V Pardubicích je už tradicí, že po stědrovečerní večeři a rozbalování dárků lidé vyrazí do ulic. Letos sváteční náladě přidal fakt, že po celodenním pršení začalo kolem desáté hodiny večer hustě sněžit. Lidé se na ulicích zastavovali, přáli si veselé Vánoce a hodně zdraví, bavili se.
"Do města chodíme už třetím nebo čtvrtým rokem. Vždycky jdeme nahoru na Zelenou bránu, na náměstí a potom do divadla. Je to pro nás takové pohodové vánoční zastavení," říkají Michal Krejčí a Kateřina Krejčová z Pardubic.
Výšlap na Zelenou bránu zvolilo po sledování televize a vánočním hodování mnoho lidí. Z výšky byly vidět svátečně nasvícené ulice, hloučky lidí popíjejících punč a věřící spěchající do kostela na mši.
"Dneska jsme měli víc než stovku návštěvníků a to ještě nezavíráme. Lidé se jdou podívat na vánoční město," řekla před jedenáctou hodinou večerní Martina Štovíčková z Kulturního centra města Pardubic, která prodávala vstupenky na bránu.
Herci vybírali na schody ke zvonům
Kolem jedenácté hodiny se potom většina korzujících lidí sešla na Pernštýnském náměstí, kde dětský sbor Iuventus cantans zpíval Rybovu mši vánoční. Poslouchalo několik stovek lidí. V zimě a sněžení jim přišel vhod punč i svařené víno, které se prodávaly ve stáncích po celém náměstí.
"Jsem tu se stánkem už pátým rokem, vždy prodám dva velké kotle punče. Po Rybově mši se obvykle lidé rozejdou a zůstává tady bujará mládež," popisuje obvyklý průběh Štědrého večera Martina Stará, která na náměstí prodávala punč.
Její slova o vylidnění náměstí jsou pravdivá, většina lidí totiž o půlnoci míří do divadla, kde je už několikátým rokem zpívání koled s herci. Letos, stejně jako loni, byly hlavním tématem divadelního setkání zvony. Herci totiž chtějí vybrat na schody ke zvonům v kostele svatého Bartoloměje v Pardubicích.
"O představení je velký zájem, lístky jsme začali prodávat na začátku prosince a hned byly vyprodané," říká inspektorka hlediště Libuše Kubelková.
Každý z herců lidem přinesl zajímavou historku o jednom ze zvonů v kraji, představení prolínalo zpívání koled. Ke kapele se většinou přidalo celé hlediště a zvuk mnohohlasého chorálu nesl melodii koled daleko za zdi divadelního sálu.
Lidé potom ochotně přispěli na výstavbu schodů ke zvonům ve svatobartolomějském kostele, jen během představení se vybralo více než devatenáct tisíc korun. Z divadla potom většina přítomných zamířila domů, někteří však pokračovali dál do hospod a barů. Ani po jedné hodině v noci nebyly pardubické ulice prázdné a vzduchem se neslo stokrát opakované "veselé Vánoce".