Šéf léčebného ústavu říká, že se daří zlepšovat situaci. Stejně tak by chtěl

Šéf léčebného ústavu říká, že se daří zlepšovat situaci. Stejně tak by chtěl více spolupracovat s nemocnicemi v kraji. | foto: Michal Klíma, MAFRA

Bojujeme, říká ředitel léčebny, kde dokážou pacientům „nahodit řemen“

  • 0
V Hamzově léčebně v Luži na Chrudimsku, která musela přistoupit ke škrtům, se situace mění k lepšímu. Příkladem může být oddělení zaměřené na lidi s oslabenými svaly. "Toho člověka je třeba z postele zdvihnout a dát mu co největší péči, aby se mohl rozhýbat. Takový program jsme probojovali," říká ředitel Václav Volejník.

"Právě pro toto oddělení dlouhodobé péče se nejlépe hodí heslo celé léčebny - Posadit, postavit, udělat krok," doplnil.

Jaká je prognóza takových pacientů?
Mají nedostatek bílkovinných látek a nemají z čeho postavit svaly, které vychudly. Po dlouhodobé léčbě, obvykle velmi těžkých onemocnění, většinou už nebudou chodit do zaměstnání, ale stanou se z nich lidé, kteří místo aby leželi, dostanou se doma na normální či kolečkovou židli, nebo se dokonce postaví a dojdou si na záchod. Pro ně to má ohromnou cenu, což ocení jen ten, kdo to zažil.

Václav Volejník

Narodil se v Praze, studoval v Hradci Králové, kde pracoval deset let jako asistent na katedře neurologie Lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Ředitelem ústavu v Luži-Košumberku je než pětadvacet let.

Neměla by být tato léčba samozřejmá?
Není to tak jednoduché, stojí to daleko víc peněz, než jsme čekali. Mám ale radost z toho, že byla tato myšlenka přijatá pojišťovnami. A od 1. července už budeme mít místo dnešních 40 lůžek navýšeno postupně na 85 lůžek. Jde o program rehabilitačního ošetřovatelství posílený právě o odborníky fyzioterapeuty a ergoterapeuta, tedy rehabilitace, ale cílená na program sebeobsluhy a samostatnosti pacienta.

V jaké situaci je nyní léčebna celkově?
Dýcháme a bojujeme. Léčebna má velký zájem být partnerem všech nemocnic v kraji. Ony mají co nejrychleji a kvalitně pacienty vyšetřit a odléčit. Další etapou jsme my - pacient u nás není odložen, ale pokračuje v nemocniční terapii. My jim musíme proto léčbu opakovat, musíme znovu "nahodit řemen", zlepšit funkce, procvičovat a posilovat schopnost pro už dříve nově naučené pohyby, které nejsou úplně stejné jako před úrazem.

Takže se vám i přes nutné "zeštíhlování" daří?
My jsme nyní už v kondici. Ale kdybychom dříve měli jen lehké pacienty, tak by byla léčebna možná už skoro zavřená. K nám chodí většinou těžcí pacienti, ročně jich léčebnou projde kolem pěti tisíc.

S jakými diagnózami přicházejí nejčastěji děti?
U dětí je neustále hlavní diagnózou dětská mozková obrna, i když je dětí stále málo. Není to problém jen v Janských Lázních. Děti se léčí více ambulantně, což je správné. Ale některé stavy se takto nedají léčit. Další skupinou jsou děti po různých úrazech, děti narozené s defektem, například končetiny nebo děti po spáleninách.

Se kterými diagnózami se k vám dostávají dospělí lidé?
U dospělých stále přibývá pacientů po cévní mozkové příhodě. Je též hodně pacientů po velké ortopedické operaci, například po výměnách kloubů - kyčle, kolen či ramenních kloubů, ale i po úrazech. Nesmíme zapomenout na míšní rehabilitační oddělení, které je velmi specifické. My se zaměřujeme hlavně na pacienty v těžkém klinickém stavu, kteří jsou poměrně velmi nároční na to, co jim dáváme zdravotnicky. Jejich stav vyžaduje řadu odborných pracovníků v personálu i také speciální typy přístrojů, které samozřejmě vzhledem i k ceně, nemůže mít každý.

Máme například oddělení takzvané dlouhodobé péče nového typu. Zde se staráme o pacienty, kteří mají sice v pořádku srdce či kosti, ale kvůli dlouhodobému onemocnění jim především chybí svaly. Rozdíl možností léčby je dán i personálním obsazením. Oproti základní normě, kde na běžném oddělení dlouhodobé péče je pro 85 lůžek úvazek 0,6 lékaře a stejně tak i úvazek 0,6 pro fyzioterapeuta, v Luži to jsou na "lůžkovém oddělení ošetřovatelské péče" dokonce tři lékaři a čtyři fyzioterapeuti.