Karel Ledvinka z Vysokého Mýta byl v letech 1992-1998 místopředsedou České národní rady a poté Poslanecké sněmovny. Mimo jiné předsedal před 20 lety předvánočním zasedáním, v nichž Češi a Slováci hlasovali o právních účincích vzniku dvou samostatných států.
Předtím se marně snažil zachovat či aspoň prodloužit trvání Československa, jehož zánik provázely zvláště u starší generace emotivní reakce.
"Před 20 lety jsem měl na Štěpána v rozhlase hodinovou promluvu a když jsem vyšel z budovy rozhlasu na Vinohradech, oslovila mě starší paní a vřele děkovala, že jsem jí svými slovy o ústavě a rozdělení státu mluvil z duše. Dokonce jí tekly slzy, plakala štěstím. To byl pro mě veliký zážitek," vzpomíná na někdejší chvíle provázející rozpad státu Karel Ledvinka.
Přijímáte osobní zodpovědnost za zánik Československa?
Patřím mezi ty, kteří rozdělení nechtěli, ale byl jsem od začátku na všech jednáních o rozdělení republiky od Vikárky po Milovy. Přestože na to různí kolegové vzpomínají zvláštním způsobem, já vzpomínám podle pravdy. Slovenská politická reprezentace chtěla samostatnost, my jsme se bránili ne úplně ideálním způsobem, ale postupně jsme pochopili, že to jinak není možné, takže jsme se s tím smířili. Tím pádem jako jeden z asi patnácti lidí na české straně, kteří jsme to vyjednávali, beru na sebe plnou zodpovědnost.
Lze považovat rozdělení státu za selhání elit?
Nesouhlasím s tím absolutně. Kdyby byl na našem místě kdokoli jiný, musel by postupovat stejně a to především proto, že před námi stála společná myšlenka, že se jednou sejdeme ve společné Evropě. Na to se zapomíná.
Vzpomenete si na nějaký podstatný moment dokreslující atmosféru jednání?
Klíčový moment byl před volbami v roce 1992, kdy se změnily novým zákonem kompetence a víceméně majetek se až na malé výjimky díky velké snaze slovenské reprezentace předal republikovým orgánům. Nám to připadalo normální, takže jsme to potvrdili s tím, že jsme nečekali, že se rozpadne republika. Ale potom při dělení republiky to byla ohromná výhoda, díky tomu se uskutečnilo celkem v pohodě.
Máte rád výraz sametový rozvod?
Nemám ho rád, protože nás zavedl někam, kde jsme být nechtěli. Ale i když jako konzervativní člověk nemám rád rozvody, tak tohle byl rozvod z rozumu.
Jaké byly pro vás první dny nové České republiky právě před 20 lety? Převažovaly negativní, či pozitivní emoce?
Ihned po červnových volbách v roce 1992 bylo rozhodnuto, že se rozdělíme. A 10. července byla zřízena komise pro přípravu ústavy - považuji za ohromný dar, že jsem mohl být jejím členem. Většina těch, kdo ji připravovali, byli naštěstí příznivci přirozené právní teorie, používání zdravého rozumu a zástupci opravdové demokracie. A já tvrdím, že vedle vstupu do NATO byla nová ústava největším polistopadovým úspěchem. Byla tak kvalitní, že jsme mohli 2. ledna s uspokojením říci, že fungujeme. A to byl ohromný dar. Moje odpověď tedy zní, že jsem se cítil od začátku v nové republice dobře. Později se ovšem ukázalo, že všechny úpravy ústavy, které kdokoli chtěl, byly účelově prostranické, osobní či skupinové zájmy.
Jak hodnotíte změnu ústavy ve prospěch přímé volby prezidenta?
Já jsem veliký nepřítel přímé volby prezidenta a přímé volby obecně, protože ústava je koncipována právě tak, aby tam moc výkonná, zákonodárná a soudní byla vyrovnána. A to se ústavě podařilo, základní mantinely udržela v rovnováze. Přímá volba byla účelová vložena proto, že se lidi nemohli už dívat na to, jak se politici nejsou schopni dohodnout na hlavě státu. Ale dohodnout se a hledat společný zájem, to je základní povinnost politiků.
