V maličké tělocvičně se tísnily necelé tři desítky současných žáků, podívat se však přišli i jejich rodiče a také děti, které už první stupeň v Oldřiši vychodily. „Když jsem dětem definitivně oznámil, že olympijská hlídka přijede, byly unešené. Hned přemýšlely, co všechno připraví - začaly malovat obrázky a chystat dorty,“ uvedl ředitel školy Vlastimil Vajs.
Úlohu jedné z tváří víceboje si Kristýna Kolocová, známá jako „Kiki“, užívá. „Ten projekt je krásný nápad, jsem pyšná, že se toho můžu účastnit. Přináší mi to motivaci i radost,“ řekla 26letá sportovkyně, která v pondělí soutěžila v několika disciplínách víceboje s žáky základních škol v Kameničkách a Oldřiši.
V polovině října jste s parťačkou Markétou Slukovou ukončily úspěšnou sezonu. Pak jste plánovala odpočívat, jak jste tedy naložila s časem?
Začala jsem chodit na keramiku, protože jsem chtěla v době volna kromě kratší dovolené i nějaké další odreagování. Vyrábět si věci z keramiky je moc příjemné.
Soutěž základních škol Česko sportuje |
Nyní už se opět připravujete na novou sezonu?
Trénujeme zhruba nějakých čtrnáct dní, hodně běháme, máme fyzickou přípravu a děláme i lehké doplňkové sporty, abychom beachvolejbalu neměly moc. Startujeme někdy koncem dubna, takže máme před sebou ještě čtyři a půl měsíce práce. Nechceme být každý den jenom na písku a dělat to, co nás pak čeká po celý rok.
Co za doplňkové sporty vás baví? Zmíněné běhání?
Musím říct, že to úplně oblíbené nemám. Ale můžu jakékoliv míčové sporty. Od ping-pongu přes squash, klidně bych si šla kopnout i fotbal.
Pojďme k víceboji. Je to pro vás zároveň i relaxace, nabíjejí vás děti energií?
Je to pro mě zpestření, naprosto odlišné od obvyklého programu. Jet sem je něco jiného než přes celou republiku, byly to dvě hodinky cesty, to je v pohodě. Minule jsme byli až na Moravě, museli jsme tam být den předem. Ale nadšení dětí je tak upřímné, že to vynahradí úplně všechno.
Můžete srovnat olympijské hlídky na vesnicích s většími ve městech?
Celkově to teď byly malinké školy, ani v Kameničkách nebylo žáků nějak moc. Navíc tam v tuhle chvíli nebyla k dispozici tělocvična, takže jsme měli takové polní podmínky. Není to však o tom, jak je škola velká, ale jak jsou děcka připravená od učitelů, jak moc se na to těší a chtějí soutěžit. A jak velký to je pro ně zážitek.
Nemělo to na oldřišské škole, kde se všichni navzájem dobře znají, větší náboj?
Je to něco, nač nejsem zvyklá. Sama jsem chodila do školy v Praze, byli jsme velká skupina dětí a tenhle individuální přístup tam samozřejmě nebyl možný. Mně se hrozně líbí, že učitel a ředitel v jedné osobě zná všechna děcka jménem. Asi ví, co od nich může očekávat ve všech možných směrech. Parta tu byla příjemná. Velké školy zase mají výhodu v tom, že si něco můžou snáze připravit dopředu, třeba nějaké vystoupení.
Atmosféra vícebojů je úžasná, těší SvojanovskéhoS bratrem Pavlem získal veslařské stříbro na olympiádě v Mnichově 1972 a bronz o čtyři roky později v Montrealu; nyní Oldřich Svojanovský zastává funkci předsedy Českého klubu olympioniků. A taky se osobně zapojil do projektu Olympijského víceboje, který má přivést školáky ke sportování. V pondělí byl 68letý rodák z Otrokovic po boku plážové volejbalistky Kristýny Kolocové součástí olympijské hlídky, jež se vypravila na Základní školu v Oldřiši nedaleko Borové u Poličky. „Jsem poprvé v jednotřídce. Přišli i rodiče a ti mohou pomoci tomu, aby se děti pohybovaly. Mimopražské k tomu mají určitě větší prostor, vytvoří se tu parta kluků, co jdou hrát fotbal, hokej nebo jedou na kole. To jsou ty prvopočátky. Do budoucna převáží i v reprezentacích,“ míní Svojanovský. Dosavadní ohlas víceboje na školách si pochvaluje. „Zajímá mě hlavně atmosféra, a ta je úžasná. Chce to děti přitáhnout ke sportu a k pohybu jako takovému, protože máme zjištěno, že jen 28 procent dětí v tomto státě sportuje. To je velice nízké číslo,“ konstatuje Svojanovský. Sám nerozumí tomu, když si děti shánějí omluvenku na tělesnou výchovu, třebaže k tomu nemají žádné zdravotní důvody. „Nikdo z lidí, co sportují, tohle nechápe. Pro ně je tělocvik jedním z nejoblíbenějších předmětů, stejně jako byl pro nás,“ říká Svojanovský. |
