Když těsně před půlnocí ze soboty na neděli vycházeli návštěvníci z pardubického divadla, zářili nadšením.
Konečně si na jeho prknech mohli zahrát. A to v rámci Noci divadel, která nabídla i jakési divadlo naruby, ve kterém diváci hráli a herci je pro změnu režírovali.
"Byla to bezvadná akce. Všichni režiséři i herci to zvládli úžasně, bavila jsem se při každém představení," řekla například Renata Šťastná z Pardubic, která zaujala tím, jak se zhostila role Učitelové ve scénce ze hry Lakomá Barka.
"Takový program je mnohem lepší než klasická prohlídka divadla, diváci si ho užili o moc víc," uvedl student Jan Horák z Pardubic, který o sobě říká, že je velkým fanouškem Východočeského divadla.
"Viděl jsem skoro všechny jeho inscenace a líbilo by se mi, kdyby se tato akce příští rok zase opakovala," dodal představitel role Klubka v ukázce ze hry Sen noci svatojánské.
Divadlo plnilo ambice diváků
Nadšení vyplývalo z originálního pojetí Noci divadel, při kterém divadelníci rozdělili návštěvníky na čtyři skupiny. Jejich členové se rozešli po divadle, pod vedením herců nazkoušeli scénky a poté je předvedli přede všemi na jevišti divadla.
Jak uvedl jeho ředitel Petr Dohnal, divadelníci vytvořili aspoň na jeden večer divadlo naruby anebo také divadlo splněných ambicí. Jak totiž každý ví, všichni herci mají ambici režírovat a všichni diváci si alespoň někdy zahrát.
Návštěvníci si užili nejen mnoha vtipných momentů, ale také se přesvědčili, že hraní není zcela samozřejmá činnost.
"Musíte mluvit více nahlas, v podstatě řvát. Já taky nemluvím přirozeně a řvu, jinak by neuslyšel nikdo nic," musel připomínat emotivní Ladislav Špiner, který byl neustále v pohybu.
"Je těžké hrát opilého, ale jsou vždycky tak trochu pomalejší a těžce artikulují," vedla svého hereckého adepta herečka Ludmila Mecerodová.
"Je to dobré, výtečné, překvapili jste mě, hrajete jako živí," motivoval zase ve zkušebně sváteční herce k výkonu Zdeněk Rumpík, který později vstupoval přímo do představení na jevišti tím, že na své herce volal: "Nemluvit do smíchu!"
Příležitostný režisér, jinak další herec Pavel Novotný svoji skupinu poučil, že skutečné herce vytáčí pojem "secvičit" roli, oni říkají "nazkoušet". Seznámil je také se rčením, že "herec bez tužky je jako voják bez pušky" anebo že "není malých rolí, jsou jen lepší a horší gáže".
Herecká práce podle něj také obnáší to, že "účinkující přinášejí svůj vlastní podíl na práci, nejen pasivně očekávají, co po nich režisér bude chtít".
A poučil je také o kázni. "Když mluví režisér, nemluví nikdo jiný. Ono to vypadá, že si tady jenom hrajeme, ale když to vezmete z hloubky poznání, tak je to naprosto vážná práce. Mluvit nepřetržitě několik hodin a vyžadovat pozornost lidí je pro režiséra velmi únavná věc," přiblížil proces tvorby Pavel Novotný.
O tom, že se tento způsob divadla naruby divadelníkům velice zamlouval, svědčí pozdější ohlasy skutečných herců i ředitele divadla. "Bylo to vynikající, parádní, bavil jsem se, jen víc takových zkušeností s diváky. Jsem pro, aby se to opakovalo každý rok," řekl Ladislav Špiner.
"Moc jsem se pobavil. Ač mám virózu i teplotu, tak mě dnešní Noc divadel povzbudila a možná, že i uzdravila. Divadlo má skutečně pozitivní účinky na zdraví," dodal ředitel Petr Dohnal.
