V sobotu odpoledne se vyhoupl do sedla Tiumena, a ačkoliv startoval pouze v rámcovém dostihu, tak byl opět středem pozornosti.
"Tiumen je přeci jen starý pardál, ale jsem rád, že dostih zvládl," říká osminásobný vítěz Velké Josef Váňa.
Máte s Tiumenem formu na jednu z příštích kvalifikací?
Myslím, že dnes ukázal, že když bude dostih o dva kilometry delší, tak by mu to mělo vyhovovat. Zkusíme a uvidíme, jestli se budu cítit i já. A i on doufám začne přemýšlet a nebude tolik žrát, aby se držel ve formě. Kvalifikace se v plánu nabízí, ale Tiumen musí být zdravý. Máme s ním úmysl být dobří až na podzim. Proto jsme s ním startovali až takhle pozdě. Doteď ho prakticky nikdo nedusil. Je dobré, že jsme zjistili, že je na tom ještě hodně špatně, takže přitlačíme. Víme jak, ale nesmíme zase přitlačit moc brzo.
Držel jste se v průběhu tradičně hodně vzadu. Neplánoval jste, že byste to zkusil více zepředu?
Lépe to prostě nešlo. Měl jsem Tiumena pořád na ruce, ale kdybych ho popohnal, tak by mohlo dojít k chybě. Takhle jsem ho nechal běžet tak, jak si on myslel, že to zvládá.
Po drtivém sprintu v závěru jste doběhl těsně třetí. Nechtěl jste zaútočit dříve?
Nebyl úmysl. Věděl jsem, že jak se zbytkem pole udržím kontakt před Havlákem (Havlův skok pozn. red), tak na trávě poté ještě někoho předběhnu. Netušil jsem, že kromě dvou nakonec předběhnu všechny. Ale myslel jsem si, že třeba pátý bych mohl být.
Poslední, koho jste předčil, byl Shaman, který přitom bezpečně běžel ve vedoucí skupině. Co se s ním z vašeho pohledu stalo?
Podle mě úplně zkolaboval. Prakticky zastavil na místě. V tom vedru se není čemu divit. Stačí, když má kůň přes noc zvýšenou teplotu o dvě desetiny a už může mít problém.
Tiumen byl nejstarším koněm. Doufal jste před začátkem, že byste mohli skončit takhle vysoko?
Asi ne. S mladými koňmi, kteří jeli proti nám, jsem se domníval, že dostih objedeme dokola jen kvůli handicapu, jelikož ho nemáme. Ukázal však, že se s ním stále musí počítat.
Pro vás to byl první dostih od loňské Velké. Jak jste se fyzicky cítil?
Na koni nic nedělám a jenom se vezu, takže o mě vůbec nejde. Spíš Tiumen měl problémy, protože tempo bylo hodně rychlé. Přeci jen je to starý pardál, ale jsem rád, že dostih zvládl tímto způsobem. Denně jezdím tři koně, takže když to některému z nich nejde, hupnu na něho a vodím je.
Ve Velké jste s Tiumenem spadli na poslední překážce. Vzpomněl jste si na to při dostihu?
Ne. Jel jsem na pravý kraj, protože je to tímto směrem blíže. Navíc tam dráha nebyla tentokrát rozbitá. Na předposledním skoku mi udělal tělocvik. Potom jsem si říkal, že pokud to udělá stejně i na posledním, tak lehnu. Jsem ale rád, že mu dostih vyšel.
Absolvoval jste během dne jediný dostih. Neuvažoval jste, že jich zkusíte více?
Určitě ne. Stačil mi jeden. Stejně se divím, že ostatní zvládají tolik dostihů. Když jsem byl v nejlepší životní formě, tak jsem jich tady odjezdil pět. Poté jsem si pustil vodu, abych se opláchl. Borci jezdí osm dostihů a jsou vysmátí. Nevím, jak to dělají. A to jsem měl podle lékaře dvanáct roků nejlepší kondici v okrese Bruntál (smích).
Letos jste byl v Pardubicích jen v roli trenéra. Užil jste si znovu atmosféru jako žokej?
Byla nádherná. Nemá cenu to někomu vyprávět, protože to se musí zažít.
V případě startu na srpnové kvalifikaci si moc nedopřejete volna. Mrzí vás to?
Prázdniny jsem nikdy neměl, takže mě to ani nemrzí. Pokud to půjde, tak si odpočinu když tak až přes zimu. Teď přes léto je to naše práce, tak musíme valit a vydělávat peníze. Nic jiného se nedá dělat.
