„Máme omezený provoz, místo osmi máme k dispozici sedm lůžek. V prázdninovém provozu to číslo bude malinko nižší, nicméně ventilovaných lůžek na jednotkách intenzivní péče v pardubické nemocnici je celkem dvacet, takže si můžeme mezi odděleními vypomáhat. Tato situace ale nic nemění na tom, že dál poskytujeme perfektní péči zcela na úrovni západní Evropy,“ uvedl Pařízek.
Chybí vám zdravotní sestry i lékaři?
Pokud jde o lékaře, tak v Pardubicích situace dramatická není, menší nemocnice ale potíže samozřejmě mají. Pomáhají nám i příchody lékařů z východní Evropy.
V případě zdravotních sester je situace horší...
Řada oddělení, a nejenom intenzivní péče má kvůli jejich nedostatku nějakým způsobem omezený provoz, nebo o tom uvažuje a snaží se to nějak řešit. Zde situace dobrá není, to si nebudeme nelhávat.
Jak podle vás problém vznikl?
V podstatě za to může změna legislativy, která ze systému vzdělávání sester eliminovala střední zdravotní školy s tím, že každá sestřička by měla mít vysokoškolské vzdělání. Nyní se to pokoušejí vrátit zpět, ale je otázka, zda už není pozdě.
Možná se zeptám naivně, ale nelze k vám přesunout zdravotní sestry z jiných oddělení, kde není v sázce tolik?
Přesouvat sestřičky ze standardních oddělení na ARO a JIP tak jednoduché není. Potřebujeme vysoce vzdělané, erudované sestry nejlépe se specializací ARIP (sestra pro intenzivní péči), které jsou schopny pracovat s přístrojovou technikou a starat se o pacienty v nejtěžším stavu, což se nenaučíte během pár týdnu. Zácvik trvá minimálně několik měsíců, a aby sestřička byla schopna v některých situacích nahradit lékaře, což naše sestřičky schopné jsou, to trvá několik let. Vypomáhají nám záchranáři, kteří mohou pracovat na ARO na jednotkách intenzivní péče a urgentních příjmech. Ti trochu situaci zlepšují.
Jak vám omezení počtu lůžek a nedostatek sester komplikuje práci?
Musíme být podstatně efektivnější. Poskytneme pacientům superspecializovanou péči, ale musíme být pak schopni uvolnit další lůžko pro jiné pacienty, kteří k nám přijíždějí a potřebují také superspecializovanou péči. Maximálně spolupracujeme s našimi jednotkami intenzivní péče a dalšími nemocnicemi v kraji. Když kapacity dojdou, musíme si navzájem pomoci. Někdy ve výjimečných případech se obracíme i na Fakultní nemocnici v Hradci Králové, ale ta má také svoje problémy s personálem.
Aby se nestalo, že by pacient, který patří na lůžko ARO, se na něj nedostal?
Ano. Situace jsou to organizačně složité, zatím se nám je podařilo vždy více či méně uspokojivým způsobem zvládnout, neříkám, že to je vždy řešení dokonalé. Péče na oddělení ARO není úplně nenahraditelná. Jsme schopni poskytnout asi tu nejvyšší intenzivní péči, máme k dispozici dialýzy a podobné komplikované přístroje, které JIP nemají. Odpovídající špičkovou péči pro pacienta, který například nepotřebuje kontinuální dialýzu, ale jednotka intenzivní péče může poskytnout.
Vyřešily by problémy se zdravotním personálem peníze?
Finanční stránka je pro sestřičky významná a lepší ohodnocení jejich práce by pomohlo. Problém je ale asi závažnější. Počet zdravotních sester je v České republice omezený a nepostačuje kapacitám. Pokud dramaticky přidáme našim sestřičkám, ubereme je jinému oddělení nebo jiné nemocnici.
Učíte na pardubické univerzitě na fakultě zdravotnických studií. Odtud sestry nepřijdou?
Když se jich ptáme, zda půjdou do zdravotnictví, tak velká část řekne, že ne, protože to pro ně není atraktivní finančně ani pracovně.
V krajských nemocnicích je na oddělení ARO velký nedostatek zdravotních sester, někde chybí i lékaři. Zdá se mi, že celý systém pracuje zejména v menších nemocnicích na hraně a už si nemůže dovolit žádné otřesy. Jak to vidíte vy?
Nebudu to vyvracet. Pravda je, že kdyby nás měly postihnout další významné odchody personálu, pak by to pro nás nebyl problém malý, ale obrovský.
