Většina manažerů má jednu kancelář, exministr zdravotnictví a ředitel nemocnic na východě Pardubického kraje Tomáš Julínek může využívat hned tři, v každé nemocnici jednu. Hlavní stan má ale ve Svitavské nemocnici, kde v osmdesátých letech pracoval jako anesteziolog.
„Jezdím do všech nemocnic, čas mezi ně dělím rovným dílem, ale někde musíte mít hlavní diář,“ říká.
Julínek nemá zrovna snadnou misi, řídí totiž nemocnice v Litomyšli, Svitavách a Ústí nad Orlicí, které si dříve spíše konkurovaly a teď má tamní zdravotníky přimět ke spolupráci. Zároveň není neomezeným šéfem, hlavní slovo má představenstvo Nemocnice Pardubického kraje s generálním ředitelem v čele.
Jak to zvládáte?
Je to náročné, musíte komunikovat jak směrem dolů, tak nahoru, ale já jsem odolný.
Po nástupu do funkce jste řekl, že není jasné, kam se nemocnice ubírají. Co jste s tím udělal?
Ve všech nemocnicích chyběly generely, aby byla jasná jejich perspektiva na dalších deset patnáct let. Pro Litomyšl je tento materiál hotový a schválený představenstvem, pro Svitavy a Ústí nad Orlicí jej připravuji.
Proč nemocnice v Litomyšli přišla na řadu hned jako první?
Protože v Litomyšli žili v nejistotě. Jednou slyší, že je někdo zavře, že by se něco mohlo zavřít, že je to nemocnice navíc. Nemyslím si to, ale je potřeba ji profilovat. Má výbornou ortopedii a oční, což jsou významné obory pro celý region a zaslouží si rozvoj. Oční oddělení bude mít vlastní operační sál, bude moci ošetřit více lidí, zkrátíme několikaměsíční čekací doby na operace. Zároveň v Litomyšli uděláme společnou intenzivní péči. Chirurgie je výborná, zaměří se na plánovanou chirurgickou péči, nic se nebude redukovat. Zajišťovat tam ale všechny lékařské týmy mimo pracovní dobu není do budoucna i z personálních důvodů možné. Cílem je vytvořit urgentní nemocnici ze Svitav.
Tedy záchranka už nepojede do Litomyšle, ale automaticky zamíří na svitavskou chirurgii?
Byli bychom rádi, ale narážíme na nedostatečné lůžkové kapacity ve Svitavách. Právě stav starých lůžkových oddělení je velkým handicapem Svitavské nemocnice. Chystáme tam novostavbu lůžkového oddělení, ale není vůbec jednoduché to vymyslet, jak jej postavit a zároveň zachovat provoz. Jinak Svitavská nemocnice má také jasnou perspektivu, měla by to být vedle Orlickoústecké další akutní nemocnicí na východě kraje. I tak ale záchranka do Litomyšlské nemocnice jezdit nepřestane.
Orlickoústecká nemocnice čeká na výstavbu urgentního příjmu za více než 300 milionů, jak vidíte její budoucnost?
Je to jednoznačně akutní nemocnice okresního typu, která má velký spád. Proto je důležité vybudovat nový urgentní příjem, spádová oblast má 150 tisíc obyvatel i víc, rychnovská nemocnice má problémy, a je proto předpoklad, že se do Ústí bude stahovat i jistá část pacientů z Rychnovska. Nemocnice je kompletní, má specializované odbornosti. Pro všechny tři nemocnice platí, že jsou pavilónového typu a je třeba je smrsknout k sobě, aby byly provozně efektivní a sloužily pacientům lépe. A je tu ještě jeden úkol. Dnes žijeme v době chronických chorob, kterých bude při stárnutí populace přibývat. Nemocnice na to nejsou mentálně ani prostorově připraveny.
Tomáš JulínekLékař, politik za ODS, v letech 2006 až 2009 byl ministrem zdravotnictví ČR ve druhé vládě Mirka Topolánka. Vystudoval Masarykovu univerzitu (obor všeobecné lékařství) a MBA na Brno International Business School. Dříve působil jako lékař ve Svitavách, v Brně, Ivančicích a ekonomický náměstek v Boskovicích. Od roku 1996 je členem ODS, od roku 1998 působil jako senátor, ve volbách 2010 svůj mandát neobhájil. Je ženatý, má dva syny a jednoho vnuka. |
A přitom je to bude živit…
Ano, je to hlavní job, který nemocnice čeká. Musí myslet i na tuto část medicíny, to znamená především rozšíření interen. Potřebujeme následnou péči a nesmíme se bát do těchto nemocnic dávat nějakou část náročné sociální péče, zaměřit se na lůžka pro pacienty s Alzheimerem, na lůžka pro hospic.
Hovořil jste de facto o spojení svitavské a litomyšlské nemocnice. Bude to fungovat, budou lékaři spolupracovat?
Nemocnice jsou již pod jednou akciovkou, a tím pádem spojeny. Už tenkrát za OÚNZu, kdy jsem ve Svitavách pracoval, byly obě nemocnice pod jedním ředitelstvím, ale svým způsobem byly svébytné. Snažím se lékaře pomalu a opatrně vést k větší spolupráci a k vytváření společných týmů. Posun se rýsuje. Funguje to už na gastroenterologii. Lékař z Litomyšle drží příslužbu, a když je třeba, přijede mimo pracovní dobu do Svitav.
Nerozpadnou se vám kvůli chybějícím lékařům některé z důležitých oddělení? Třeba iktové centrum v Litomyšli, o němž se před rokem mluvilo?
Nerozpadnou. Iktové centrum bude fungovat. Ano, lavírujete permanentně v personálních problémech, jste ve stresu, ale neznamená to, že se to rozpadá. Je to složité, ale vždy se to nějak zvládne. Doplnit tým o zdravotní sestry je dnes už těžší než sehnat lékaře, to vidím do budoucna jako větší problém.
Orlickoústecká nemocnice se chovala v minulosti suverénně, měla důležité slovo. Teď ji řídíte vy, a ne všichni lékaři z toho mají radost...
Ústí je svébytné. Přišel jsem z politiky, novináři o mně napsali věci, které se hodně liší od skutečnosti. Trochu mne proto vnímají ostražitě a není jednoduché si získat jejich důvěru. A do toho patriotismus, přivlastňování si nemocnic lékaři, kteří říkají - to je naše nemocnice, my jsme měli svého ředitele. To se jen tak neodbourá, to je dané historicky. Vedu tři nemocnice, jsem ředitel všech tří nemocnic, jsem neutrální, nedám se strhnout emocemi a myslím, že to je pro všechny spíše výhoda.
