Markéta Ondroušková, ředitelka Kulturního centra Pardubice.

Markéta Ondroušková, ředitelka Kulturního centra Pardubice. | foto: Radek Kalhous, MAFRA

Chci být pevná v zásadách a nevydíratelná, říká šéfka kulturního centra

  • 2
Kulturní centrum Pardubice má novou ředitelku. Pro Markétu Ondrouškovou hlasovali všichni členové výběrové komise. Nastupuje v nelehké době. V uplynulých třech letech totiž centrum poznamenaly dvě velké kauzy. „Budu se snažit, aby se jeho pověst napravila,“ říká Ondroušková.

Bývalá ředitelka kulturního centra Romana Vojířová a její náměstek Michal Strašek totiž byli obviněni ze zpronevěry. Druhou kauzou bylo, když straničtí kolegové náměstka primátora Jakuba Rychteckého požadovali, aby odstoupil - za to, že se podle nich pokoušel ovlivnit výběrové řízení na nového ředitele centra. Audit radnice však dokázal, že náměstek primátora výběrové řízení neovlivnil.

„K těm kauzám nemohu mnoho říct. Netuším, co kdo udělal a jaký byl motiv. Obecně však platí, že kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde,“ říká k tomu Ondroušková.

Máte nějakou vizi, jak zabránit tomu, aby v centru nedocházelo ke zpronevěře peněz?
Být pevná ve svých zásadách, být kovaná v ekonomických věcech a nestát se vydíratelnou.

Organizace, která je závislá na městu a dalších podobných zdrojích, se ale někdy politickým tlakům nevyhne.
Závisí to na složení politických stran, které o kulturním centru rozhodují. Jedinou možností je osvědčit se jako dobrý člověk, jako schopná ředitelka, která přichází s novými nápady, dokáže je obhájit, je fundovaná, neústupná, nevydíratelná a vyslouží si podporu veřejnosti. A nemá vlastní politické ambice.

Markéta Ondroušková

Narodila se 29. května 1977 a vystudovala obor Kulturní antropologie na Univerzitě Pardubice, přestože původně chtěla studovat hudbu. V současné době žije v Hradci Králové. Profesně se věnuje ekonomickému a projektovému řízení, krizovému managementu, tvorbě byznys plánů a obchodu. Zkušenosti má i z oblasti hudební produkce, sama také vystupuje - hraje na piano a zpívá. Mezi její koníčky kromě umění patří především zemědělství, věnuje se chovu anglonubijských koz. Je svobodná a má dceru.

Co chcete jako ředitelka přinést nového?
Ráda bych navázala mezinárodní spolupráci s partnerskými městy. Dalším konceptem je podpoření veřejné debaty s osobnostmi z oblasti kulturní i politické, vědecké a dalších oborů na aktuální témata. Jsem zastáncem konstruktivní polemiky, dialogu, který člověka pouze neutvrzuje v jím poznaných či přijatých pravdách, ale nutí přemýšlet nad tím, že věci mohou být ještě jinak, než se obecně tvrdí.

Chcete se svým nástupem do funkce měnit i tým lidí?
Není to na pořadu dne. Ti lidé jsou už v daných věcech zasvěcení, takže bych si tím mohla udělat situaci těžší. Ráda bych si prověřila, jak na tom jsou z hlediska vzdělání, stylu práce, motivace. Potom se rozhodnu, zda některé články vyměnit. Může se stát, že podle analýzy zjistím, že se nevyplatí, aby na některé posty byl kmenový zaměstnanec.

Kulturní centrum Pardubice hospodaří v letošním roce s rozpočtem v celkové výši 26,7 milionu korun, z toho od zřizovatele, tedy města Pardubice, dostává 18,5 milionu korun, zbylou částku musí pokrýt příjmy. Kde hlavně chcete tyto příjmy získávat?
Kulturní centrum dotuje i Pardubický kraj, ministerstvo kultury, jsou tam i finance z různých fondů. Shánění peněz je jeden z pilířů fungování podobných organizací. Budu se snažit vytvářet koncepty kvalitních projektů, které mají šanci uspět v dotačních programech. Chtěla bych i komerčně využít majetek kulturního centra, přilákat sponzory a navýšit výnosy z kulturních akcí.

Jaké velké kulturní akce chcete připravit?
Konceptů mám několik, ale rozpočet i dramaturgie na letošní rok jsou hotové. Větší inovace budou patrné až v příštím roce.

Budete se snažit víc podporovat místní umělce?
Určitě. Ale mělo by to být v jisté rovnováze - jednak sféra nekomerční, jako je podpora zdejších amatérských souborů a nadšenců, a potom platforma komerční, která má přilákat pozornost veřejnosti.

Zaměřme se na kulturu v Pardubicích. Chybí vám tu něco?
V Pardubicích nežiji, takže nemohu říct, že by mi něco chybělo. Ti, co tu žijí, jsou v jiné pozici. Pokud se chci podívat na produkci, která mě zajímá, zajedu si tam, kde ji najdu, nebo sama takovou akci zorganizuji. Mám ráda kvalitní jazz, vážnou a duchovní hudbu. Je řada výborných umělců, kterým není dán takový prostor, jaký by si zasloužili. Je spousta alternativních divadel, která nastudovala nádherné kusy. Takovým je třeba dát prostor.

Jaký máte sama vztah k umění?
Pocházím z pedagogicko-umělecké rodiny. Bratři vystudovali pardubickou konzervatoř, starší sestra působí ve vokálně-instrumentálním barokním souboru, nejmladší se svým manželem, ředitelem hudební školy, též koncertuje. Sama jsem měla studovat hudbu, ale nakonec jsem vystudovala kulturní antropologii. Hraju na piano a zpívám.

Kromě toho se zabýváte i chovem anglonubijských koz. Jak jste se k tomu dostala?
Šlechtitelství se věnovala už moje maminka. Dříve jsem chovala ušlechtilé kočky, zemědělství je můj velký koníček. Na své hospodářství si chodím odpočinout. Ráda bych lidi inspirovala, aby se vydali stejným směrem. Líbí se mi myšlenka městské komunitní zahrady pro lidi, kteří si chtějí pěstovat zeleninu a sdílet radost ze svých výsledků.