Arcibiskup pražský, primas český, kardinál Dominik Duka a předseda Ekumenické rady církví Daniel Fajfr se před čtrnácti dny zúčastnili takzvané bohoslužby vyslání v choceňském kostele svatého Františka Serafínského. Církev touto bohoslužbou oficiálně vyslala do služby nového vojenského kaplana Jiřího Peška.
Ten čtyři roky působil jako farář choceňského kostela a nyní je vojenským kaplanem 42. mechanizovaného praporu v Táboře.
„Odešel jsem z Chocně k poslednímu září, abych nastoupil do Vyškova na tříměsíční kurs, který ze mne měl udělat vojáka. Do armády mne to v mládí nikdy netáhlo. Ale po čtyřech letech působení zde v Chocni jsem pocítil, že potřebuji nějakou výraznou změnu, a přemýšlel jsem, jak dál působit jako kněz. Být vojenským kaplanem mi přišlo jako zajímavý nápad,“ říká Jiří Pešek.
Nastoupil jste do armády, která bojuje na straně NATO, a tedy proti terorismu. Co si myslíte o boji proti terorismu, případně o náboženství islámu?
Když hovoříme o terorismu, neměli bychom zapomínat, že my sami se někdy projevujeme zle a agresivně vůči druhým lidem, a dokonce i vůči sobě. Z těchto malých konfliktů dnes celkem snadno mohou vznikat i velké extrémistické činy. Své poslání vidím právě v pomoci lidem, aby žili ve svobodě od různých typů zla včetně všech možných ideologií.
Co obnáší služba vojenského kaplana? Musíte mít vojenský výcvik?
Ano. Skutečně jsem musel na sobě začít pracovat. Běhal jsem po Chocni a okolí, abych vůbec udělal přijímací zkoušky a úspěšně zvládl základní výcvik, který je psychicky a fyzicky náročný. Takže jsem dnes knězem a na druhou stranu i plnohodnotným vojákem.
Takže teď máte lepší fyzičku?
Ano, tělesná příprava je navíc součástí pracovní náplně. Je to docela příjemné každý den sportovat a dbát nejen na ducha, ale i na tělo.
Jak vypadá konkrétně takový vojenský výcvik? Běháte denně, chodíte do posilovny, šplháte?
Tříměsíční základní výcvik byl velmi intenzivní a náročný, od rána do noci se střídaly různé teoretické i praktické činnosti. Od ledna, kdy jsem nastoupil do osobního štábu velitele na útvaru v Táboře, to již není tak vyčerpávající. Skoro každý den chodím běhat, do posilovny nebo do bazénu a několikrát ročně se zúčastním pochodů, cvičných střeleb nebo i vícedenních cvičení.
Co jste se musel z vojenského řemesla v přijímači učit?
V přijímači jsem se musel seznámit s celým základem toho, co musí voják umět a znát, tedy od zdravotní přípravy přes taktiku, ženijní, spojovací, topografickou, protichemickou a pořadovou přípravu až ke střelecké přípravě a házení granátu. Ve třech fázích probíhalo teoretické i praktické přezkoušení. Nebylo toho málo a několik kolegů výcvik nedokončilo.
Je součástí vaší práce nebo byla součástí přijímače i střelba? Co si myslíte obecně o zbraních?
Jako voják z povolání musím umět zacházet se zbraněmi a průběžně trénovat střelbu. Osobně jsem nikdy nebyl přítelem zbraní a jako kaplan mám též možnost se rozhodnout, že nebudu nosit zbraň. Výsledky ve střelbách mám slušné, ale doufám, že zbraň nebudu muset nikdy použít ani v sebeobraně.
Byl jste na vojně?
Nebyl. Dostal jsem kdysi modrou knížku ze zdravotních důvodů a tehdy jsem byl rád.
Nastoupil jste k praporu, jehož vojáci například nedávno odjeli na misi do Afghánistánu. Jste připraven i na účast v takové misi?
Ano. V armádě se počítá s tím, že by se každý kaplan měl zúčastnit při svém působení v armádě některé z vojenských misí. Ve chvíli, kdy mne osloví, budu muset na půl roku do mise. Svým způsobem je to pro vojenského kaplana vrchol působení v armádě.
Setkal už jste se při své službě s vojáky, kteří se z mise vrátili?
Mezi vojáky na praporu je řada těch, kteří již na misi byli, někteří i několikrát. Ale toto téma bude velmi aktuální letos na podzim, kdy se ze zahraniční operace vrátí přes sto našich vojáků.
Je mezi vojáky hodně věřících?
Těch, kteří chodí pravidelně do kostela, je minimum. Ale v armádě je spousta vojáků, kteří nějakým způsobem věří, byť nechodí do kostela nebo cestu k víře hledají. Vojáci mají možnost mě vyhledat a mohou se mnou mluvit na jakékoliv téma, třeba i o smyslu života nebo o víře.
Jste pro znovuzavedení vojenské služby pro mladé lidi?
Myslím si, že by dnešní mladé generaci velmi prospělo, kdyby získala praktické zkušenosti z oblasti zdravovědy, sebeobrany, pomoci druhým v krizových situacích a týmové spolupráce.
Většina lidí si možná v podobě vojenského kaplana představí feldkuráta Katze z Haškova Švejka. Jak se díváte na toto karikaturní ztvárnění vojenského kněze?
Tato karikatura se mi zdá být odrazem naší české mentality a schopnosti dělat si ze všeho legraci. Možná to trochu pomáhá odlehčit tuto roli od přílišné vážnosti. Nutno říci, že i ve vojenském prostředí se užije dost legrace, což mně osobně velmi vyhovuje.
