Atmosféra je vzhledem k okolnostem neuvěřitelná. Samý vtípek, legrácky, šprýmy, vzájemné popichování a tu a tam nějaký ten „chlapský“ vulgarismus na odlehčení situace. Když se někdo z fandů zeptá na trapné výsledky, které klub zaznamenává opakovaně pod vedením radnice, rychle ho uzemní univerzální odpověď. „Minulost nás nezajímá, vše začíná v baráži!“
Těžko si představit, že něco podobného by bylo k vidění v soukromé firmě, která čelí bezprostřední ostudě, krachu a propouštění zaměstnanců. Ovšem debata přesně zapadla do vývoje od půlky ledna, kdy radnice koupila vydrancované Dynamo od podnikatele Romana Šmidberského.
Zdá se, že jeho šéfové upřednostnili pohodu a klídek před čímkoliv jiným. Nikoho alespoň navenek netrápila úděsná hra proti nemotivovaným juniorům ze Zlína či Olomouce. Nikoho netrápil debakl od Karlových Varů. Naopak se zdálo, že se většina účastníků dobře baví - některé citáty trenéra Otakara Janeckého nebo obránce Marka Trončinského braly fandům dech.
Všichni evidentně doufali, že 28. března v 18 hodin někdo otočí vypínačem a vše se v dobré obrátí.
Jenže tak to ve sportu nefunguje. Dynamo s Motorem České Budějovice proflákalo dvě třetiny přesně v duchu duelů play-out a problém byl na světě.
Je hanebné, že na ledě nejvíce bojovali veteráni v čele s Tomášem Rolinkem a především Petrem Čáslavou. Ten nenechal klub ve štychu ani po vážném zranění a na hřišti se mohl rozkrájet.
Teprve od třetí třetiny tým začal hrát to, co by se od extraligového favorita dalo čekat. Fén určitě pokračoval i v kabině a najednou se začaly na ledě dít věci.
To, že nakonec Dynamo i přes enormní nasazení v závěrečné části stejně prohrálo, je pochopitelné. Štěstí ve sportu přeje většinou tomu připravenějšímu a tím byl v úterý jednoznačně Motor. Jeho hráči od první minuty věděli, za čím jdou a jak toho chtějí dosáhnout.
Pardubický hokej se tak topí v ještě větších problémech. Zápas proti Budějovicím byl v mnoha ohledech klíčový a bude velmi těžké ztrátu dohnat. K tomu, aby se tak stalo, je v první řadě nutné vypnout mód pohody a legrace a přepnout na totální nasazení, obětavost a dřinu, kterou servíroval v úterý právě třeba Petr Čáslava.
Nic jiného v psychicky náročné baráži fungovat nebude. Pardubice bohužel už nemají takové kvality, aby někoho přehrály jen dovednostmi a technikou. Ty doby jsou nenávratně pryč.
S podpisem smluv hráči váhají
Klíčová otázka však je, zda toho všeho je rozklížený mančaft schopen. Už i pardubičtí zastupitelé veřejně mluví o tom, že hráči několik měsíců nedostali plné výplaty, navíc většina z nich nechce v klubu prodloužit smlouvu.
Logicky se jim nechce o soutěž níž, a tak jsou buď dohodnutí jinde nebo vyčkávají. To na pohodě v kabině určitě nepřidá.
Stále naprosto bezkonkurenční fanoušci tak mohou doufat jen v to, že parta odchovanců strhne zbytek mužstva a že i ten pochopí, že nechtějí asistovat u největší hanby tradičního klubu. Ať si pak jdou klidně do Sparty, Komety, Třince či Ruska, ale ať nejdřív udělají vše možné i nemožné proto, aby v Pardubicích zůstal extraligový hokej. Pokud to neudělají, jejich kariéry dostanou černá razítka.
