Když se v chemičce Synthesia nebo výrobně výbušnin Explosia stane nějaká nehoda, obvykle to vypadá úplně stejně: fabriky dávají neúplné informace, navíc často pozdě. Starostové okolních obcí a lidé si stěžují, že nedostali zprávy včas a nevěděli, co mají dělat.
Potom se ke slovu dostanou politici, kteří vedení společnosti pokárají a slibují, že příště už to bude lepší. A tak to stále do kola (ne)funguje už několik desítek let. Není to přitom vina jednoho člověka.
1. Varování z továren nepřichází včas
Když v červenci minulého roku utekl z továrny Synthesia oblak jedovatých nitrozních plynů, nikdo se to včas nedozvěděl, nejméně lidé v nejbližším okolí. I starostové okolních obcí se o úniku dozvídali s velkým zpožděním. Hasiči na místo vyjeli až po čase, když zjistili, jak moc je situace vážná.
Při středeční nehodě Explosia zareagovala rychleji. Na mobily starostů poslala po deseti minutách obecnou zprávu, že "došlo k provozní nehodě".
"Povinnost informovat záleží na dohodě firmy s krajským úřadem nebo záchranáři. Samozřejmě musí informovat v případě, že do ovzduší nebo jinam unikne látka, která by mohla být pro lidi nebezpečná či pokud jim hrozí něco jiného. Pokud tomu tak není, je to čistě na vedení dané firmy," vysvětluje předpisy šéf Svazu chemického průmyslu Ladislav Novák. Zvolená formulace může být podle něj dostatečná, když je domluvená.
Policie se o havárii dozvěděla až z telefonátu občana. Záchranná služba byla přivolána po půl hodině.
Až po několika hodinách firma upřesnila, že nebezpečné látky neunikly a hřibovitý mrak nad továrnou, který lidi znepokojil, obsahoval jen zplodiny výbuchu a rozptýlené zdivo.
2. Starostové si informace nechávají pro sebe
Na cestě k lidem, kteří v okolí továren bydlí, se informace obvykle zasekne ještě jednou. Téměř nikdo z vedení "ohrožených" obcí nezapne obecní rozhlas, aby lidem řekl, co jim hrozí, nebo nehrozí. Často přitom hlásí o poznání banálnější věci, jako je prodej drůbeže nebo koncert v místním hostinci.
Když loni v létě uletěl oblak jedovatých plynů ze Synthesie, neměli starostové ani co hlásit. O výbuchu v Explosii minulou středu nehlásila většina starostů v oblasti bezprostředního ohrožení vůbec nic ani ve chvíli, kdy už nějaké informace měli.
Někteří si přitom dali s uklidňováním lidí práci, i když takovou povinnost neměli. Obecní rozhlas zapnula třeba starostka Živanic.
V Lázních Bohdanči tlaková vlna rozbíjela výlohy, starostka ale nechtěla hlášením šířit poplašnou zprávu.
První žena sousedních Lázní Bohdaneč, kde tlaková vlna dokonce rozbíjela výlohy, měla však opačný pohled na věc. Řekla, že nechtěla nic hlásit, aby nešířila poplašnou zprávu.
Podle šéfa Svazu chemického průmyslu Nováka je pro firmu těžké dávat podrobnější informace než o "provozní nehodě".
"Ono je těžké informovat, když ještě pořádně nevíte o čem, co se vlastně stalo. Firma Explosia je ovšem v dobrovolném programu "Responsible care". Společnosti, které tam jsou, se zavazují k tomu, aby o nehodách informovaly," uvedl Novák.
3. Na nic se nepřijde a vše je zameteno pod koberec
Po haváriích obvykle zasedne bezpečnostní rada, která řekne, že měla informace dostat dřív a v případě dalších nedostatků řekne, že si s vedením továrny sedne okolo kulatého stolu a domluví se tak, aby byl postup příště lepší.
Na místě začne vyšetřovat policie, báňský úřad nebo Česká inspekce životního prostředí a snaží se najít viníka nebo viníky neštěstí. V posledních několika nehodách žádná organizace továrny nepotrestala nebo jim dala jen minimální pokuty. Dlužno podotknout, že v případě havárie v Explosii si kraj informace od továrny chválil.
Většina jednání o lepší spolupráci, informování a dalších vylepšeních končí ústní dohodou, která vezme za své ve chvíli, kdy se v továrně opět něco stane. Lidé v okolí dvou velkých pardubických fabrik se tak musejí spoléhat na svůj instinkt a šeptandu, ne na hlášení místního rozhlasu.
