Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Muzikál s živou hudbou přiblíží „krocení“ mužů a žen i zákulisí vzniku hry

  8:01aktualizováno  8:01
Swingový muzikál Kiss me, Kate se stal o víkendu dalším titulem, který rozšířil stávající repertoár Východočeského divadla Pardubice. Inscenaci tvoří hned dvě linie - Shakespearova komedie Zkrocení zlé ženy a pohled do divadelního zákulisí jisté herecké společnosti, která tuto hru připravuje.

Kateřina Dušková. Režisérka a umělecká ředitelka pražského Divadla Na Fidlovačce je ve Východočeském divadle Pardubice častým hostem. | foto: VčD

Tvůrčí tým zatím poslední premiéry připravil vlastně dvě hry, a tudíž i dvě výpravy. Jedna spadá do doby čtyřicátých let minulého století a ukazuje přípravu inscenace, život za oponou a zejména vztahy a hádky hlavního hereckého páru. Ve druhém úseku se odehrává samotné představení Zkrocení zlé ženy, které herce i diváka vrátí do časů renesance. Obě části se navzájem spojují a vše podtrhává živá hudba, skvělé písně a velká taneční a sborová čísla.

„Titul Kiss me, Kate mi nabídlo vedení divadla a já se nerozmýšlela ani chvíli. Jednak jsem se muzikálem už delší dobu nezabývala a jednak do Pardubic jezdím bez váhání, budu tu vždycky ráda dělat cokoli. Zdejší soubor je v naprosto komfortní kondici, herci jsou pokaždé výborně připravení,“ řekla režisérka muzikálu Kateřina Dušková. Na městskou scénu se tak vrátila již potřetí, uvedla zde již úspěšné inscenace Don Juan a Mezi nebem a zemí.

Muzikál sestává ze dvou paralelních, tematicky podobných dějů, které tvoří jakési divadlo na divadle. Jak jste vyřešili prostor, kam se vlastně musí vejít dva příběhy?
Máte pravdu, dávali jsme dohromady dvě inscenace. Jednou je renesanční Zkrocení zlé ženy inscenované jako muzikál - herci zde sehrají několik fragmentů ze Shakespeara. A k tomu jsme museli vytvořit konkrétní divadlo v Baltimoru, na jehož půdě se celý náš příběh odehrává. Inspirovali jsme se přitom budovou pardubického divadla, vycházíme z jeho architektury a kopírujeme zdejší prostory, které divák důvěrně zná. Byla to jedna z nejnáročnějších výprav, kterou jsme spolu se scénografem Pavlem Kocychem a kostýmní výtvarnicí Kristinou Matre Křížovou dělali.

Na tiskové konferenci jste říkala, že vás na inscenaci nejvíc baví možnost odkrýt divákovi tajemství zákulisí. Jaká?
Zkusíme o sobě prozradit pár našich tajemství tak, že poodhrneme oponu, za níž se připravují inscenace, které pak divák ve vší parádě vidí. Dovolíme mu nahlédnout, s čím se herci mimo jeviště potýkají. Přidali jsme si několik situací, které v muzikálu nejsou, právě proto, abychom mohli diváka do zákulisí přivést. Uvidí tak nejen práci inspicienta, rekvizitáře nebo nápovědy, ale také vztahové problémy, vypjaté emoce, nebo jak to vypadá, když na scénu vstoupí herec, který tam nemá co dělat, a naopak - když čekáme na herce, který tam má být a není. Prostě ony situace, které občas při představení nastanou, ale divák je většinou ani nepostřehne, protože my jsme dobří a umíme průšvihy maskovat.

Jaké to je skákat mezi dvěma příběhy a hlavně obdobími? Přece jenom renesance a čtyřicátá léta minulého století je velký časový rozsah, stejně tak se liší dobové chování lidí...
V tom nám výrazně pomáhá hudba, která obě linie propojuje. Ty jsou sice zpočátku oddělené, ale pak se začnou vzájemně prolínat v tom smyslu, že příběh ze hry na jevišti vstupuje do života herců a naopak. V podstatě je to jako ze života - málokterý herec se ubrání tomu, aby mu role, na které dva měsíce pracuje, neprosákla do soukromí.

