Fotograf Radek Kalhous se snaží co nejpřesněji zachytit tvář Luboše Mika, který byl odsouzen na doživotí, protože zastřelil sedmdesátiletého taxikáře a brutálně napadl nožem dvě ženy. | foto: Radek Kalhous, MAFRA

Fotografa fascinují doživotně odsouzení vrazi. Srovnal je s celebritami

  • 144
Radek Kalhous nafotil jedenáct doživotně odsouzených vrahů a některé tváře přiřadil do dvojic ke známým osobnostem. Podle podoby a bez ohledu na společenské postavení. Fotograf připouští, že je to odvážný nápad. Vychází však z faktu, že se lidé navzájem podobají a to, co je odlišuje, tkví někde uvnitř.

Doživotně odsouzené vrahy přiřadil k portrétům známých osobností podle spřízněných vizuálních rysů. Třeba výtvarník a vysokoškolský učitel Jiří David se dostal do společnosti osminásobného vraha Jaroslava Stodoly.

"Lákaly mě protipóly, a tak mě před rokem napadlo fotit i lidi z absolutního sociálního dna. Ojedinělá šance se mi naskytla ve Valdicích, kde sedí většina z pětačtyřiceti lidí odsouzených na doživotí. Těch jedenáct, co s focením souhlasilo, to vzalo jako rozptýlení z každodenního stereotypu. Nastudoval jsem si předtím jejich příběhy. Někteří vyzařovali vysloveně negativní energii a šel z nich strach," popisuje čtyřicetiletý fotograf MF DNES práci na svém soukromém projektu.

Odsouzení s focením souhlasili

Fotograf se na spolupráci s doživotně odsouzenými domluvil dopisem.

Z fotografovaných lidí mu snad nejvíc uvázl v paměti Radim Odehnal, který velmi brutálně zabil muže, jenž ho u sebe nechal přespat, a čtyřikrát znásilnil jeho přítelkyni.

"Vypadal jako vlkodlak, špinavý, zanedbaný. Z toho ta negativní energie doslova odkapávala. Po dvouapůlhodinovém focení ve Valdicích jsem byl totálně vyřízený," přiznává autor snímků.

Svůj projekt postavil na syrových portrétech, v nichž nepoužíval žádné podpůrné prostředky pro zkrášlení lidí. Fotil ve výslechové místnosti, kde ho od vrahů dělila jen mříž. Na každého dostal deset minut. Podle dohody s nimi nemluvil, jen udílel instrukce, jak mají natočit bradu a kam se dívat.

Radek Kalhous oceňuje, že se mu podařilo přesvědčit ke spolupráci ředitele valdické věznice Jiřího Macha, který vesměs žádosti o kontakt s doživotně odsouzenými striktně odmítá.

"Projekt Radka Kalhouse mi přišel zajímavý, ale bez souhlasu odsouzených by se nemohl uskutečnit. Jsme věznice se zvýšenou ostrahou, takže umožnění vstupu vždy pečlivě zvažuji," popsal ředitel Mach. Doufá, že se mu i s dalšími zaměstnanci věznice, kteří se na projektu podíleli, podaří navštívit i chystanou výstavu. Ta začne v pardubické galerii 26. června.

Dvojčetem Mládkové je punkerka

Podobně syrovým způsobem zvěčnil fotograf i známé osobnosti a spároval je s těmi "bezejmennými". Například k prezidentu Miloši Zemanovi přiřadil Roma s podobně oválným tvarem hlavy, pobaveným výrazem, a dokonce i jizvou na čele. Dvojčetem mecenášky umění Medy Mládkové je zase patnáctiletá punkerka s podobně sebevědomým pohledem. Dva výtvarníky spároval rovnou s vrahy.

"Jiří David vzal sousedství s Jaroslavem Stodolou s nadhledem, který je v tomto případě nutný. Pochopil, že jednoduše dávám fotky vedle sebe. Kolegyně to nazvala vizuálním pexesem. Nekladu žádné otázky," vysvětluje autor.

Podle kurátora výstavy Pavla Šmída jsou Kalhousovy portréty nezastřeným pohledem do zrcadla. Ukazuje prý lidi, jací jsou. "Rysy obličeje zachytil v jedinečnosti dané chvíle a bez retuší. Nenadbíhá nositelům hlubokých vrásek, pih a šedin," podotýká Pavel Šmíd.

Radek Kalhous připouští, že jeho projekt může být vnímán jako kontroverzní a zviditelňování zločinců se nemusí každému líbit. "To je asi nejzásadnější problém, který s projektem mám. Ale fotil jsem i v hospici, mám potřebu vybírat si silná témata. Vnitřně jsem si to obhájil," ubezpečuje fotograf.