "Jsme na to hrdí a z celého srdce si toho budeme s Emou považovat," řekl před zaplněným kostelem svatého Bartoloměje dojatý Josef Horák.

Spolu s manželkou Emou před devíti lety věnovali Heřmanovu Městci všechny obrazy, sochy a plastiky dnešní Gallery Cyrany, umístěné v opravené židovské synagoze. Ročně si je prohlédne přes čtyři tisíce lidí.

Cenu ojedinělé sbírky odhadují znalci na několik desítek milionů korun.

Na seznamu čestných občanů dosud nikdo nebyl

Městští zastupitelé před udělením pátrali, kdo bude Horákovým dělat na seznamu čestných občanů společnost. Byli překvapeni - nikdo.

"Měli jsme strach, abychom manžele nezařadili třeba k soudruhovi Gottwaldovi. Ale město doposud žádné čestné občanství neudělilo, a to ho přitom navštívil i prezident Masaryk," řekl starosta Heřmanova Městce Aleš Jiroutek.

Čestné občanství pro mecenářše Heřmanova Městce

Nevšedních a skromných manželů si považují také v Deštném. V roce 2003 tady zaplatili obnovu zchátralé kapličky.

V letech 2002 až 2005 zařídili i obnovu několika pardubických uměleckých památek. Nechali opravit kamennou sochu Anděla na průčelí kostela sv. Jana Křtitele, kostelní interiér a obraz na hlavním oltáři.

Také jejich asi největší investice slouží Pardubicím. Po 75 letech se rozezněly zvony v chrámu svatého Bartoloměje, které manželé nechali odlít. Zvony Vilém a Arnošt nahradily původní, roztavené za první světové války.

Od hokeje k umění

Josef Horák přesedlal na výtvarné umění z první ligy hokeje, který nyní sleduje už jen od televizní obrazovky. A to přesto, že má jako zasloužilý hráč zlatou kartu na vstup do pardubické arény.

"Mnoho lidí říká, že jsem suchar, že nefandím, že padne gól a já se neraduju. Ale já se zaraduju jen tak pro sebe, mávat šálami u toho nepotřebuju. A navíc na hokej chodí lidé, kteří sice dávají do tohoto sportu peníze, ale v životě nestáli na bruslích, neměli hokejku v ruce, neznají pravidla, ale sestavu by udělali lepší než trenér. Proto fandím raději doma než mezi těmito lidmi," říká Horák, kterému pardubičtí fanoušci přezdívali Papunda.