Orlickoústečtí komunisté měli recept na to, jak předejít sametové revoluci. Zazněl v srpnu 1989 v týdenní svodce jejich okresního výboru.
„Komunisté poukazují na to, že by bylo žádoucí odvolat z Prahy stavební kapacity a více práce nechat na vlastních občanech Prahy, aby budovali svoje město a měli méně času na demonstrace.“
Rok 1989 v dokumentech KSČ, OV KSČ Ústí nad Orlicí. Archivy odkrývají pozadí přelomového roku.
Na dubnovém plénu OV KSČ pak jeho vedoucí tajemník Miloslav Vašina hřímá - přepis zápisu ponechán původní: „Skutečně není možné tím klidem mnohých členů, ale účinnou prací, není možné říct si nepřipustíme stagnaci a dělat dál stranické vzdělávání uvnitř strany, v odborech, ve svazu mládeže tak jak děláme. Vždyť my přestavbu školíme dva roky a podívejte se kde jsme. Neboli my musíme využít přeci i všech těchletěch forem k většímu přesvědčení a tím k aktivitě a činnosti členů, za prosazení za získání lidí. To má zcela konkrétní požadavek. My musíme zcela jednoznačně pochopit ty složitosti.“
Komu připomíná tento proslov slavnou řeč Milouše Jakeše na Červeném Hrádku z téhož roku, pak je na správné adrese. Podobných nápadů a snůšek řečnického balastu přináší nová kniha ústeckého vydavatele Oftis hodně.
Publikace se jmenuje Rok 1989 v dokumentech Komunistické strany Československa, okresního výboru KSČ Ústí nad Orlicí a jejím autorem je ředitel archivu Radim Dušek. Obsáhlé dílo o 840 stranách je věnováno „politickým vězňům, jejich rodinám a maminkám, které se v listopadových dnech roku 1989 bály o své děti - studenty“.
„Jsem spíše editorem knihy, jejím autorem jsou komunisté sami. Kniha obsahuje dokumenty OV KSČ v Ústí nad Orlicí a každý čtenář si už sám udělá obrázek, co a proč se tehdy dělo,“ řekl Radim Dušek.
Jména, stovky a tisíce jmen. Osmisetstránková publikace zaujme už jejich počtem. Kdyby si ji koupil každý, kdo je v ní jmenován, musela by firma Oftis zajistit dotisk. Najdou v ní svá jména poslanci a funkcionáři KSČ na všech možných úrovních, kádrové rezervy KSČ, kandidáti KSČ, milicionáři, absolventi a studenti VUML, soudci z lidu i účastníci schválených výjezdů nomenklaturních kádrů do zahraničí a na dovolenou. Ale publikace jmenuje i řadu jmen příslušníků VB, redaktory, autory protisocialistických stanovisek, narušitele socialistického pořádku i třeba účastníky cesty do Itálie na svatořečení Anežky Přemyslovny.
Zabránit živlům přístup do škol
„Nepodceňovat lidi...“ Tento pojem jak vystřižený z Formanových filmů se vyskytuje u předrevolučních komunistů často, třeba čtyřikrát v jediném projevu. Často se objevují formulace typu „plnění úkolů je zabezpečováno“, „převážná část pracovních kolektivů plní stanovené úkoly“, „zkvalitňování ideově výchovné a masové politické práce“, po revoluci pak „zformovat svoje řady“.
Soudruzi si často mezi sebou stěžují, že „se dnes vytrácí třídní přístup a třídnost jako taková“ a že sdělovací prostředky „často zveřejňují věci bez závěrů a oficielních stanovisek“. Host z ÚV KSČ Kamil Nagy pak okresním funkcionářům vysvětloval, že každý rektor vysokých škol musí zabránit tomu, „aby se mu dostaly nepřátelské živly do školy. Pokud nezabrání, nebude rektorem,“ řekl mimo jiné Nagy.
Plénum OV KSČ také pozorně vyslechlo ve zprávě tajemníka výrok dělnice z Elitexu, která ač dcera komunistických rodičů, vzdorně uvedla, že by také jela v lednu manifestovat do Prahy. Na otázku proč odpověděla, že když si chce koupit prádlo, musí si vzít den dovolené a stát frontu.
„Kniha měla být původně brožurkou, k její delší podobě mě přiměla i situace ve společnosti, když zapomínáme na to, jak velký nádor ve společnosti komunisté byli, co způsobili, a hodně dlouho bude trvat, abychom to z myslí a chování vypudili,“ dodal Radim Dušek.
V zápisech z uzavřených stranických jednání si komunisté například stěžovali na málo radostnou náladu prvního máje, na snížení trestu Václavu Havlovi, na špatně vedenou redakci časopisu Mladý svět, na vystoupení Jiřiny Jiráskové a Zdeňka Podskalského v televizi, na působení ideodiverzních center i na „pamflet“ Několik vět. Trnem v oku jsou i „rostoucí snahy organizovat varhanní koncerty“. Tamní komunisté se také vícekrát věnují ústeckému hlavnímu líčení ve věci obžalovaných Františka Stárka a Ivy Vojtkové.
