Ne, tribuny v ČEZ Areně nebyly ani náhodou tak našlapané, jako když tu hraje pardubický tým zápasy play-off. Na čtvrteční zápas Čechů s Finy sem dorazilo 4 360 diváků a na jejich sobotní duel proti Švédům jen o dvě stovky víc; až v neděli při zápase s Ruskem to bylo lepší. Ovšem atmosféře Českých hokejových her to nijak neubralo.
Negativně se na ní neprojevilo dokonce ani to, že domácí diváci museli ve všech třech utkáních trávit nepříznivé skóre. Vítězství 2:1 si připsali alespoň na závěr proti Rusům. Vždy, když reprezentanti vyjížděli na led, ozval se hromový řev "Češi!" a pozadu nezůstaly trubky, vuvuzely ani buben, který se usídlil uprostřed tradičního kotle na jižní tribuně.
"Atmosféra byla moc dobrá, fanouškům v Pardubicích děkujeme," děkoval už po Finech (1:3) gólman Alexander Salák. A obránce Jakub Nakládal, který se s národním týmem vrátil na mateřský led, jen doplnil:
"Nebylo jich moc, ale slyšet byli. Je hezké si před nimi zase zahrát, člověk zavzpomínal, co tady prožil."
Při zápase se Švédy (0:3) čeští vlajkonoši dokonce přijali mezi sebe pár odvážlivců navlečených do dresů Tří korunek. V rámci mezinárodní "družby" se fandové chytili za ramena a kolébali do rytmu ze strany na stranu.
A "Vikingové" si ochotně zaskákali i na oblíbené "Kdo neskáče, není Čech, hop, hop, hop!" Během střetnutí dokázal kotel několikrát roztleskat celou arénu; utichl jenom na chvíli, když Švédové vsítili druhou branku. Ale pak už to zase jelo: "Vyrovnat! Češi, do toho!"
V samotném závěru, kdy už bylo nabíledni, že Česko prohraje, prosili: "Aspoň jeden!" A když se nedočkali, spustili zlidovělou písničku od Svěráka s Uhlířem "Není nutno". Podobně tomu bylo i proti Rusku, diváci se dobře bavili.