Aniž bych chtěla zacházet do detailů - co je hlavním tématem muzikálu Kiss me, Kate?
Jsem přesvědčená, že je to střet ženského a mužského pohledu na život, kdy se jeden pokouší ovládat, přemoct či „zkrotit“ toho druhého.

Kdo má větší úspěch? Muž, nebo žena?
Každou chvíli někdo jiný, opět jako v životě.

Po letech se na jeviště dostává muzikál s hudebním doprovodem naživo...
Je to tak, živá kapela, to je šťastné rozhodnutí ředitele Petra Dohnala. Tak dlouho jsme zvažovali, kterou z nahrávek použijeme, až jsme se rozhodli, tedy pan ředitel se rozhodl, že přizveme kapelu. Po první společné zkoušce jsem mu za to byla vděčná, inscenace má tak úplně jinou energii a sílu a je obohacená o dalších devět lidí, kteří s námi celý příběh vypráví. Hudební rovina, kterou nastudoval Radek Škeřík, je podle mě prostě skvělá.

Kateřina Dušková

  • Absolventka DAMU Praha - obor divadelní režie.
  • V divadelní branži se pohybuje přes 20 let. Její zkušenosti sahají od herectví přes režii a dramaturgii až k vedení uměleckého souboru divadla.
  • Jako režisérka působila i v Divadle F. X. Šaldy v Liberci (Večer tříkrálový, Králova řeč), v Divadle na Vinohradech (Nikdy) nebo v Městském divadle Most (Bez roucha, Tři v tom).
  • Několik let byla její profesní kariéra spjatá s Horáckým divadlem Jihlava (Marie Stuartovna, Šumař na střeše, Někdo to rád horké, Rozmarné léto či Bláznivé nůžky). Poslední čtyři roky působila v Jihlavě jako umělecká šéfka.
  • Ve Východočeském divadle režírovala nejprve na malé scéně INprojekt Návštěvníci, poté na hlavním jevišti inscenace Don Juan a Mezi nebem a zemí.
  • Od 1. ledna 2017 je uměleckou šéfkou Divadla Na Fidlovačce Praha.

Začátkem roku jste se stala uměleckou šéfkou pražského Divadla Na Fidlovačce. Jak se to tak povede, že hned po první režii, kterou jste na Fidlovačce uvedla a kterou byl Sen noci svatojánské, vám tamější vedení nabídlo takový post?
Netuším, je to pro mě trochu záhada. Odcházela jsem z Jihlavy s tím, že bych chtěla být nějaký čas na volné noze. Je pravda, že podmínky při práci na Snu noci svatojánské na Fidlovačce byly výborné. A když mi ředitel divadla Jan Koťátko nabídl spolupráci, přijala jsem ji, protože jsem po dvou měsících pobytu tam tušila, s čím můžu pomoct. Soubor byl po odchodu několika herců do Divadla na Vinohradech v jakémsi zvláštním stavu. Až tam bude situace konsolidovaná, tak se mohou začít moje kroky ubírat jiným směrem. Nicméně teď vůči Fidlovačce cítím velký dluh, protože jsem momentálně srdcem i duší v Pardubicích a v Praze na mě čekají. Takže po premiéře hned sbalím kufry a stěhuju se na Fidlovačku. Ale do Pardubic se ráda kdykoli zase vrátím...





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Centrum zprovoznilo nový přístroj pro léčbu onkologických onemocnění.
Onkologie v Pardubicích má pacientů víc než většina center v republice

Srovnávat kvalitu péče mezi jednotlivými nemocnicemi lze těžko, nebo vůbec. Je možné ale zjistit, kam pacienti nejčastěji jezdí. V tomto ohledu je Komplexní...  celý článek

Vyhýbání vozů mezi Opatovcem a Zádolkou.
VIDEO: Stovky kamionů devastují silnici u Třebové, místním ničí domy

Na hranici sjízdnosti je už několik měsíců objízdná trasa pro kamiony, které míří do překladiště v České Třebové. Silničáři proto musejí nejhorší díry zalévat...  celý článek

Příprava na start na náměstí v Litomyšli.
Závodní motocykly svištěly i kolem litomyšlského zámku, připomene výstava

Motoristické závody nejsou jen doménou speciálních okruhů. Přesvědčit se o tom budou moci zanedlouho návštěvníci velké výstavy, která bude mapovat historii už...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.