Chtěli zamezit hovorům o politice v restauracích
Čtenář se z uzavřených stranických jednání také dozví, že ředitel Restaurací a jídelen dostal úkol zabezpečit sledování pohybu zahraničních hostů přihlášených k ubytování a instruovat své pracovníky „k zamezování politických dialogů v pohostinstvích a restauračních zařízeních“.
Anebo to, že v kraji působilo 37 signatářů Charty 77 a z okresu Ústí nad Orlicí emigrovalo během prvních sedmi měsíců devětaosmdesátého roku 20 osob.
V září 1989 pak soudružka Frejvaldová na okresním předsednictvu vystihuje bezradnost své strany při vedení země: „Dokud se nevyřeší ekonomika, nemůžeme se pohnout kupředu. Lidem začíná být všechno jedno - mnohdy chybí argumenty k obhájení současného stavu. Straně chybí revolučnost, důslednost, celou řadu lidí živí naše společnost zbytečně.“
Kniha přináší i vnitrostranické diskuse na téma nedostatku zboží na pultech. „Ceny neodpovídají kvalitě zboží“. Takovéto stížnosti si vyměňovali soudruzi v roce 1989 častěji. Ale i další.
Například že je v obchodech málo vařeného masa, například jitrnic a jelítek, mají nedostatečný sortiment sýrů, omezené dodávky cukrářských výrobků, stejně jako ovocných, zmrazených a rybích, jakož i vody pro kojence. Nedostane se na všechny zájemce o kompoty, mléčné konzervy, čaje, trvanlivé pečivo, čokolády, luštěniny, špagety, rýži, a tak dále. V drogeriích je nedostatek toaletního papíru, hygienických vložek, ubrousků, šamponů, prášků na prádlo, barev, ředidel. V železářství chybí okna, dveře, vany, umyvadla, sporáky na plyn i uhlí, zednické nářadí, pilky a další zboží.
„Rovněž tak jsou nedostatky u oděvů a textilu, kde chybí prádlo dámské, pánské i dětské, teplákovina a klasické košile. Řada staveb doslova visí na nedodávkách materiálu,“ uvádějí záznamy ze schůzí.
Už i někteří milicionáři „jsou jinam“
Po 17. listopadu konstatuje jeden ze soudruhů na zasedání pléna, že „čas cválá takovými kroky, že se vlastně vůbec nedá dohnat“, že „někteří příslušníci Lidových milicí už teda odmítají plnit některé věci, které mají“, a že „jsou jinam, než bychom chtěli“. Později řešili komunisté rezignace na funkce, rychle mizející vliv v podnicích či volbu prezidenta. Od 1. listopadu 1989 do 1. března 1990 se členská základna na okrese snížila o 4 814 členů.
Kniha o devětaosmdesátém rocePublikace Radima Duška „Rok 1989 v dokumentech Komunistické strany Československa, okresního výboru Ústí nad Orlicí“ je výsledkem spolupráce Státního okresního archivu Ústí nad Orlicí, Konfederace politických vězňů, oblastní pobočky 66 Ústí nad Orlicí, dokumentátora Ústavu pro studium totalitních režimů a představitele undergroundu Františka Stárka, Univerzitou Hradec Králové a vydavatelství Oftis Ústí nad Orlicí. |
Kniha připravená autorem a vydavatelem i ve spolupráci s Filozofickou fakultou Univerzity Hradec Králové přináší i přetisky článků z týdeníku OV KSČ a ONV Jiskra Orlicka, fotografie ze soudního procesu Stárek-Vojtková, dopisy a řadu dobových výzev a prohlášení komunistických i nekomunistických. Obsahuje i závažný dokument, v roce 1989 aktualizovaný, takzvaný kádrový pořádek. Podle něj nemohl být na vedoucích funkcích, přesně jmenovaných, nikdo jiný, než komunista. V okrese Ústí nad Orlicí bylo těchto funkcí kolem 1 700.
„Tato knížka vrací paměť, a to je strašně důležité. Když ztrácíme paměť, ztrácíme charakter a svědomí a připravujeme budoucnost, která možná jednou bude tragické momenty znovu opakovat. Proto připomínám citát, že život svůj boj se smrtí prohrál, ale paměť v souboji s nicotou vítězí. A my tu paměť musíme vracet. Víme, že se nám leccos nepovedlo, ale člověk nesmí nikdy ztratit důvěru, chuť a energii se za demokracii prát a nemlčet, opakovat, co se tenkrát dělo,“ komentoval vydání knihy herec Stanislav Zindulka při její slavnostní prezentaci. Přitom zavzpomínal na svoji návštěvu Ústí nad Orlicí při slavných výjezdech herců a studentů na venkov v prvních dnech po 17. listopadu 1989 .
