Pět cenných kovů přivezl z nedávného Mistrovství světa ve sjezdu na divoké vodě pardubický kanoista Ondřej Rolenc. Na řece Isere nedaleko francouzského střediska La Plagne vybojoval jedno stříbro a hned čtyři bronzové medaile. V individuálním sprinterském závodě pak bral pomyslnou bramborovou.
Medailí jste přivezl hodně, ale ve sbírce vám chybí ta nejcennější, zlatá ...
Chybí, ale k té bylo hodně daleko. V těch individuálních kategoriích určitě, v hlídkách už to bylo podstatně blíž.
Závody se jely na hodně divoké řece napájené z ledovce, která měla místy obtížnost i WW IV. Jak jste se na mistrovství připravovali?
Na řece Isere jsme byli asi čtyřikrát před mistrovstvím, takže jsme se mohli na obtížné podmínky připravit. První polovina trati byla jednoduchá, a když už člověku pomalu docházely síly, tak přišla ta nejtěžší část řeky. Bylo to sice hodně náročné, ale dalo se přizpůsobit.
Ondřej RolencDisciplína: sjezd na divoké vodě Pardubický kanoista se narodil 7. listopadu 1991. Sjezdu na divoké vodě se věnuje od svých deseti let, předtím hrával basketbal. Závodí za pardubický oddíl. Má dva juniorské tituly ze světového šampionátu ve švýcarském Buochsu z roku 2009. V roce 2010 už v dospělé kategorii získal ve španělském Sortu zlato v závodě tříčlenných hlídek. Z MS v Augsburgu z roku 2011 má bronz ze sprintu. Letošní MS se jelo na řece Isere v populárním francouzském letovisku La Plagne a přineslo do jeho sbírky hned pětici cenných kovů. MS 2012 - La Plagne, Francie |
Dlouhému závodu C1 dominoval už počtvrté Chorvat Emil Milihram. Dá se na dlouhé trati vůbec porazit?
On má natrénováno a je hodně zkušený. Ví, kde za to vzít. V první polovině závodu mi naložil 13 vteřin, pak na té těžké části už to ale bylo hodně vyrovnané. Takže vím, kde jsem to dostal.
Ve sprintu vás od bronzu dělila necelá půl vteřina právě na Chorvata. Překvapil vás tím specialista na dlouhou trať?
To ano. Navíc jemu se první polovina trati nepovedla. Nepodařilo se mu dobře projet první válec a jel chvíli skoro bokem, na mezičase jsem měl náskok vteřiny a půl. Přesto mě nakonec o pár desetin porazil, z čehož jsem byl v cíli hodně rozhořčený.
Celkem jste získal 4x bronz a jedno stříbro. Největší váhu má asi ten individuální bronz ...
To rozhodně, individuální závod je nejprestižnější. Navíc tam hraje roli i pořadí na startu, které určuje postavení ve světovém žebříčku. Dělají se i různé lumpárny, kdy to někdo napálí na začátku a informace z mezičasů vám říká, že máte ztrátu několika vteřin, kterou ale v závěru doženete, protože soupeři dojde.
Byla pro Francouze domácí voda výhodou?
Jde samozřejmě i podporu publika. Navíc oni přesně vědí, jak jet při různých hladinových stavech, což my pouze tušíme. Bylo to vidět třeba na sprintu, kdy oni si to ani nejeli projet před závodem. Přijeli na start, tam dali dvě semifinálové jízdy a byli v pohodě.
Takže dokonalá znalost řeky jim pomáhala s volbou optimální stopy?
Ano, rozhodující byl už úvodní válec, kterému se říkalo bagr. Když bylo míň vody, tak byl obtížnější a vyhazoval hrozně moc na levý břeh na kámen, což samozřejmě rozhodilo tu optimální stopu. Se vzrůstající hladinou byl pak "bagr" lehčí a lehčí. Ale dalo se kazit i na spoustě dalších míst.
Tomáš Kejklíček na první světovou medaili čekal hodně dlouho. Nakonec jste si pro ni dojeli ve sprintu hlídek ...
On byl hrozně šťastný. Jezdil už 21 let a zatím se žádné velké medaile nedočkal. Takže za ta léta si to už konečně zasloužil.
Aktuálním tématem jsou teď olympijské hry. Není vám líto, že váš sport na nich není?
Je to tak trochu nefér, ale zase na druhou stranu pak není tak obrovská rivalita a panuje mnohem více přátelská atmosféra.
