Pokud komunisté o sobě stále tvrdí, že jsou stranou pro lid, tak Jan Foldyna je mužem na pravém místě. Místostarosta Dašic dorazil na rozhovor v dobré náladě a sportovně oblečen. „Na tričku mně chybí jeden knoflík, tak to snad na fotce nebude vidět,“ bál se naoko výsledku práce fotografa.
Přitom musí tušit, že volební výsledek určí jen a jen ochota lidí přijít k urnám. Podporovatelé rudé strany patří mezi ty nejvěrnější a těžko je bude ovlivňovat kampaň nebo mediální výstupy.
„Do voleb jdeme s tím, že je chceme vyhrát. V našem regionu jsou čtyři silní hráči, kteří si to o prvenství rozdají mezi sebou. Vedle nás favorizuji ještě Koalici pro Pardubický kraj, ČSSD a ANO,“ uvedl lídr KSČM Jan Foldyna.
Myslíte, že vaše strana má dnes větší koaliční potenciál než před lety, kdy jste pravidelně končili v opozici?
Určitě. Není to tím, že bychom se nějak zásadně měnili nebo třeba tím, že jsme poslední čtyři roky pracovali na kraji jako konstruktivní opozice. Spíše to je tím, že ostatní strany na nás postupně mění názor.
Takže podle vás už není tabu jít do vlády s komunisty?
Tak stále existují partaje, které se proti nám vymezují, a to hlavně před volbama. Já za nás říkám, že my jsme připraveni na jednání se všemi stranami a bude nám záležet hlavně na průniku programů. Jako perličku můžu říct, že před parlamentními volbami jsme měli průnik programů s ČSSD 80 procent a s lidovci byl také větší než 50 procent. Na kraji to bude logicky ještě mnohem více.
Co je vaše hlavní téma do voleb? O jaká místa byste případně měli zájem v radě?
Takhle to vytipované nemáme. Máme na předních místech kandidátky odborníky na všechna klíčová témata, takže s tímto si hlavu nelámeme.
Vy jste nyní místostarosta Dašic, co jste ale dělal předtím, řekněme za minulého režimu?
Nejvíce času jsem strávil jako voják z povolání v elitním útvaru v Mariánských Lázních, který například i hlídal hranice. Bylo to vlastně jakási výstavní síň naší armády. Po revoluci jsem začal podnikat.
Takže jste hlídal i železnou oponu?
Tak úplně pohraničáři jsem nebyli, ale samozřejmě, že každá pohotovost se nás velmi úzce týkala. Například v červenci 1989, kdy bylo poslední ostré zvednutí útvaru, jsme vlastně obsazovali hranici s NSR. U takové akce jste nikdy dopředu nevěděli, jak to celé dopadne.
Takže jste byl v první linii. Kdyby došlo skutečně na horký konflikt, tak jste asi neměli plánovanou dlouhou dobu přežití...
Jako tankista jsem měl spočítánu dobu přežití na několik desítek minut, to je pravda. Ale zaujímali jsme obranná postavení, takže tam by to mohlo být o něco lepší.
Kdy jste vlastně vstoupil do strany?
Vstoupil jsem v roce 1979.
Tak to jste vytrvalý i zasloužený soudruh.
Nepřevlékám kabáty a neudělal jsem to ani po revoluci. Té myšlence věřím celý život a podle toho se i chovám.
Co vlastně můžete podle vás nabídnout lidem v této zcela jiné atmosféře, než která u nás byla třeba v osmdesátých letech?
Myslím si, že i strana je dnes diametrálně jiná. Straně bylo vytýkáno mnoho věcí a právem. Chyb se udělalo vážně hodně a museli jsme si je přiznat. Věřím, že jsme se z nich poučili. Ovšem ne všechno bylo zdaleka špatně. Vidím pro nás prostor hlavně v sociální oblasti, přece jen některé věci za minulého režimu fungovaly a nyní se k nim vracíme. To se dá říct i třeba o školství.
V čem podle vás komunisté v minulosti nejvíce pochybili?
Jednoznačně to byly politické procesy v 50. letech a pak také násilné zastavení demokratizace společnosti v roce 1968. To si myslím, že byly velké chyby, které naši stranu poškodily na dlouhá léta. Možná vůbec nejhorší bylo, že se špičky strany dostaly mimo realitu běžného života a podle toho se i chovaly.
A v čem naopak podle vás pochybily politické reprezentace po sametové revoluci?
Mám za to, že hodně lidí po revoluci čekalo úplně něco jiného. Řekněme socialismus s daleko většími prvky demokracie, ale se zachováním sociálních výhod.
