Milan Košťál je přednostou porodnicko-gynekologické kliniky Pardubické krajské

Milan Košťál je přednostou porodnicko-gynekologické kliniky Pardubické krajské nemocnice. | foto: Michal Klíma, MAFRA

Nechceme, aby ženy rodily doma. Je to rizikové, říká přednosta kliniky

  • 1
Loni se v Pardubicích narodilo 1 382 dětí. Letos přesně stejného počtu tamní porodnice dosáhla už v pondělí 1. prosince. Shodou okolností to nebyl bezproblémový porod. A pro přednostu porodnicko-gynekologické kliniky Milana Košťála další argument proti domácím porodům.

První část rozhovoru s přednostou Porodnicko-gynekologické kliniky Pardubické krajské nemocnice Milanem Košťálem netrvala ani tři minuty. Zazvonil telefon a lékař vyběhl na porodní sál k silně krvácející ženě po porodu. Vrátil se až za několik desítek minut.

„Podvázal jsem velké cévy. Bylo to docela dramatické. Doufám, že už nezavolají a bude to v pořádku,“ řekl a pak jsme oba celou dobu s napětím sledovali každé zazvonění telefonu. Dopadlo to nakonec dobře.

Co se stalo?
Pacientce před porodem už dříve diagnostikovali takzvané vcestné lůžko (komplikace v těhotenství, placenta není v zadní části dělohy, ale v její dolní části, pozn. red.). Přivezlo ji z domu k nám ARO, silně krvácela, nařídil jsem císařský řez, který začali dělat beze mne. Dítě přišlo na svět v pořádku, ale krvácení bylo mohutné. Nemůžete se divit, že lékaři nechtějí domácí porody, cítíme riziko, teď jste to viděl, kdyby se sanitka zpozdila o čtvrthodinu, tak ta paní umře. Pro nás to znamená, že když chceme, aby ženy nerodily doma, tak jim musíme domácí prostředí udělat zde, v porodnici.

Myslíte si, že se vám to daří?
Snažíme se o to. Umožníme přítomnost partnera, žena si může přivést, koho chce, minulý týden tu jedna žena měla dokonce dva muže, své partnery. Umožňujeme návštěvy kdykoliv, byť tam máme napsané návštěvní hodiny, nikoho nevyhodíme, jsme maximálně tolerantní, snažíme se najít kompromis mezi přáním ženy a tím, co je medicínsky přijatelné.

Předpokládám, že většinou chtějí přirozený porod tak, aby jim do toho lékař nezasahoval.
Ano. Nepřejí si disrupci vaku blan, nástřih hráze při porodu a odmítají infuzi, to je časté přání. Jenomže se to někdy nekryje s našimi předpisy. Jak sám vidíte, při porodu může dojít k velkému krvácení. Nyní na operačním sále šlo o ztrátu dvou až tří litrů krve, hemoragický šok.

To je jeden případ ze sta. Ženy si tohle všechno přejí v případě, že porod bude mít normální průběh.
Jenže to nikdy nevíte. Ani u jednoho porodu nedokážu předem říct, zda půjde dobře. Představte si, že si nenapíchneme žílu, protože si to maminka nepřeje, a teď dojde k silnému krvácení a hraje se o vteřiny. Ztráta dvou litrů krve se může odehrát za dvě minuty. Žíly, pokud žena ztratí takové množství krve, už nenapíchnete. A vy máte krev, ale nemáte ji kam podat. Když se toto stane doma, jste bez šance. Pokud je maminka v nemocnici, ale napíchnutí žíly předtím odmítla, tak nám to hodně ztíží.

Tak jak to v Pardubicích řešíte? Napíchnete žílu, nebo ne?
Většinou jsou ženy rozumné a 95 procent z nich naše argumenty uzná. Když to ale žena odmítne, nemůžeme udělat zákrok, se kterým nesouhlasí. Některé dokonce odmítají přítomnost lékaře a chtějí rodit jen s porodní asistentkou. Snažíme se vyhovět, ale podle mne je to někdy na hraně. Je to nepříjemné, požadavky jsou stále větší.

Je to možná stále reakce na minulost, kdy žena v porodnici za komunistů byla jak na lince v továrně...
Za komunistů byly hlavně oddělené maminky od miminek. Bylo také nařízeno, kdy je mají kojit. Zaplaťpánbůh je to za námi, dnes má maminka dítě hned po porodu u sebe. To je takzvaný bonding, který jsme letos zavedli. Maminky jsou šťastné, že dostávají dítě na hrudník, na břicho, miminko si najde prs a přisaje se. Když maminka nemůže, tak dáme miminko tatínkovi.

