Zatímco s filmovou hudbou má zpěvák a skladatel Michal Hrůza bohaté zkušenosti, tu divadelní dosud netvořil. Hrubínův text Kráska a zvíře se mu ale natolik zalíbil, že práce na hudbě k této inscenaci Východočeského divadla mu šla téměř sama.
„Je to pro mě geniální dílo v tom, že je neustále aktuální. Mezilidské vztahy jsou důležité v každé době a mě hrozně baví,“ říká Michal Hrůza.
Je to poprvé, co jste spolupracoval s divadlem?
Přesně tak. Ale vždy jsem si to přál. Měl jsem štěstí, že jsem mohl psát hudbu do filmu, ale u divadla jsem nikdy nebyl. Byl jsem moc rád, že jsem tuto nabídku dostal. Původně to mělo být pouze osm písní, nakonec se to rozrostlo a je jich přes dvacet.
V čem je divadelní hudba jiná než filmová?
Když mám doplnit obrázky a herecké výkony u filmu, někdy i málo působí jako hodně. U divadla máte strašně moc prostoru, je to svobodnější dílo. U obou typů musíte nalézt společnou řeč s režisérem a jsem rád, že tentokrát jsem měl poměrně velkou svobodu. Řekl mi, ať to udělám, jak to cítím, takže jsem vycházel z úžasného textu Františka Hrubína.
Kráska a zvířeStará francouzská pohádka se dočkala mnoha divadelních i filmových zpracování. Režisér Jean Cocteau uvedl příběh o síle lásky v divadle a po druhé světové válce i na filmové plátno. František Hrubín určil původně svůj dramatický text jedinému divadlu - přírodnímu divadlu s otáčivým hledištěm v parku českokrumlovského zámku. Hrubínova textu se u nás ujal v 70. letech režisér Juraj Herz v ponuře laděné pohádce Panna a netvor. Scénář ke snímku vytvořil sám Hrubín. |
Je pravda, že jste na zkoušky inscenace vůbec nechodil, takže šlo jen o propojení s autorem?
Ano. Bylo to velmi zajímavé. Přistihl jsem se, že mě pan Hrubín strašně oslovil. Byť je to zasazeno do příběhu Krásky a zvířete, cítím v tom příběh, který je neustále aktuální, protože mezilidské vztahy jsou věc, která mě fascinuje. Využil jsem toho, co jsem z jeho autorství cítil, a doplnil jsem to hudbou.
Znal jste ten text předtím?
Viděl jsem Pannu a netvora. Ale pamatuji si to z dětství, zvířete jsem se bál. Bylo to krásně udělané.
Zatímco vám se některé postavy zdály pozitivní, režisérovi Petru Novotnému naopak negativní. Docházelo mezi vámi k rozporům?
Samozřejmě tam rozpor ve vidění byl, ale to je pochopitelné. Nechtěl jsem se zmýlit a respektuju, že pan Novotný je hlavní tvůrce, a nerad bych mu jakýmkoli způsobem narušoval jeho vidění daného příběhu. Takže jsem se ho někdy musel zeptat. Třeba otec mi přijde jako laskavý člověk, režisér si myslel, že byl hloupý.
Jaké jste vybíral aranže?
Původně jsem měl napsat hudbu pro malý divadelní orchestr, ale nakonec jsme se shodli na tom, že by bylo dobré to udělat celé. Takže jsem to doplnil i hudbou pro klavír, violoncello, smyčce a podobně. Je to dělané tak, aby to fungovalo. Přesná forma ale byla druhořadá. Důležitější bylo, aby to korespondovalo s pocitem, který to má vyvolat. Nešlo nám o to, abychom z toho udělali hity.
Když jste se tímto způsobem setkal s divadlem, chtěl byste si někdy zkusit práci režiséra nebo herce?
Když jsem byl hodně mladý, hrál jsem ochotnické divadlo. Bylo to na střední škole a hlavní důvod byl v tom, že tam chodila i děvčata, takže jsme se před nimi předváděli. Ale člověk časem dospěje k tomu, jakým způsobem by se chtěl k věcem vyjádřit. Musím se přiznat, že vymyslet písničku a dostat ji k lidem je velmi krásné. Takže se nikdo nemusí bát, že bych se chtěl stát hercem. Ani by mi to nešlo.
Byl jsem moc rád. Je vidět, že mladí lidé, kteří tvoří na majálesu v Pardubicích většinové publikum, mají stejné hodnoty jako my, když jsme byli mladí. Tím nechci říct, že jsem nějak starý, ale přece jenom jsme začínali v 90. letech.
Zůstaňme tedy u vaší hudební kariéry. V Pardubicích jste před lety začínal, teď jste se sem na majáles už vrátil jako hlavní tahoun. Jaký je to pocit?
To je krásná otázka. Samozřejmě je to příjemné, protože když člověk vymyslí nějakou píseň, která se lidem líbí a k níž mají nějaký vztah, je to vždy hezké. Nezáleží na tom, jakému řemeslu se člověk věnuje. Když zedník postaví hezký dům a někdo je tam spokojený, je to příjemné. Když napíšete krásný článek, který lidi osloví, řeší ho, je to přesně ono.
S Východočeským divadlem budete natáčet album z Krásky a zvířete. Chystáte i vlastní desku?
Loni jsme jeli turné po divadlech, kde jsme trochu obnažili své písně a povídali si s publikem. Říkali jsme si, že po koncertním roce, který teď končí, začneme pracovat na nové desce. Rádi bychom ji začali natáčet na podzim. Nemohu ale prozrazovat, o čem bude. Teď mě ještě čeká píseň pro film Pohádky pro Emu, kde hrají Ondřej Vetchý a Aňa Geislerová.
Napsal jste hudbu také pro další interprety, mezi nimi i Anetu Langerovou. S kým vás spolupráce nejvíce oslovila?
Důležitá věc při psaní písniček je to, že s člověkem, pro kterého to napíšu, si musím vnitřně rozumět. Těch lidí je hodně a mám radost, že můžu prostřednictvím někoho udělat něco nového. Když jsme u té Anety, ta si už začala písně psát sama, což je skvělé. Napsat píseň svým způsobem umí každý.
