Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mořeplavec, filmař i autor písničky Niagára. Nesmrtelný Eduard Ingriš

  8:20aktualizováno  8:20
Čítárna knihovny v Ústí nad Orlicí už plnější být nemohla. Lidé chtěli vědět víc o životě cestovatele a filmaře Eduarda Ingriše. O životě plném dobrodružství vyprávěla a filmy doprovázela slovem jeho žena Nina Ingrišová.

Nina Ingrišová a Rudolf Krautschneider v ústecké knihovně. | foto: Jaroslav Hubený

Eduarda Ingriše v padesátých letech podle krajanských novin v Torontu „rozsápala puma a před očima zděšených domorodců tělo odtáhla do pralesa“. Noviny jeho smrt v Jižní Americe už sice oplakávaly, ale Ingriš přežil.

Dobře to vystihuje dobrodružný a riskantní způsob života muže, který zemřel v nedožitých 96 letech v roce 1991.

Fotogalerie

O fascinujícím trampovi, muzikantovi i mořeplavci přijela v pondělí na začátek Týden knihoven vyprávět jeho žena Nina, která od svých 14 let žije v Americe.

„Dnes slavíme 100 let narození Thora Heyerdahla, který v Pacifiku naplul hodně, ale Eduard Ingriš dvakrát tolik. Hrozně si ho vážím,“ řekl účastník besedy mořeplavec a spisovatel Rudolf Krautschneider.

Eduard Ingriš na voru potvrdil teorii Thora Heyerdahla o migraci původních obyvatel Peru do Polynésie. A také napsal šedesát operet, hudbu k jedenácti filmům, vyrobil tři vlastní celovečerní filmy, jeho fotografie uveřejňovaly proslulé časopisy Time a Life.

Tato výjimečná osobnost je bližší zvláště těm, kteří někdy podlehli tklivé náladě písně „Teskně hučí Niagára“. Což je také jedna z „ingrišovek“. Eduard Ingriš vydal za první republiky 500 desek, skládal a dirigoval ve více hudebních divadlech, ale přesto o Vánocích roku 1947 všeho nechal a vydal se do Jižní Ameriky. Tam se - vedle svého angažmá dirigenta u Národního symfonického orchestru v Peru - záhy prosadil jako schopný fotograf a kameraman.

Na voru chtěl potvrdit hypotézu Thora Heyerdahla

I když patřil mezi smetánku společnosti v peruánském hlavním městě, srdce trampa a dobrodruha neztratil. V první polovině padesátých let se spřátelil s výzkumníkem a mořeplavcem Thorem Heyerdahlem a rozhodl se potvrdit jeho hypotézu, podle níž připluli Inkové do Polynésie na balzových vorech z Jižní Ameriky.

První plavba na voru pojmenovaném Kantuta v roce 1954 skončila neslavně. Z obrovského vodního víru posádku mořeplavce na poslední chvíli zachránila americká vojenská loď. Druhá výprava Kantuta II o čtyři roky později byla úspěšná. Z dobrodružných expedic vznikl také barevný dokumentární film Dvakrát přes Pacifik na vorech Kantuta, který Nina Ingrišová v Ústí nad Orlicí uvedla.

„Když slyším její ryzí češtinu, jsem z toho vedle,“ řekl Milan Richter, spoluorganizátor akce pořádané u příležitosti Východočeského uměleckého maratónu. Nina Ingrišová je zvyklá mít slovní doprovod u filmů svého manžela, ale v angličtině. S manželem a jeho filmy, přednáškami i hudbou cestovala po USA a Kanadě celých 10 let, vždy 5 dní v týdnu po 10 měsíců ročně.

„Ameriku znám lépe než mnozí Američané. Jezdili jsme po ní na ‚domě na kolečkách‘, v jednotunovém náklaďáku. Tyto filmy nedělaly žádné početné štáby, jako by tomu bylo dnes - manžel si všechny dokumenty dělal sám, od scénáře a režie, přes kameru, zvuk, hudbu až po střih. Jeho filmy vidělo během přednáškových turné určitě milion Američanů. Na jediném představení bylo třeba pět tisíc lidí, navíc tam mají střední školy velké sály,“ řekla Nina Ingrišová.

Když manželé dorazili s pomocí mapy na místo, postavili aparaturu. Nina představení zahájila úvodním slovem. Po něm zahrál Eduard kousek z Rachmaninova koncertu a přidal vlastní píseň o plavbě do Polynésie. Nina také často zpívala, na sobě měla incký kroj. „Takže jsme byli opravdu úžasná dvojice,“ řekla paní Nina a dodala, že ve skutečnosti to byl tehdy pro ně velmi tvrdý způsob obživy.

Podílel se na natáčení filmu Stařec a moře

Eduard Ingriš mohl dávat k dobru i řadu historek, nejen z mořeplavby. Třeba vzpomínku na přátelství s hercem Johnem Waynem či s Ernstem Hemingwayem díky natáčení filmu Stařec a moře. Anebo na den, kdy prezident Peru uspořádal recepci na jeho počest. Šofér, který pro něj prezidentskou limuzínou přijel, mu tehdy při nastupování usekl dveřmi vozu Ingrišovi prst na ruce.

Velmi vitální 83letou dámu mrzí, že její manžel neobdržel od prezidenta Václava Klause státní cenu. „Ale jsem ráda, že mu aspoň vláda Peru vyslovila velký dík věnováním plakety. V ní mu děkuje za jeho obsáhlou a důležitou práci jako peruanisty na poli hudby, antropologie, vědeckého bádání ve filmu a fotografii, práci, kterou prokázal velkou lásku k Peru.“

Nina pocházela z Brna a protože byl její otec ruským emigrantem, opustila s rodiči Československo už v květnu 1945. Eduarda Ingriše si vzala v roce 1965. V roce 2002 se jí podařilo přes slavného cestovatele Miroslava Zikmunda zprostředkovat převzetí Ingrišovy pozůstalosti muzeem ve Zlíně. Poté Nina Ingrišová přesídlila zpátky do rodného Brna.

„Hodně lidí se mě ptalo, proč jsem se vrátila. Odpovídám, že jsem myslela, že se vracím do demokratické Masarykovy republiky. A nevěděla jsem, že tady dál vládnou komunisti. Prožívám velké zklamání, to jsem nečekala,“ svěřila se Nina Ingrišová návštěvníkům se svou deziluzí z návratu.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
PŘEHLED: Kandidátky do voleb 2017 pro Pardubický kraj

Podívejte se na kandidáty pro volby do Poslanecké sněmovny, které se uskuteční 20. a 21. října 2017. Postupně budeme přinášet aktualizované volební kandidátky...  celý článek

Předčasné parlamentní volby. (26. října 2013)
Nejčastější téma parlamentních voleb? Podle krajských lídrů doprava

Za tři měsíce se konají parlamentní volby. O deset mandátů z celkových 200 se bude bojovat v Pardubickém kraji. Jaké jsou podle lídrů stran největší problémy v...  celý článek

Pitbul - ilustrační foto
Psy, kteří zakousli kočku, použil opilec jako štít proti strážníkům

Na městskou policii se obrátila rozrušená žena s tím, že se v jedné z pardubických ulic pohybují na volno tři psi, kteří uhnali a zakousli kočku od koťat....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.