Když já navštěvoval základní školu, měli jsme na začátku každého školního roku na lavici nachystané sešity, tužky, inkoustové psadlo, voskovky, gumu, výkresy... a když někdo dopsal během školního roku sešit, dostal od soudružky učitelky automaticky nový. Nato jsme fasovali učebnice, které se dědily několik let po dobu jejich životnosti. Zkrátka bylo to zadarmo, resp. nám to platil stát. Rozdíl jsme znali akorát v pastelkách a pouzdrech. Zlatí komunisti.

Koukám, že média se předhánějí v tom, kdo přinese absurdnější částku. Včera v rádiu jsem slyšel dokonce 8 tisíc. Ale i to je málo. Musí se vyvolat pocit bezmocnosti a imaginární pocit chudoby ve všech lidech.

proč a kdo tyhle průzkumy zadavá? my co děti máme za ně ty peníze utratíme, a ti co děti nemají utratí peníze jinak...