Jsme na Vojenské střední škole a vyšší odborné škole v Moravské Třebové. Jediné střední škole pro vojáky v zemi. Na oslavách tří čtvrtin století existence nebudou chybět vojenské kapely či přehlídka vojenské techniky.
"Jsme docela normální škola, jen na to víc dupeme," říká plukovník Macháček, a protože stojíme před tělocvičnou, kde je i lezecká stěna, posilovna nebo spinning, dá se říci, že má na mysli hlavně sportovní část výuky.
V této internátní škole začíná den budíčkem v šest hodin, společným nástupem a pochodem před vlajkou, pokračuje se výukou, každodenním čtením rozkazu odpoledne, organizovaným volnem a končí pevně stanovenou večerkou. Je to ale režim, kteří si žáci vybrali dobrovolně.
"Být v armádě mi připadá jako zajímavá práce. Nedokážu si sebe představit někde v kanceláři, sedět a celý den ťukat na počítači," řekl Matěj Jahoda ze Svitav.
Když vstoupíte do třídy, vypadá to jako na každé jiné škole, včetně paní učitelky. Většina kantorů jsou totiž civilisté. Jenomže v lavicích sedí kluci a holky, všichni ve stejných khaki tričkách a maskáčových kalhotách. Uniformu zejména mladší žáci sundávají jen v pátek, když jedou domů na víkend.
Studenti se víc proběhnou a naučí se velet
Tím, co odlišuje výuku od jiných škol, je předmět, který tu nazývají vojenský management. "Je tam taktická příprava, chemická příprava, střelecká příprava, zakopáváme se, běháme po opičí dráze, žáci se učí pokládat miny, mají ženijní přípravu," říká zástupce velitele Macháček.
Vojenští středoškoláci jezdí podle jeho slov více než ti běžní na lyžáky, na vodu, lezou po skalách, učí se plavat, chodí s batohem na dlouhé pochody. A co se ještě naučí?
"Budou umět velet. Až dostanou dvanáctičlenné družstvo, budou vědět, co mají dělat, a nebudou se stydět," říká Macháček.
Na střední vojenské škole studuje kolem 360 žáků. K tomu sem jezdí na pětiměsíční jazykové kurzy a další výuku vojáci z jiných útvarů armády. Rozsáhlý areál školy s tankem a dělem uprostřed tak někdy hostí i sedm stovek studentů.
Středoškoláci odtud v osmdesáti procentech pokračují na vojenské vysoké školy. Menší část z nich nastoupí přímo do práce u armády. Jen asi deset žáků ze sedmdesáti, kteří každý rok školu opouštějí, odchází do civilu.
