Pár poznámek od historičky Ludmily Vaňkové, která poprosila o zprostředkování komentáře (vzhledem k délce jej uvedu po částech): Celá událost je odjakživa zahalená hlubokým tajemstvím, anajednou všichni vědí, co se vlastně stalo. Karel se prý vydal do Itálie, kdese na zapřenou zúčastnil turnaje, na kterém utrpěl zranění takřka smrtelné. Anásleduje přesný popis, jak ho léčili italští ranhojiči. Přitom o podivnémKarlově zmrzačení neexistuje v pramenech nikde ani zmínka. To autorpřipouští, ale kupodivu za chvíli natohned ví podrobně, co se na tom turnaji (v Itálii v říjnu 1350) přesně dělo, kdovšechno tam byl a co se zraněným dělali.

Cituji: Tahem za vlasy se proto snažili narovnatporaněnou páteř. Však to také zmínil florentský kronikář Villani:

„Lékaři při léčbě sáhli k nejsilnějším prostředkům, kdy Karlovi bylyvytrhány vlasy z hlavy.“

Věty vytrhané z kontextu mám vždycky ohromně ráda. Takhleto zní, jako by Matteo Villani byl přímo přitom. Jenomže v jeho podánínešlo o „nejsilnější prostředky“ k narovnání páteře, ale proti otravějedem, což byla nejrozšířenější verze ve 14. století a kronikář o ní vůbecnepochyboval. Jen se mu zdálo podivné, že traviče nepotrestali.

V době, kdy jsem o této událostipsala já, se ta turnajová fantasmagorie ještě neobjevila a záhada byla prostězáhada. Netvrdím, že přepadení (protože o turnaj jít nemohlo) se odehrálo přesnětak, jak jsem ho ve své knize popsala, ale romanopisec nemůže říct nevím. Vědět musí vždycky. Jenom jeho fantazie nesmí překročit mezemožného. Od vědců, kterým je slůvko nevímdovoleno, bychom měli seriózní přístup čekat tím spíš.

Rok 1350, zejména jeho druhá polovina, kdy k tajemnémuúrazu došlo, je shodou okolností nejpodrobněji dokumentovaným úsekem Karlovaživota.Takže víme s naprostou jistotou, že už několik měsíců předtím, než se zranil, se živ a zdráv vrátilz Itálie a už se z Prahy nevzdálil. K osudnému úrazu muselonutně dojít tady, nejspíš v Praze či nejbližším okolí.