V areálu Synthesie vypukl ve čtvrtek rozsáhlý požár. Místní jsou však na podobné havárie zvyklí.

V areálu Synthesie vypukl ve čtvrtek rozsáhlý požár. Místní jsou však na podobné havárie zvyklí. | foto: HZS Pardubického kraje

Je to lepší než dřív, pochvalují si lidé bydlení v blízkosti Synthesie

  • 3
Požáry, výbuchy, úniky jedů. Okolí pardubické chemičky Synthesia trpí nehodami uvnitř podniku poměrně často. Obyvatelé okolních čtvrtí jsou však už na maléry zvyklí. Nepanikaří a bydlení si pochvalují. V posledních letech je podle nich stav tamního ovzduší mnohem lepší než dřív.

Květuše Stejskalová z Trnové bydlí v sousedství pardubické chemičky už třicet let. A podobně jako ostatní starousedlíky ji nechal požár v Semtíně v klidu.

Jak areál chemičky obtěžuje okolní obce

V roce 1999 ze Synthesie při zahájení výroby kyseliny sírové unikl oxid siřičitý. V březnu roku 2004 se nad Lázněmi Bohdaneč přehnal sytě žlutý mrak z chemičky. V únoru 2005 se v Synthesii otrávil dvaašedesátiletý montér unikajícím oxidem uhelnatým. V září 2005 mohli lidé v okolí fabriky sledovat nad chemičkou žlutý oblak dýmu oxidů dusíku, který se vytvořil po havárii zásobníku. V červenci 2010 unikl v noci nebezpečný oblak plynů z chemičky Synthesia. Chemička po každém průšvihu slíbila, že to bylo naposled.

"Mám astma, hůř se mi dýchalo, to ano, ale tohle bydlení bych neměnila. Jsme tu moc spokojení," říká u svého rodinného domu při odjezdu na chatu. Když přijde řeč na loňský výbuch či úniky jedovatých látek, jen se pousměje.

"Dříve se tu kvůli zápachu nedalo otevřít okno. Přes noc pořád něco vypouštěli do vzduchu. Na louce se tu ráno válela dva metry vysoká mlha, tedy původně jsem si myslela, že to je mlha. Ale posledních patnáct deset let se to opravdu zlepšilo," řekla.

"Už nás to ani nepřekvapuje"

Tak to vidí i řada ostatních. Kdo tu nezažil sedmdesátá osmdesátá léta, asi nepochopí. Smířlivá je i Zdeňka Čermáková, která bydlí nedaleko vlakového nádraží v Rosicích nad Labem. Požár dvou skladů minerálních olejů ji nezaskočil.

"V rozhlase také hlásili, ať nevycházíme a nevětráme, tak jsme se tak zařídili. Jinak nás to ani moc nezaskočilo. Jsme zvyklí, že sem ze Semtína dost často leccos přiletí," říká."Už nás to ani nepřekvapuje. S manželem jsme v chemičce roky dělali, takže víme, že havárie se občas stane," dodává Čermáková.

Těžkou hlavu si z hlášení operačního střediska záchranářů nedělají ani starostové v okolních obcích. Například starosta nedalekého Rybitví Radim Voltr dostal informace o požáru před pátou hodinou ranní, ale obyvatele o něm ani neinformoval.

"Ptal jsem se na dispečinku, jak moc uniklo zplodin a jestli je obec ohrožená, ale bylo mi řečeno, že upozorňovat lidi je zbytečné, ať nešíříme paniku. Že Rybitví není zasažené ani ohrožené," říká.

Přitom během požáru byly slyšet i exploze a plameny měly takovou sílu, že shořely i dva nákladní automobily. Těžko si představit podobnou obec někde jinde, kde by obyvatelé klidně spali, zatímco jim za okny hoří dvě haly plné hořlavin.

Je přitom pravda, že silně znečištěné ovzduší v okolí velkých chemiček je už většinou minulostí. Nové technologie, omezení výroby a přísnější normy pro životní prostředí tento problém z větší části vyřešily.

,