Mladá slečna otestovala pro MF DNES komunikační dovednosti personálu kulturních zařízení i obchodů v Pardubicích.
Na zámku se od starší pokladní pokusila zjistit, co lze vidět a jaké je vstupné.
Paní však anglicky nehovoří a na pomoc zavolá kolegu. Ten je na tom ale podobně. Ukazuje návštěvnici na informační panel k výstavám, rukou gestikuluje a opakuje slovo completo.
Turistka znovu a znovu říká, že nerozumí. A paní pokladní doslova běduje "Co chce? No, tak co chce?"
Situaci se pak zaměstnanec muzea snaží vyřešit tím, že řekne "momento" a s klíčem v ruce odchází. Zřejmě pro pomoc.
"To jsou česká slova, to completo a momento? Co to znamená?" ptá se pak redaktora a fotografa MF DNES figurantka. Obě slova zná španělština a italština.
"Myslím, že zahraniční turista nemá nejmenší důvod navštívit zámek v Pardubicích. V Čechách je tolik krásných zámků a hradů, tak proč by měl chodit tam, kde mu nerozumí. Může to zkusit jinde," říká slečna Yunová. Pardubický zámek na rozdíl třeba od Litomyšle nabízí hlavně muzejní expozice.
"Paní na nádraží se tvářila zle"
Ještě horší zkušenost udělala Jihokorejka na nádraží. Od první pokladny ji posunky odkázali k prodeji mezinárodních jízdenek.
"Další paní mi vytiskla spojení, nerozuměla ale, že nechci jet vlakem nyní, ale až později odpoledne. A pak neustále ukazovala na jedno číslo na obrazovce a zvýšeným hlasem něco říkala v češtině. Pak dokonce i křičela a měla opravdu rozzlobený obličej. Když jsem říkala, že nerozumím, ještě více ji to rozčílilo," říká turistka.
Nicméně od okénka se vrátila s vytištěnými údaji o vlakovém spojení. "Kdybych neměla už nějaké cestování za sebou a kdybych tu byla bez přátel, asi bych se bála," konstatuje ale Jihokorejka.
Krajský radní pro cestovní ruch Miroslav Stejskal na výsledky testu řekl, že kraj se snaží jazykovou znalost jako samozřejmost zavést v turistických informačních centrech. S památkami je to horší.
"Je pravda, že tam, kde je šance, že přijde zahraniční turista, by měli lidé umět jazyky. Je špatně, pokud to tak není," uznal Stejskal.
Radní také vysvětlil, proč jsme v turistických informačních centrech, která kraj dotuje, nenašli žádné tištěné informace v angličtině.
"V létě jsou materiály v angličtině v infocentrech běžně. Teď tam chybí také proto, že se šetří kvůli nižším daňovým příjmům. Do infocenter by nyní měly přijít vícejazyčné materiály o Orlických horách a Podorlicku," říká Stejskal.
Perníkářka rozuměla, v obchodě s prádlem i mluvili
Zaměstnanci turistického informačního centra v Pardubicích pod Zelenou bránou se opravdu projevili jako profesionálové. Slečna mluvila perfektní angličtinou a turistce ochotně vysvětlila, kde se lze ve městě ubytovat, kam jít za zábavou, kolik stojí vstupenka na koncert vážné hudby a cestu například k hotelu jí vysvětlila a vyznačila na mapě.
"Velmi milá slečna s dobrou angličtinou byla v prodejně spodního prádla," říká turistka.
Horší to bylo v prodejně tradičního pardubického perníku na třídě Míru v centru města. Prodavačka sice rozuměla, ale už neuměla anglicky odpovědět.
"Can you give me that heart, please?" ukazuje cizinka přes pult obchodu do regálu s perníkovými srdíčky. "Tohle? " ptá se prodavačka. "No, that," odpovídá zákaznice. Po chvíli raději sama obejde pult a sáhne pro srdce s nápisem Broučku.
Nakonec jí v komunikaci s prodavačkou pomůže jiný zákazník a žena za pultem se mění v ochotnou služebnici nakupujících.
"Není to problém jazyka, ale spíš jde o vůli potkávat nové lidi a mluvit s nimi. Na nádraží jsem se trochu vyděsila. Ale s tou milou paní v obchodě s perníkem jsem se nakonec i vyfotila," uzavírá Yunová.
