Zebry, medvědi, hroši, lvi, pakoni, antilopy či krokodýli. To jsou jen některá exotická zvířata, která v preparátorské dílně Jaroslava Pekaře ve Chmelíku blízko Litomyšle dostávají opět svou podobu jako lovecké trofeje.
Instalace vycpanin od Jaroslava Pekaře.
Sem přicházejí často ze zahraničí v podobě vyčiněných, konzervovaných kůží a mění se díky umu osmi preparátorů v hlavy, celá těla, nebo dokonce v efektní scenérie složené hned z několika vycpaných zvířat.
Preparáty zvířat z dílny v Chmelíku se už několikrát staly exponáty zajímavých výstav, to nejlepší ale majitel nachystal na reprezentativní výstavu v Lysé nad Labem, která zítra končí.
Jaroslav Pekař už preparoval trofeje snad ze všech exotických zvířat.
„Kromě slona a nosorožce už jsme tu měli asi všechno. Hrochy, lvy, medvědy, lední medvědy, z nichž jeden vážil 600 kilogramů. Dělal jsem i tygra z cirkusu, kde zvíře stářím uhynulo,“ říká.
Také zákazníci preparátorské dílny jsou z různých koutů světa. „Děláme trofeje pro klienty z Rakouska, Norska, Dánska, Ruska, ale i třeba z Nového Zélandu či Austrálie. Hodně zakázek máme ze Slovenska a vůbec si nemůžeme stěžovat na zakázky z České republiky. Většinou si trofeje zadávají podnikatelé, kteří nelitují peněz za lovy v zahraničí a výrobu trofejí. Jsou mezi nimi i známí lidé, třeba majitelé velkých podniků,“ uvádí Jaroslav Pekař.
Vesměs všechny zakázky jsou tak pro soukromé sběratele a lovce. „Tito lidé jedou do Afriky, zaplatí za odstřelení zvěře, střelí ho a pak se spojí s námi, abychom mu vyrobili trofej. Náš speditér zajistí dopravu, papíry k převozu a pak přijde kůže uloveného zvířete sem,“ vysvětluje Jaroslav Pekař.
Těžké jsou antilopy a žirafy
Kůže zvířat přichází do Chmelíku vysolená, suchá a ztvrdlá na kámen. „My ji pak pozvolna změkčujeme a pracujeme s ní. Některé kůže bývají i poškozené, takže je musíme retušovat, barevně odstříkávat,“ popisuje. Mezi nejtěžší patří například preparace antilop. „Ty mají velmi krátký chlup kožešiny, takže každý nepatřičný zásah do kůže je na trofeji vidět. Ale asi opravdu nejhorší je preparovat dikobraza. Ten hodně píchá a špatně se dělá,“ uvádí.
Hodně obtížná byla pro jeho dílnu i práce na celé žirafě vysoké čtyři a půl metru.
V současnosti se preparátoři z Chmelíku chystají na výrobu mrože z Grónska.
Jaroslav Pekař se snaží posouvat řemeslo dále třeba originálními pozicemi nebo scénami zvířat. „Děláme třeba souboje zvířat či scény, kdy nějaká šelma loví antilopu.“
Dílna přísně dbá na to, aby střelený kus byl legální. „Hodně lidí si myslí, že lov exotické zvěře je vybíjení zvířat. To ale není pravda. Drtivá většina ulovených kusů je z takzvaných řízených chovů pro milovníky lovu. Co se týká vzácných druhů zvěře, tak na jejich lov existuje velmi omezené množství povolení, takzvaných CITES. Těch je opravdu tak málo a je to tak hlídané, že není možné, aby mi sem přišel třeba leopard z Afriky, jehož odstřel nebyl řádně povolen,“ říká Pekař.
Domácí mazlíčky preparátor odmítá
Dvaatřicetiletý Jaroslav Pekař z Litomyšle se k preparování zvířat dostal po vystudování obchodní akademie. „Mámin přítel preparoval zvířata na Moravě a u něho jsem se to vlastně naučil. Ale brzy jsem se osamostatnil a založil nejprve malou dílnu v Litomyšli, pak jsem se dvěma společníky koupili v roce 2009 objekt v Chmelíku a dnes tu pracujeme v počtu osmi lidí. Máme i svého řezbáře,“ uvádí.
Co ze zásady odmítá, je preparace domácích mazlíčků, psů a koček. „Ty jsem nedělal a nikdy dělat nebudu, i když mi lidé hodněkrát volali a nabízeli za vycpání cokoliv. Děláme pouze lovecké trofeje,“ říká preparátor. Ovšem na otázku, zda i on si občas střelí zvíře kvůli trofeji, odpovídá: „Ne, já ne! Jsem snad jediný nelovec ze všech preparátorů v Česku. Jsem taková anomálie. Často mne zvou na lovy do všech možných destinací, ale to není nic pro mne,“ reaguje Jaroslav Pekař.
Kdo viděl lovecké sbírky na zámcích, třeba na Konopišti, zvažuje, zda má preparace zvířat ještě jiný smysl než jako výroba trofejí.
„Ani moc ne. Částečně měla dříve třeba v základních školách poslání naučné, ale to prakticky zmizelo. Dnes je to hlavně koníček vyšších vrstev společnosti. Jsou dva druhy klientů. Klasičtí myslivci, kteří mají vztah ke zvěři a jako symbol své profese si trofejemi vyzdobí dům. A pak movitější lidé, kteří mají lov jako svůj koníček, bez většího vztahu k české myslivosti,“ říká Jaroslav Pekař.
