"Upozornění", hm... to mi připomíná, jak jeden známý, bydlící na venkově, šel z opatrnosti na tamní obecní úřad s tím, že chce pokácet strom -- a jestli na to nepotřebuje povolení. "No, nepotřebujete, pane XY," řekli mu tam. "Ale chápu, že jste přišel, ono nám teď chodí hodně těch... jak bych to řekl... udá... no, občanských upozornění."

I když -- v tomto případě, s dítětem, rozumím i tomu, že si okolí všimne (jde přece o dítě, to je jasné). Ale to řešení je šílené. Než pracovat s celou rodinou, je zjevně snazší vyřešit věc odebráním. S tím naprosto nesouhlasím. Bezdomovci jsou dost nešťastní lidé, ano, jistě mnohdy i tzv. "svou vinou", ale přesto si zaslouží citlivější přístup, protože nevinní lidé neexistují, jen u někoho jsou zkrátka její dopady viditelnější navenek. Toto řešení, které bylo uplatněno, nakonec nepomůže nikomu; jasně, dítě bude patrně žít v lepším hygienickém standardu apod., ale bude zase poškozené jinak. Myslím, že jsou otázky, a toto je jedna z nich, které jednoduše není možné řešit aplikací předpisu, zařazením do kolonky...

Třeba jim odebrali dítě do doby, než se rodiče vzpamatují a uvědomí si, že by nemuseli všechny peníze prochlastat a ještě v přítomnosti dítěte.

Jak to bude vypadat za pár let, se už nedozvíme. 

Jo, to je možné. Ale když se podíváte na dlouhodobé studie, které byly prováděny s malými dětmi odloučenými od rodičů (a to i krátkodobě, třeba jen v řádu týdnů), tak ve výsledcích najdete, že tyto někdejší děti vykazovaly i po 20 či 30 letech vyšší míru úzkostnosti či náchylnosti k depresím než děti z kontrolních skupin. (Viz např. největší klasika: Bowlby a Ainsworthová.) Je to velice ošemetné; a samozřejmě je to velmi obtížně řešitelné nějakým moudrým způsobem, ale přestě myslím, že jsou věci (a tato k nim podle mne patří), kdy by se měl vedle rozumu výrazně uplatňovat i cit a empatie.

Hlavně je potřeba se na to podívat i z druhé strany... ono se zdá, mě se to přeci stát nemůže atd., ale opak je pravdou.

Často končí na ulici lidi díky dlouhodobé nemoci nebo psychickým problémům (mozková mrtvice nebo propuknutí psychické nemoci není až tak nic zvláštního a najednou nedopadne hypotéka,...).

Takže sociální systém je hlavně o sebezáchově, protože to je naše síť která by nás měla zachytit, ne "jejich" síť za kterou se zbytečně vyhazují peníze.

Naprosto souhlasím, zejména s posledním odstavcem, ten považuji za velmi výstižný (zejména zdůraznění mylnosti onoho členění na "naše" a "jejich").

Souhlasím s vámi, že když se dítě odebere rodičům, bude trpět úzkostí (obecně). Ale chybí mi tu druhý pohled na věc, totiž co bude z dětí bezdomovců, bez sociálních a hygienických návyků? A pak teprve prosím porovnávejte, jestli je lepší, když bude dítě mít jakousi "vyšší míru úzkosti", nebo bude spát pod mostem a upije se k smrti.

Chápu vás, ale vy předkládáte pouze dvě krajní hodnoty. A mezi nimi existuje více řešení. Pochopitelně není asi ideální "nechat věci, jak jsou", ale stejně tak není ideální řešit věc rovnou odebráním dítěte. Existují přece např. azylové domy, různé charitativní organizace, na ty patrně (aspoň předpokládám) moho mít státní sociální úředníci kontakt... dokonce i média mají určitou moc a mohla by ji využít poněkud jinak než v tomto článku činí (čili ne tak: tady jsou ti a ti hrozní lidé, fuj; ale např. přístupem: tito lidé jsou v složité situaci, zamysleme se, jak bychom jim mohli pomoci). Prostě se domnívám, že je možné pracovat s danou rodinou jako celkem. Je to jistě náročnější, patrně časově, finančně i emočně, ale výsledek, aspoň myslím, může být hezčí než v případě represivního jednání.

Jenže víte, azylové domy a charitativní organizace mají jedno takové základní pravidlo a to jest že dítě je přednější než akohol, což zde není. Tyto organizace pomáhají chudým či duševně zaostalým vychovat své děti, ale neslouží k vychovávání dospělých. Navíc jak se píše, nešli pro dítě hned na první ránu, byla tam prodleva mezi prvním varováním a odebráním.

Ale tak jistě, že dítě je přednější než alkohol. Ale přesto si myslím, že i lidé, kteří si za své problémy "mohou sami" mají v extrémních potížích jakési primárně lidské právo na pomoc, aspoň to s nimi zkusit. Jsou i místa, která pracují s celými rodinami, ale je jich bohužel nedostatek, to je pravda. Když se v těchto situacích nepokusíme (jako societa) pracovat s celou rodinou, nutně vytováříme další a další lidi "bez kořenů", což je v důsledku opravdu velmi problematické. Jasně, tyto věci jsou enormně složité, ale právě proto zde patrně nejsou namístě jednoduchá, paušální řešení. (A propos: ano, sociálka odebrala dítě až po 2 měsících -- ale co ti lidé mohli za tu dobu vyřešit? Mnoho asi ne...)

Vyřídit si dávky, sehnat ubytovnu a hlavně- nechlastat!!!