V Pardubicích, Chrudimi, Ústí nad Orlicí, Letohradu a v řadě dalších měst si v těchto dnech lidé připomínají 28. říjen 1918. Ať už položením věnců na pietní místa, koncerty či bohoslužbou. Připomenou si tak den, který uprostřed hladu, bídy, morálního rozvratu, čerstvých hrobů obětí války i španělské chřipky přinesl naději, že pod novými pořádky a s novými hesly bude líp.
Červenobílé nadšení. Obyvatelé Pardubic oslavují novou republiku.
Samotná hesla a oslavné řeči přitom přišly už o něco dříve. „Povstali jsme k samostatnosti. Prohlašujeme, že stojíme tu dnes jako vykonavatelé nové státní svrchovanosti, jako občané svobodné republiky československé.“ Tato slova zazněla z úst řečníka Merty, účetního firmy Mráz, na náměstí v Chocni už 14. října 1918.
A nejen tam. Začalo období, kdy jásot, volání „sláva republice“ a zpěv písní „Hej, slované“, či „Kde domov můj“ dokázaly lidem zapomenout na jejich současné útrapy.
Ve stejný den, tedy 14. října, zaslalo pardubické okresní hejtmanství pražskému místodržiteli zprávu, že se před radnicí shromáždil dav v počtu asi 400 hlav.
„Poměry se vyhrocují v revoluci, která ihned vypukne, nesáhne-li státní správa k opatřením k potlačení demokratických ideí,“ uvádí pisatel v přípisu s názvem „státně-demokratické rejdy“. A nabádá postavit takovému spádu událostí hráz, „aby se zabránilo stavu, pro nějž podává varovný vzor Ruská revoluce“.
Někteří se pokoušeli o nezvyklé oslovení „občane“
O čtrnáct dní později v Praze vychází 28. října první zákon vydávaný Národním výborem a jeho první věta zní - „Samostatný stát československý vstoupil v život“.
Do venkovských měst okamžitě míří telegramy, v jejich centrech se shromažďují lidé, srážejí symboly mocnářství z budov, vojáci zahazují čapky rakouské armády a uplatňují se řečníci se zkušenostmi i mocným hlasem.
V Pardubicích téhož dne odpoledne davy lidí naplnily ulice, někteří se pokoušeli o nezvyklé oslovení „občane“. Večer byl organizován pochod na Kunětickou horu. Následující den lidé zúčtovali s monarchií uspořádáním jejího symbolického pohřbu. Odstraňovali rakouské symboly, zdobili se stužkami ve státních barvách.
„Busta císaře Františka Josefa I., která byla do té doby umístěna v městské karanténě, byla společně s obrazy habsburské rodiny svržena do řeky Chrudimky. Na náměstí byla zapálena hranice, do níž byly taktéž vhazovány obrazy panovnické rodiny, rakouských místodržících a dalších představitelů monarchie. Třída císaře Karla I. byla přejmenována na třídu Wilsonovu a třída Alžbětina na třídu Masarykovu,“ uvádí pamětník František Vácha ve své knize Pardubice za světové války.
Nemocní opouštěli válečné nemocnice, vojáci vojenské věznice. Najednou všichni začínají nosit červenobílé pentle a trikolory.
Mezitím se Okresní národní výbor zavazuje věrností novému státu a začíná úřadovat. Například ihned vyzývá vojáky bývalé c. k. armády, aby si vyměnili růžici na uniformě za slovanskou kokardu.
Když přišel v pondělí odpoledne 28. října do Ústí nad Orlicí telegram o vyhlášení republiky, vytvořili sokolové „Národní stráž“ a po čtrnáct dní konali strážní službu na nádraží a mostech, přitom odebírali zbraně vojákům. Okresního hejtmana město vypískalo, stráž ho dopravila na nádraží.
Kde města slavíPardubice 28. 10., Náměstí Čs. legií, 11.00 Chrudim 28.10., Park Republiky, 10.00 Ústí nad Orlicí 27.10, Park čsl. Legií a socha Bubnujícího legionáře, 11.00; 28.10., ZUŠ - sváteční večer, 18.00 Letohrad 28.10., hřbitov, 18.00; 30.10., ekumenická bohoslužba, kostel sv. Václava, 17.00 Žamberk 28.10., Masarykovo náměstí, 15.00 Jevíčko 28.10., Palackého náměstí, 16.00 Lipovec (Chrudimsko) 28.10., kostel v Licoměřicích 16.00, památník v Lipovci 18.00, lampionový průvod, památník v Licoměřicích 18.30 Martinice (u Proseče) 28.10., odhalení pomníku, 10.00 Litomyšl 28. 10., u sokolovny, 9.30 |
Do České Třebové sice zpráva o převratu dorazila už v pondělí 28. října večer, ale průvod o šesti tisících lidech oslavil samostatnost v úterý.
Místní národní výbor v České Třebové poté píše do Prahy, že bude třeba vzíti náležitý ohled na zcela výjimečné postavení České Třebové jakožto železničního uzlu. A chce odčinit bezpráví rakouského státu na městě, když dosud nebylo sídlem okresu.
Jen o pár kilometrů dál v železničních stanicích Třebovice a Rudoltice je atmosféra napjatá, německé hloučky vojska a ostrostřelci z Lanškrouna inzultují „projíždějící obecenstvo a československé vojíny“. Na východě dnešního kraje se nedá o oslavách mluvit, naopak do odbojných německých měst musely později zamířit vojenské výpravy. Lanškroun byl obsazen 19. listopadu, Svitavy 10. prosince a Králíky 14. prosince.
