Smetanovo náměstí v Litomyšli

Smetanovo náměstí v Litomyšli | foto: Profimedia.cz

Radní odhlasovali, že ponožky jsou spodní prádlo. Aby nehyzdily náměstí

  • 95
Radní Litomyšle řešili neobvyklý problém: museli rozhodnout o tom, zda ponožky patří mezi spodní prádlo. Nakonec odhlasovali, že ano. Tímto krokem se jim automaticky podařilo dostat ponožky na seznam zboží, které je podle tržního řádu města zakázáno prodávat v podloubí Smetanova náměstí.

"Prodej ponožek na náměstí se radním i mnoha obyvatelům města nezdál důstojný," vysvětlil Pavel Jiráň, vedoucí odboru místního a silničního hospodářství, proč se vedení město touto otázkou zabývalo.

Litomyšl je totiž pyšná na své náměstí, ale podloubím se často špatně chodí, je plné zboží, které na mnoha místech přetéká z kamenných obchodů ven. Jde však o soukromé pozemky, a tak přímý zákaz prodeje nebyl možný.

Očima módní blogerky

Punčochy byly sice v historii několikrát součástí vnějšího oděvu, ale od dob, kdy muži začali nosit dlouhé kalhoty moderního střihu a k nim ponožky a podkolenky jako kratší verzi punčoch, bych je pokládala spíš za spodní prádlo. Nebo něco mezi prádlem a svrchním oděvem - vidět část ponožky mezi botou a nohavicí není tak společensky nepřijatelné jako spatřit trenýrky či podprsenku (mluvím o společenských pravidlech, ne o ulici), ale zároveň gentleman asi nebude na potkání vyhrnovat nohavice a chlubit se, jaké má krásné podkolenky. Podobně bychom se mohli přít třeba o kapesníky, které také ve společnosti neroztřepáváme a každému neukazujeme, jak je máme pěkně proužkované.

Takže těžko říct, nakolik je rozhodnutí litomyšlských radních „oprávněné“. Proč vlastně jejich tržní řád zakazuje prodej spodního prádla (vedle alkoholu a cigaret, jak jsem koukala)? Přijde jim to nemravné, nebo jim vadí stánky s haldami levných kalhotek a fuseklí?

blogerka Ada, modnipeklo.cz

Po podprsenkách a slipech tak radní chtějí z krámků na litomyšlském náměstí vymýtit další zboží, které tam podle nich nemá co dělat.

Návrh nového tržního řádu přichází s neprůstřelnou definicí spodního prádla - podle radnice je to "druh oblečení, které je v přímém kontaktu s pokožkou a je obvykle zakryto vrchním oblečením nebo obuví".

Opoziční zastupitel Radek Pulkrábek slovíčkaření kritizuje jako nedůstojné. "Radní zviditelňují Litomyšl jako Kocourkov. Vypadá to, že se jim celá snaha zkulturnit prodej asijských obchodníků smrskla na zákaz prodeje ponožek, který se týká dvou stolečků jeden krát jeden metr," říká Pulkrábek.

"Existuje tu shoda, že kvůli stánkům vypadáme jako nějaké tržiště u hranic. Není to pěkné," brání rozhodnutí radních mluvčí města Michaela Severová.

Radní tvrdí, že zvolili šetrné řešení, jak krámky kultivovat, ale obchodníky zároveň moc neomezit. A upozorňují, že v tržním řádu je mnohem více změn - zajišťuje třeba více prostoru chodcům mezi stánky.

Luboš Beneš, společník červenokostelecké firmy Benet, která se specializuje na výrobu ponožek, s rozhodnutím litomyšlských radních zařadit ponožky mezi spodní prádlo v podstatě souhlasí.

"Asi by se to tak dalo říct. Pokud se ponožky prezentují na výstavách, jsou tam společně se spodním prádlem. Já myslím, že to je správná kategorie," říká podnikatel.

Zastupitel Pulkrábek si však myslí, že radní se do těchto otázek vůbec neměli pouštět a měli regulovat stánky méně absurdním způsobem. "Pokud zařadí mezi spodní prádlo ponožky se zdůvodněním, že se dotýkají pokožky, mohou příště za spodní prádlo označit třeba plavky. Nedává to smysl," říká Pulkrábek.