Český hudební tábor mládeže v Horním Jelení 2016.

Český hudební tábor mládeže v Horním Jelení 2016. | foto: Radek Kalhous, MAFRA

V lese zní klasika, jazz i pop. Hrají mladí a moc je to baví

  • 1
Tábor plný hudby se v těchto týdnech nachází v lese u Horního Jelení a děti, které jím projdou, už pravděpodobně svůj hudební nástroj a muziku neopustí.

Po snídani vzít nástroj a hrát až do oběda. Odpoledne si zahrát třeba v jazzbandu a po odpolední svačině zkoušet se symfonickým orchestrem až do večeře. Po ní společně se svými kolegy ve světle modrých tričkách vyrazit do koncertní haly na vystoupení svých táborových kolegů nebo hostů, popřípadě si na něm dokonce sám zahrát.

Takový způsob „táboření“ je pro většinu dětí nepředstavitelný, ale ty,které přijíždějí do Horního Jelení, jsou nadšeny.

„Je to tady strašně fajn, a týká se to i učitelů a vedoucích. Tábor mohu jenom doporučit, proto jsem ráda letos přijela podruhé,“ řekla třináctiletá Jana Haasová z Moravské Třebové, která svým klavírním provedením a zpěvem hitu Jar of Hearts od Christiny Perri nadchla účastníky pondělní Talent Show.

Tento koncert, podobně jako dalších deset v prvním táborovém běhu a sedm ve druhém, mohla či bude moci veřejnost kdykoli navštívit na Českém hudebním táboře mládeže v lese na Holicku.

„Jsem tu hlavně kvůli hudbě a šlo mi o to také poznat lidi, kteří se pohybují v hudební sféře a díky tomu mám o čem s nimi mluvit. Od malička jsem vždycky strašně ráda hrála na housle, a když jsem zjistila, že jsou i jiné projekty než jaké mohu zažít v hudební škole tak jsem si tábor vyhledala,“ pochvaluje si prostředí Českého hudebního tábora mládeže šestnáctiletá Lucie Tesařová z Kozárovic na Příbramsku.

Tábor se letos může pochlubit již dvacátou sezónou a stále zůstává unikátem. „Svým pojetím je to naprosto jedinečná věc v celé Evropě. Vznikl po vzoru Blue Lake Fine Arts Camp v americkém státě Michigan. A jméno tohoto rekreačního zařízení Radost je vhodné, protože věřím, že všichni hudebníci, kteří přijeli, mají radost z hudby. Hodně žáků i učitelů přes prázdniny odpočívá, tito chtějí udělat pro hudbu něco víc a je to znát, když se potom vrátí do školy,“ řekl ředitel tábora Josef Kušička, jinak učitel angličtiny z Chrudimi, který kdysi strávil v americkém táboře šest sezón, dvě jako student a čtyři jako vedoucí.

Muzikanti v táboře

Český hudební tábor mládeže je letní mezinárodní setkání dětí a mladých lidí od 8 do 19 let v rekreačním zařízení Radost u městečka Horní Jelení nedaleko Holic. Za dvacet sezón jím prošlo tři a půl tisíce účastníků z 33 zemí světa. Letos jich je 106 ze sedmi zemí v prvním (20. - 30.7) a zatím přihlášeno 85 ve druhém běhu (31.7. - 6.8.) - někteří z prvního však obvykle zůstávají i na druhý. Cílem tábora je rozvíjet nadání a schopnosti v symfonickém smyčcovém orchestru, symfonickém dechovém orchestru, mezinárodním pěveckém sboru, kytarovém souboru, souboru zobcových fléten, ve hře na klavír, na harfu a v hraní divadla. První ročník se konal v roce 1997. Oblíbený fotbálek si na něm zahrál třeba i účastník tábora z let 2003 – 2005, klavírista Lukáš Vondráček, který letos zvítězil ve finále prestižní světové klavírní Soutěže královny Alžběty v Bruselu. Mnohonásobná účastnice tábora hornistka Kateřina Javůrková se stala vítězkou mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro. Pro táborníky i hosty jsou atraktivní každodenní podvečerní koncerty.

Velký přínos tábora pro mladé hudebníky zdůrazňuje i Linda Gregarová, která se ho účastní už pošestnácté. Nejdřív coby studentka, pak oddílová vedoucí a učitelka bicích, nyní jako hlavní vedoucí druhého běhu.

„Už šestnáct let mě drží dobrá parta lidí, je to srdeční záležitost. Na žácích vidím, jak se za ten týden holt musí naučit hrát v orchestru, což je dobrá úprava pro školní orchestr. Najednou umí číst noty, zdokonalí se,“ řekla Linda Gregarová.

Děti si však chválí i zábavu a legraci, rozvíjení angličtiny i fyzické výdrže díky plavání, přehazované, volejbalu či fotbálku. Ale na prvním místě oceňují zdokonalování hry a souhry, popřípadě nabytí odvahy „nebát se při sólu, nebát se hrát nahlas a naopak, hrát potichu“. A především si potvrzují, že svět bez hudby by byl už nadále nudný a prázdný. I to, jak povzbudivé je předávání zkušeností starších hráčů mladším.

„Je příjemné vidět, když se mým houslistům na posledním koncertě daří a mají z hraní radost. A navíc mě na tom baví, že zatímco se přes rok učím já, tady mohu učit jiné,“ dodal asistent sekce houslí Jáchym Šimon z Říčan u Prahy.