A vidíte, dát dítě mamince po porodu se mi zdá být úplně normální věc, a my to dnes nazýváme bonding jako nějaký progresivní postup. Nezdá se vám, že medicína často šlápne vedle?
To je v každém oboru. Dříve se dávaly mandle všem dětem pryč, pak se zjistilo, že to je hloupost. Dávalo se pryč slepé střevo při každé operaci břicha, a pak se přišlo na to, že to je zbytečné. Ano, medicína někdy lítá ode zdi ke zdi. Za komunistů byla jmenována celá řada profesorů a docentů za to, že vymysleli oddělení dětí od maminek s tím, že se o děti budeme kolektivně starat. To byl ten kolektivismus. Pak byly jesle, mateřské školy, protože bylo lepší, aby se o děti starali ve školkách, než aby s nimi byla maminka. Ono to v nás ještě přetrvává.

Co jste zavedli v porodnici dalšího?
Nabízíme aromaterapii. Zájem předčil mé očekávání, osmdesát procent maminek chce aromaterapii a masáže během porodu. Máme svítilny, které při porodu odpařují látky, místnost voní, maminka si sama vůni vybere nebo jí nějakou doporučí sestry. Tuto službu nabízíme zdarma. Letos jsme také zavedli i entonox, vdechování rajského plynu. Když má žena bolesti, tak si sama přidechne, sama si řídí analgezii. Nakoupili jsme také nový přístroj, na analýzu nedostatku kyslíku u dítěte. Můžeme poznat, zda dítě trpí nedostatkem kyslíku v průběhu porodu.

A co prostředí, ve kterém ženy rodí?
Jeden nedostatek tu je, máme toalety jen u jednoho pokoje, jinak jsou společné na chodbě, což není příjemné. Maminka i její partner jsou spolu v domáckém prostředí, ale pak z něj musí odejít. Chystáme proto na příští rok takové úpravy, aby sanitární zařízení bylo na každém pokoji. Plánujeme také začátkem příštího roku udělat ženám přednášky o kojení, jak přikládat dítě, jak dělat masáže, když jej něco bolí, jak poznat základní zdravotní problémy u dítěte.

Nedávno byl u vás na návštěvě hejtman a hodně si pochvaloval jídlo, které dáváte ženám. To mne překvapilo, na jídlo v nemocnici si tu ženy dříve stěžovaly. Nepřipravili jste pro politika něco speciálního?
Určitě ne, jen měl štěstí, to jídlo ten den bylo opravdu výborné. Strava, kterou ženám dáváme, bohužel často není taková, jakou bychom si představovali. Jenže je to pět jídel denně za 54 korun. Nemůže za to ředitel, hejtman ani já, dokud zdravotní pojišťovna neřekne, že na jídlo dá sto korun na den, tak je to obtížné změnit. Chlapi na urologii mají stejné jídlo a nestěžují si. Ale mladé ženy, to je něco docela jiného. Každá vaří, každá hodnotí, jak je to udělané, jak je to upravené. Vedení nemocnice se ale rozhodlo, že tomu bude věnovat maximální pozornost a že přispěje na vyšší kvalitu jídla.

Dosáhli jste loňského počtu porodů už na začátku prosince. Čím to je?
Budeme mít letos o sto až o sto dvacet více porodů než loni. Není to tím, že je zavřená porodnice v Litomyšli, odtud k nám ženy nejezdí. Možná se lepší pověst porodnice. Vím, že nebyla v minulosti dobrá, ale hodně jsme toho změnili. Letos jsme měli největší počet pochval ze všech oborů pardubické nemocnice.

Ministr financí Andrej Babiš před pár týdny řekl, že pardubická nemocnice má špatnou pověst. Naštvalo vás to?
Na každém pracovišti jsou horší i lepší oddělení. Bohužel už čtyřicet let se vypravuje, že pardubická nemocnice je špatná a Hradec dobrý. Není to pravda, ortopedie je výborná, kardiologie, chirurgie, urologie, oční i my se snažíme. Musí se diferencovat. Dělá to i blízkost fakultní nemocnice. Jakoby z principu se předpokládá, že když stojí něco vedle fakultní nemocnice, musí to být horší. Třicet let jsem dělal v Hradci Králové a vím, že výkony, které u nás děláme, jsou srovnatelné s Hradcem, dokonce v onkogynekologii je rozsah našich operací minimálně stejný nebo větší než ve fakultní nemocnici.