„Podařilo se něco až neskutečně hezkého, jsme z toho nadšeni stejně jako děti, které budou jízdárnu užívat. Opravdu se povedla, je to nádherný kousek areálu, který sem zapadá,“ řekl ředitel Hamzovy odborné léčebny pro děti a dospělé Václav Volejník.
Díky štědrému daru od sponzora i vlastním penězům léčebna rozšířila vnitřní prostory jízdárny tak, aby poskytovaly při terapii větší komfort koním i pacientům.
Jízdárna byla zbavena přebytečné zdi, byla natřena střecha, dostala dřevěné obložení i nová okna, na podlaze jízdárny je nový kvalitní písek, ve kterém se koním, vodičům i fyzioterapeutům dobře chodí. Velká štítová stěna bude vymalována veselými motivy. Celý prostor jízdárny se i v dalších věcech změnil k lepšímu, je velice útulný. Pacienti navíc nebudou muset platit za hipoterapii pět jízd, ale tři jízdy. To vše stálo 1,5 milionu korun.
Dosud měli pacienti k dispozici pouze otevřenou jízdárnu parku, nyní se vrátí při špatném počasí do kryté haly s pískovým povrchem a veselou výmalbou. V ní si osedlají klisny Bouřku, Viktorku, Afriku a Cety (Andalusa je již v důchodu), které mají osvědčení o složení specializační zkoušky pro provádění hipoterapie.
„Zkušenosti s pacienty mám všelijaké a většinou převažuje radost a nadšení,“ řekla fyzioterapeutka Alena Krejsová.
Z lepších prostor a podmínek pro rehabilitaci se těší i náměstkyně rehabilitační péče Ludmila Vopařilová. „Rodičům, jejich dětem i koním se tady bude líbit. Dětská duše je velice zvídavá a nemá z ničeho strach. Děti rády všechno zkouší a jestliže dnes těžko někde uvidí živého koně, tady ho mají v živém přenosu, hladí ho, krmí ho, je pro ně kamarád. Dnes se nabízí spousta přístrojů na čudlíky, které toho umí hodně, někdy i simulují koňský pohyb, ale teplo živého koně žádný stroj neumí nahradit. Už když kůň přijde a zastříhá ušima, někoho možná i poslintá, znamená to pro dítě velký emoční náboj,“ řekla Ludmila Vopařilová.
Koňský hřbet je součástí rehabilitace v Hamzově léčebně pod hradem Košumberk od roku 1988. Na této balanční ploše pacienti jinak vnímají celé tělo, upravuje se svalové napětí, mobilizují se klouby. Intenzita prožitku navíc podporuje ukládání nových pohybových zkušeností do centrální nervové soustavy.
„Jsme jediné zdravotnické rehabilitační zařízení, které provozuje hiporehabilitaci. „Máme zhruba tři tisíce odjetých cvičebních jednotek za rok, Za hodinu máme tři dvacetiminutové cvičební jednotky. Delší být nemohou, protože jízda na koni je náročná pro člověka, který není zvyklý se pohybovat, natož pro toho, kdo má svalový či kloubní pohybový handicap,“ dodala Ludmila Vopařilová.
V parku léčebny mají 475 druhů rostlin
Součástí Podzimního zavírání Hamzova parku a arboreta byly tři akce spojené s aktivní účastí botanika Václava Větvičky. Nejprve zaujal v konferenčním sále stovku posluchačů videoprojekcí a zasvěceným podáním svého „dendrologického zeměpisu“.
„Za pár dnů bude listopad, jediný měsíc, který má listí ve svém jménu, a tak jsme se rozhodli ukázat vám, jaká je ohromná proměnlivost tvarů listů a co příroda všechno dokáže. Přitom nemusíme cestovat po Americe, Asii nebo Evropě - stačí když zůstaneme v Hamzově arboretu. Všechny stromy, o nichž budeme povídat, jsou tady k vidění a dělají z arboreta malou botanickou zahradu. Což nás ostatně vedlo k tomu, že ředitelství léčebny podalo přihlášku do Unie botanických zahrad,“ řekl v úvodu Václav Větvička.
V areálu léčebny je na třinácti hektarech přibližně 475 druhů stromů, keřů a bylin, celkem je to 1 400 rostlin. Ve čtvrtek přibyly do takzvané Novosvětské zahrady dvě jedle vysazené na začátku procházky parkem tímto oblíbeným botanikem, rozhlasovým moderátorem a autorem více knih. Tu poslední s názvem „Pod dubem za dubem“ představil Václav Větvička během autorského čtení a autogramiády na závěr programu.
