Jeden z nejúspěšnějších českých sportovců všech dob oštěpař Jan Železný o něm kdysi prohlásil, že je člověkem, který má v sobě dobro. "Především se snažím dělat svou práci poctivě. V mé vizi nemohu práci podřizovat jiným motivům, jako jsou peníze či nějaká kariéra. Člověk musí být nad těmito věcmi a musí je dát stranou. Jsme v životě jen krátce a člověk by měl lidem za tu dobu něco odevzdávat," říká Pavel Kolář.
Právě jsem vyslechl vaši přednášku plnou odborných termínů. Je pro vás těžké vysvětlit stejnou problematiku i laikům?
Samozřejmě je to těžší, ale na druhou stranu, když člověk skutečně věci rozumí, pak ji musí umět sdělit i školákovi. Třeba teorie relativity je velmi složitá fyzikální problematika, ale když jí rozumím, měl bych ji umět vysvětlit i žákovi páté či šesté třídy.
Můžete v tomto smyslu stručně přeložit téma vašeho brandýského vystoupení o ideomotorických funkcích?
Je to téma neviditelné diagnózy. Když uděláte jakékoli vyšetření dnešními technologiemi, tak ji moc neuvidíte. Je to určitá porucha koordinace, obratnosti, která je velmi často zdrojem nebo příčinou řady chronických onemocnění ortopedického charakteru nebo příčinou úrazu. A také má už ne tak vnímané velké důsledky psychosociální. Tento kontext je velmi zásadní.
Častěji jste při své řeči používal příměry z oblasti sportu. Proč?
Kvůli kontrastu. Protože na jedné straně jsou lidé, kteří mají určité poruchy z oblasti řízení pohybu, jeho koordinace a vnímání, a na druhé straně je fenomén top sportovců., u nichž jsou tyto funkce vyhraněné tím, že jsou mimořádně kvalitní.
Jaké máte zkušenosti s tímto symposiem a brandýským ústavem?
Jsem tady počtvrté nebo popáté a je fajn, že Brandýs tato symposia dělá. Hlavně proto, že je to interdisciplinární symposium a střetávají se zde názory různých odborností. Pro vývoj v medicíně je to jenom dobře. Tento ústav má význam v tom, že rozvíjí přístupy v oblasti tréninku pohybových funkcí, že se nezabývá jen otázkou hydroterapie a dalšími metodami, ale důležité je také vtáhnout pacienta do léčby, aby se jí sám účastnil.
Základem úspěšné léčby má být to, že lékař zná příběh svého pacienta. Není to spíše výjimka, když lékaři na ně obvykle tolik času nemají?
Výhodou těchto zařízení je, že s pacienty můžeme nějakou dobu komunikovat a rozklíčovat řadu věcí, které jsou z psychosociálního hlediska zásadní pro vznik onemocnění. Protože onemocnění, i ortopedická, často nemají vůbec příčinu mechanickou, ale odvíjí se z psychosociálních vztahů. Pracovat i na této úrovni s pacientem je zcela zásadní. V medicíně dnes není tolik času a proto komunikace s pacientem se velmi často omezí jen na to, že se lékař zeptá, jak se pacient jmenuje, kdy se narodil a jaké má obtíže. Je dobré, když je možné s pacientem pracovat po delší čas a vytvořit mu i správný náhled na jeho onemocnění. Už jenom jeho vytvoření má pro pacienta obrovský léčebný výsledek.
Pavel Kolář(50 let) Absolvoval FTVS UK, obor tělesná výchova a rehabilitace. Jako fyzioterapeut pečoval o naše nejlepší sportovce, například o desetibojaře Tomáše Dvořáka a Romana Šebrleho, tenistu Radka Štěpánka, hokejistu Jaromíra Jágra, oštěpaře Jana Železného či běžkyni na lyžích Kateřinu Neumannovou. Staral se o prezidenty Václava Havla, Václava Klause i Miloše Zemana. Zaměřuje se především na pohybovou patologii dětí. Již téměř čtrnáct let je přednostou Kliniky rehabilitace a tělovýchovného lékařství Univerzity Karlovy 2. lékařské fakulty a fakultní nemocnice Motol, působí jako proděkan 2. LF UK a vyučuje v zahraničí. Provozuje pražské Centrum pohybové medicíny Pavla Koláře. |
Vaši dnešní posluchači strávili celý den sezením na židli, někteří lidé tak tráví každý pracovní den. Co jim doporučujete poté, když vstanou?
Je důležité mít kompenzační aktivitu, aby se člověk uměl po přednášce uvolnit. Sportovní aktivita to vyvažuje. I já se k ní tak často nedostanu, ale je pravda, že vyváženost psychického zatížení s tělesným je důležitá.
Platí, že kam nechodí lékař, tam je třeba nastartovat internet? Neboli je dobré pro laika obracet se se svými příznaky nemoci pro radu na různé internetové stránky?
To považuji za určité zlo, protože internet dává laikovi ne úplně ideální pohled i třeba na jeho onemocnění. A to i v případě ortopedických. Anebo prevence řady dalších. Nedá se například cvičit jen podle knížky, je důležité, aby vás někdo vedl a pomohl k optimálnímu vnímání a koordinaci.
Prodloužil jste kariéru mnoha sportovcům. Které chvíle s nimi byly pro vás nejemotivnější?
Ano, ve chvíli úspěchu takové chvíle byly, ale na druhou stranu si člověk musí se sportovci prožít i neúspěchy. Je hezké vyhrát Davis Cup, ale také musím jít do šatny a umět reagovat na to, když hráči selžou jako favorité a prožívají obrovské zklamání. Z výjimečných chvil si rád vzpomenu třeba na olympiádu a vítězství Mirky Knapkové, když Honza Železný vyhrál olympiádu po operaci ramene, anebo když Kateřina Neumannová vyhrála třicítku na olympiádě v Turíně. To byly pro mě zážitky, které tu práci vyváží.
Vaši posluchači se s vámi občas rádi zasmáli. Má váš obor specifický humor?
Bez humoru to nejde, protože se podobně jako v politice dostáváte do určitých konfrontačních pohledů na některé věci, o kterých je třeba diskutovat. Ale dnes trochu i v medicíně, podobně jako v politice platí, že se humor vytrácí a vytrácí se tak trochu být nad věcí. A to když ztratíme, jsme ztraceni.
